Příběh kriminálního rady

Příběh pana kriminálního rady Heumanna, despoty a šmíráka, policejních poskoků a vlezprdelků a také jeho synka Vikiho, který je mentálně zamrzlý kdesi v předpubertálním věku. Poměrně nezáživný příběh (s dobrým koncem) této bandy na stopě pošahanýho vraha dětí skvěle dokresluje katastrofální Saša Rašilov, který je však, naštěstí, za své snažení v závěru příběhu bohatě odměněn. Pan rada vše mistrně vyřeší a může odejít na zasloužený odpočinek. A protože z podřízených si vychoval jelita, která nemají šanci rozkrýt naprosto žádný případ, může tak svému oblíbenému pošukovi s vražedným vnuknutím prokázat poslední medvědí službu, aniž by se musel starat o to, že to bylo nenápadný jako vznášející se záchodová mísa. (02.08.2014)

Vysoce kvalitní psychologické drama mezi otcem a synem. Ty vraždy kolem jsou jen takovou omáčkou, která příběh skvěle vyplňuje. Atmosféru 20-30. let zachytil Dušan Klein znamenitě. Ladislav Fuks je mistr zvláštního napětí a Bohumila Zelenková podle něho scénář napsala bezvadně. Pobavil mě zdejší komentář uživatelky Koryntos, která by mohla psát scénáře rovnou pro TV Nova nebo ještě lépe - pro TV Barrandov. Takovej výblitek fakt může napsat člověk, kterej sleduje nekonečný telenovely a podobný sračky bez hlubšího děje. Proboha, tohle je Fuks a to je přesně jeho styl! Kdyby to napsal podle geniální vize uživatelky Koryntos, to bych se asi poblil já!! Když tomu nerozumím, tak to radši nekomentuju. (23.03.2018)

Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší? (30.01.2015)

Komix Piscin francúzskeho maliara Joanna Sfara to veľkým odkazom z poslednej strany vystihuje: "Trtkám lepšie než môj foter!". Toto je podstata nielen komixu o uletenom maliarovi, ale aj tejto až priveľmi televíznej inscenácie. No nielen jej. Je taktiež podstatou množstva vzťahov dominantných, úspešných otcov (rodinných vzorov) k ich synom. Tí spočiatku pyšne a hrdo ctia otcovské zásluhy, no s príchodom puberty sa im zažiada sa nejakým spôsobom voči autorite otca vymedziť alebo aspoň dosiahnuť uznanie vo vlastnom smerovaní. Ak sa im ani jednej z vecí nedostane, nastávajú problémy. Fuchs to v predlohe samozrejme vyhrotil do tragického neprirodzena. Klein to len zopakoval, navyše len v takej nemastnej - neslanej verzii. Herci sa snažia o dušu spasenú, no v priznane televíznom charaktere a medzi lacnými kulisami to celé pôsobí len ako priemerná divadelná hra s celkom dobrým scenárom. Televízna jednohubka. Nič viac. Rozhodne nejde o žiadnu hĺbkovú psychologickú sondu. Poznámka: Viacero komentárov tu volá po lepšej adaptácii. Možno je ňou poľská filmová verzia Wsród nocnej ciszy (Uprostred nočného ticha) z roku 1979 zrežírovaná Tadeuszom Chmielewskim. (15.01.2015)

Na jedné straně kleinovská rutina, na druhé nedostatečně režírované výkony hereckého potěru (především tím myslím nejmladšího Rašilova mezi vraždou a jeho zavražděním). Jinak film považuji za solidní českou detektivku, která plní svůj účel, pokud se divák zamyslí jen nad tím, zda výchovné metody pana rady byly adekvátní (přijatelné) či ne (v obsahu označeno jako otcovský despotismus). Řešení syndromu "zlatých hodinek" se bude možná lišit v rámci generací. Pokud chce ještě někdo mudrovat dál, nabízí se mu nádherný příklad oidipovského komplexu,  jehož vyústění je sice netradiční, ale pouze o fous. (23.12.2021)