300: Bitva u Thermopyl

Pro mě naprosto nestravitelná směsice patosu, debilních dialogů a pseudo-artového obrazu, který kromě sytých barev a zpomalovaček nenabízí nic zajímavějšího než cihličky vymakaných sparťanů a sem tam pěknou kompozici. Snyder je absolutní maniak, kterého víc než narativ samotný rajcují různé efektíčky, doplňky a kudrlinky, kvůli kterým z mého pohledu film nemá tempo, výbušnost a ani zbla smyslu. Komiksově úderné kecy o svobodě a budovatelské proslovy ve stylu poslední bitva vzplála mě nekonečně iritují a akční scény nudí svojí sterilitou a absencí slušného choreografického nápadu. Ať se na to dívám, jak se na to dívám – vskutku idiotské dílo, dobré tak pro výrobu bojovných hesel hokejových týmů... (19.12.2008)

Jednu hvězdičku za počítačovou grafiku. Jinak nuda, nuda, a ještě jednou nuda! Pohádka pro malé děti, potom ovšem nechápu, proč je tahle slátanina nevhodná do 18 let???? Nemám rád historické filmy, ale např. na film "Alexadr" se dalo dívat. Jsem rád, že jsem na to nešel do kina a že jsem v klidu mohl DVD vypnout a mohl tak pustit něco jiného. (01.04.2007)

Díky tomu, že jsem se i přes výborné trailery nenechal přehnaně navnadit, dokázal jsem se na 300 dívat jako nezaujatý divák, který očekává kvalitní podívanou s dobrou akcí - a ke svému velkému překvapení dostane něco mnohem víc. Úžasný film s jednou z nejlepších vizuálních stránek posledních let. Ve chvíli, kdy se objevil Gerald Butler jako zavilý Leonidas, jsem se i já, starý slávista, zamiloval do Sparty a fandil jí, jak jen to šlo, přestože jsem z dějin a i díky logickému uvažování věděl, jak to asi může dopadnout. Samozřejmě musím dát za pravdu všem výtkám ohledně celkového fašistického vyznění příběhu o "silnějším, před ničím neustupujícím národu", ale pro mě zůstává vyprávění o nezlomitelném šiku válečníků hlavně příběhem hrdinství a odhodlanosti. Co se týče vizuálu, dokázala 300, že zpomalené záběry na krev a válečníky mohou být uchvacující, i když se na podobnou scénu díváme ve filmu už pox-té. Oba souboje s Nesmrtelnými, plakátový pád ze soutěsky či finální hod oštěpem a déšť šípů jsou nezapomenutelné a jak kinematografie ukázala, tak i svým způsobem nepřekonatelné. (05.04.2007)

Snyder sere mramor a snaží se otrocky převyprávěné omalovánky povýšit na plnohodnotnou filmovou výpověď. Evidentně při tom zapomněl, jak účelně vygradovat scénu a že čeho je moc, toho je příliš. Kulisovou estetikou tenhle komerční hit připomíná hollywoodské exkurze do antiky padesátých let a svou svalovinou zase řežbu z osmdesátek. Nezbývá než doufat, že se digitální krev nestane standardem a Franka Millera se v budoucnosti chopí někdo, kdo nad jeho předlouhou nebude zuřivě masturbovat. Pořádně jsem si užil akorát tak závěrečné titulky a toho šmejda co vypadal jak Michael Berryman. (27.03.2007)

Doufám, že Lakedaimonští označili studnu, do níž vhodili poselstvo, za hygienicky závadnou. Na to jsem myslel během filmu, což zhruba vypovídá o tom, jakou měrou jsem byl vtažen do příběhu. Nemohu si pomoci, stylizace a zjevná ateliérovost v mých očích filmu ubírají to hlavní, a to divácký zážitek. Někteří tu píší o živočišnosti, já se nemohl zbavit pocitu umělosti. Akce je ve filmu celkem požehnaně, žádná však není taková, aby se hlouběji vryla do paměti. Z trojice krev, pot a slzy je v nich přítomna jen krev - a přitom je to celé takové bezkrevné. Kupodivu si film dějově ubírá i tam, kde by mohl vypjatost rozdávat nejvíce, a to u samotného konce 300 statečných. Ve skutečnosti jejich boj končil těsným bojem na tělo, když se přelámala kopí, byly meče, když se zlámaly meče, bojovalo se rukama a zuby. I když jde o komixovou adaptaci, není to argument pro benevolentnost v některých věcech. Kupř. eforové nebyli kněží, ale sbor kontrolující moc králů, se Sparťany zůstali na bojišti Thespijci, spartský posel po vyřízení zprávy o bitvě spáchal sebevraždu atd. K ideovému vyznění. Za prvé spartská společnost se bez nadsázky dá přirovnat k fašismu. Počínalo se vyřazováním nevhodných již v kojeneckém věku. Každý plnoprávný Sparťan (Sparťané sami si říkali Lakedaimónští) dostal od státu přidělenou půdu a skupinu heilótů (otroků), která ji obdělávala a živila ho. Výcvik chlapce počínal v šesti letech tím, že si musel krádežemi opatřovat jídlo (když byl chycen, byl tvrdě potrestán, když ne, byla to známka jeho schopností). Armádní cvičení spočívalo v pravidelných pogromech na heilóty, kteří žili mimo Spartu ve vesnicích, které byly pravidelně napadány a vypalovány. Ve filmu Leonidas sice opakuje fráze o obraně svobody a o novém věku, skutečnost však byla taková, že příliv bohatství z kořisti do Sparty (která do té doby vůbec neužívala peníze) původní rovnou společnost plnoprávných Sparťanů rozdělil na bohaté a mocné (např. Leonidův spolukrál Pausániás, vítěz od Platají), kteří začali skupovat původně státní půdu, a ožebračené. To byl konec spartské moci, protože bohatí ztratili vůli a chudí motivaci bojovat. Prostřihy do Sparty sice trochu komplikují jinak velmi řídký děj, na druhou stranu přinášejí to, čeho jsem se bál nejméně, a sice politickou korektnost. Tvůrci se evidentně zalekli příběhu bez jediné významné ženy, to se muselo napravit. Vojáci sami jsou naolejovaní cucáci z módních katalogů v kožených spodkách, kteří by se hodili spíš na pánský striptýz. I když jsem původně dal milosrdné tři hvězdy, postupem času jsem došel k tomu, že vlastně nevím za co. (24.03.2007)