Elvisovy začátky

V mnohém se tento snímek podobá filmu Elvis z r. 1979. Pozorný divák a fanoušek Elvise zde nalezne i pár identických dialogů a scén. Svým způsobem to je do určité míry remake zmíněného filmu. Scénář a režie se zde však ubírá trochu jiným směrem, Elvisova láska k matce a k Priscile je zde trochu hnána do pozadí na úkor jeho závislosti k lékům. Meyers zde odvedl slušný výkon, ale já mu jeho Elvise nevěřil. Na rozdíl od snímku z roku 1979, jsem se nedíval na Kurta Russela, ale na Elvise Presleyho. Russel zde byl skutečně na více než dvě hodiny Elvisem - pohyby, chůze, gesta... Meyers Presleyho zahrál, kdežto Russel Presleyho prožil. Proto jedna hvězda dolů. (21.08.2012)

Tak strašně nevyrovnaný film tedy dlouho nepamatuji. Je jedno, že jde o TV produkci, naopak, s takto velkorysou stopáží by se dalo a mělo dobře pracovat. Nicméně JRS je někdy úplně jak Elvis, jindy mu zas ale není lautr ani trochu podobný (pohyby, výrazově). Některé pasáže Elvisova života jsou pokryty zbytečně více, některé chybí prakticky úplně. Vše je ale hlavně strašně rychle odbyté, takže výsledný dojem je strašně nemastný neslaný. Velká škoda. (31.08.2022)

Neznáte-li alespoň trochu zákulisí tohoto fenomenálního metrosexuála, tak se zde můžete dost nudit, je to velmi dlouhé a velmi televizní. Ale pokud se trochu orientujete, tak prostě musíte ocenit, jak to Meyers dokonale zvládl. Opakuji: dokonale! Podoba s mladým Presleym úžasná. Nevěřila jsem, že někdo bude schopný tak uvolněně a věrně napodobit Elvisovy epileptické taneční pohyby, aniž by to nevyznělo trapně jako třasy Karla Gotta. Biograficky tam bylo vše podstatné. Škoda, že to končí koncertem ve Vegas roku 68, tedy přesně před tím obdobím Elvisovy již viditelné sebedestrukce. Meyers tedy nemusel pro svoji roli tloustnout, ale i tak se domnívám, že ze sebe vydal maximum. Na můj vkus se castingově nepovedla Priscilla. Čekala jsem nebeské, byť naivní stvoření , jakou opravdu ve skutečnosti byla, dočkala jsem se jen naivní tuctovky. Lépe dopadla Gladys, Elvisova matka, jejich vztah závislosti se ve filmu podařilo slušně zachytit. Výborně se filmem prolíná příběh s plukovníkem Palmerem. Vlastně to velmi připomíná Faustovu smlouvu s ďáblem. Elvis nebyl ve skutečnosti nikdy dokonale šťastný. Všechna ta sláva a majetek byla vykoupená neustálým vyčerpáním, vnitřním neklidem, pochybováním o sobě. Každopádně na opravdu dobrý a kompletní film o Elvisovi až do jeho tragické smrti zatím stále čekám. (31.08.2013)

Těšila jsem se moc. Ne na Elvise, ale na Jonathana Rhys Meyerse a jeho Zlatým globem oceněný výkon. Film byl v pravém slova smyslu průměrný, notoricky známé věci - láska k matce, závislost na prášcích, Priscilla, ataky "charity" z nudy. Scénář tu šeď větami "já to zvládnu/nezvládnu" jen podpořil. Osvěžením byl výkon Randyho Quaida v roli Elvisova manažera. Bohužel - a neveřila bych, že to řeknu - Jonathan Rhys Meyers mě zklamal, nebylo to vzrušující převtělení jako u Val Kilmera v Jima Morrisona, naopak u poslední písně jsem měla pocit, že sedím na nějakém zoufalém věčírku a kdosi v podroušeném stavu se dal nad ránem do imitování Elvise. Slovy Forresta Gumpa: "Musí to bejt těžký - bejt KRÁL". (03.08.2006)

Tento film jsem měl dost dlouho ve svém archívu, ani jsem netušil, že je „jen“ televizní. Pořád jsem ho obcházel, protože „rokenrol“ jako takový moc nemusím. Ale nakonec se mi to docela líbilo. Nejvíc zajímavý je začátek, kdy si nesmělé ucho Elvis buduje cestu k fanouškům. Další etapou je sláva a bohatství, které z něj udělají znuděného spratka. Jeho závislost na matce se odráží negativně i na vážnějších vztazích se ženami. Závěr zase trochu nabere dech a to je období, kdy se po letech vymazávání mozku různými „vitamíny“ dokáže zase dostat na výsluní. Myslím, že Meyersovo podání Elvise je dost dobré, ale hlavní herec tu byl určitě Plukovník. Za mě slušných 60%. Ale protože k hudbě i k muzikantům mám osobní vztah, tak za toto prostředí a atmosféru o hvězdu navíc. (25.10.2017)