Melodie mého srdce

Mám filmové příběhy spojené s dobrou hudbou moc rád. I to byl důvod, proč jsem si tenhle film pustil. Jenže počáteční šílenství kolem New Yorku a následné objevení geniality malého Augusta mě utvrdilo, že tohle není dobrý film. Když jsem pozoroval scénu, jak August hraje poprvé na kytaru, chtělo se mi blejt. Tak strašně patetickej film jsem snad ještě nikdy neviděl. Chtěl bych vidět, jak někdo v deseti letech takhle začne hrát na kytaru. A ten způsob, jak to režisérka natočila, mi byl vysloveně protivný a nepříjemný. Jediné dobré na tomto filmu je Robin Williams a to jenom proto, že ta jeho pitoreskní postava měla alespoň něco do sebe. Zbytek chci ale co nejdříve zapomenout. Závěr filmu je jak z dokumentu o svědcích Jehovových, kde konec dobrý, všechno dobré a všichni žijí šťastně a spokojeně až do smrti. (17.04.2017)

V počátku nesnesitelně nudné, ke konci k zalknutí melodramatické, a celkově strašně přeslazené. Ostatně jako většina bijáků, ve kterých hraje Robin Williams - ten chlápek, co má patent na hřejivost. Ne že by mě to ke konci svým způsobem nedostalo, ale... Ne, prostě ne, víc hvězd ze sebe nedostanu. To nejlepší na tomto filmu - příběh malého "Mozarta" - je zde příliš upozaděno a schováno pod nánosem nepochopitelných momentů, nelogičností děje a krajní vykonstruovaností závěru, kde jakákoli uvěřitelnost dostává strašně na frak. Hlavně romanticky založené ženy musí tenhle film milovat, osobně se ale podobným snímkům obloukem vyhýbám, protože to prostě není můj cup of tea, tečka. (10.02.2012)

Jediný väčší problém s týmto filmom mám ten, že nebol natočený ako animovaný. Najlepšie Disneyom v ranných 90tych rokoch, čiže v zlatých novodobých rokoch tohto štúdia. August rush je čistá, nefalšovaná rozprávka a tak k nej treba aj pristupovať, aby ste neboli sklamaní. Čiže veľká láska krásnych mladých ľudí, čiernobiele charaktery, vysoká nepravdepodobnosť deja a dojímavý záver. Najlepšie vo dvojici na Vianoce. Chápem, že v rámci žánru môže byť tento film pre niektorých divákov stopercentný. (25.05.2012)

Tak asi takhle… Vím, že na romantickou noc s panem osudovým se nezapomíná, přesto neznám ženu, která by v naprostém osamění strávila následujících deset let. Vím, že dítě, které v životě nevidělo klavír, za něj nesedne se správným držením zápěstí a ukázkovým prstokladem. Vím, že po několikaleté pauze není nikdo schopen nastoupit na pódium a podat vynikající výkon. Ano. To všechno vím. Scénáristé hulili buď málo, nebo moc. Ale ono je to v podstatě jedno, neb se to přes všechny nedostatky překvapivě povedlo! Tedy v rámci žánru „kouzelná pohádka“. Zbavím-li svůj mozek myšlenek a přebytečných informací, nechám-li se unést nádhernou hudbou a odzbrojujícím úsměvem malého špunta, se slzou v oku budu sledovat sirotkovy nesmělé krůčky a z celého svého srdce mu přát, aby ho mamka s taťkou sevřeli v náruči… (26.11.2014)

Mám chuť dát čtyři, protože zrovna včera mi tahle bolozubná cukrkandlovina dosti sedla, ale obecně vzato je zde každý klad vyvážen rušivým záporem. Já vím, že u romantických filmů by neměl člověk žehrat na nepravděpodobnost, ale August Rush posouvá tento fenomén do naprosto extrémních podob. O tom, že hlavní hrdina se naučí guitar tapping na úrovni Erica Mongraina za jedinou noc ani nemluvím. Ale určitě film nechci nijak hanět. Je to příjemná podívaná s výbornými herci a úžasnou muzikou. A to občas stačí. (14.12.2009)