Oslí kůže

Pojem barevný film v téhle pohádce získal rozměr, který snad nikdy ani mít neměl. V království, kde je každý nešlechtic šmoula a i koně jsou modří, mrtvé vystavují ve skleněných rakvích na poli a mají krále, který nepoznává vlastní dítě (po tom, co ho řádově několik týdnů neviděl) mají místo trůnu vycpanou kočku a král ke vší hrůze zjistí, že má pozitivní vztah k incestu. Někde zhruba ve vzdálenosti noční jízdy kočárem je království, kde mají poddaní na zámku ksichtíky červené. Koně jsou tam také červení, aby bylo jasno. Nevím, zda je souvislost, mezi barvou lidských obličejů a koní, doufám že ne. Princezna k oslí kůži přijde na radu kmotřičky víly a toho oslíka zavraždí, jak je naznačeno, král osobně. Princezna považuje chlív za dobře zařízenou místnost, pokud mezi prasata a slepice umístí svou truhlu, postel s nebesy a nezbytný toaletní stolek se zrcadlem. Princ prokáže odvahu, když sní koláč, který mu princezna, která musí smrdět na pět metrů skrz zeď betonového krytu (ta kůže je nevydělaná a ona žije mezi prasaty) vlastnoručně upeče. Láska hory přenáší. Někdy se musí dost nadřít. (29.11.2010)

Kráľovsky incest je skoro vykonaný nebyť duchaprítomnej princezny,ktorá sa hrá na škaredé kačiatko,lebo ju prezývajú Oslia koža,ktorá vzala nohy na plecia a ukrýva sa široko-ďaleko od perverzného otca,ktorého chúťky sa podobajú tým z cigánskych osád,kde sa praktizuje pohlavný styk otca s dcérou,kde princezná nechce ísť v týchto stopách,tak premýšľa,čo ďalej.Ocitá sa na mieste,kde bude jej nový normálny nápadník! Vskutku v prvom rade divná,zvláštna,atypická rozprávka s muzikálovým nádychom zabalená do šiat Catherine Deneuve,ktorá je tak krásna,že Popoluška by jej mala čo závidieť... Jean Marais ako kráľ,ktorý sa nevie spratať do kože po úmrtí svojej ženy chce spáchať ohavný trestný čin a súložiť s vlastnou dcérou,ktorá skoro stratila rozum! Pozor,nie je to klasická rozprávka ako zmienená popoluška,tu sú kone i ľudia natretí do farieb červenej a modrej,alebo pristáva vrtuľník! (24.01.2015)

Vskutku velmi zvláštní pohádka. Zpočátku mě zaskočil telefon kmotry víly, ale to jsem ještě netušil, že mě nakonec čeká vrtulník. Výprava a dekorace jsou mnohdy až kýčovité, ale nelze jim upřít jistou dávku originality. Scéna pečení dortu za doprovodu písně Recette du cake d´amour patří k mým nejoblíbenějším. (10.05.2005)

Réžia českého znenia (ÚPF) = Irena Skružná - skvostný dabing: Catherine "promlouvá" hlasom JANY PREISSOVEJ, Maraisa dabuje obligátny VLADIMÍR RÁŽ a ako bonus KAREL HLUŠIČKA v úlohe rozprávača - prvá postmoderná rozprávka pri ktorej si pamätám názov aj dej. Druhou bol jeden sovietsky film o ktorom by som rád napísal viac, ale názov som zatiaľ nevypátral. (15.7.2009) (15.07.2009)

Neviem, či je fér komentovať film, ktorý som videl v 15tich rokoch, ale otec, túžiaci po svojej dcéri a helikoptéra boli pre mňa natoľko wtf momenty, že na tieto scény nikdy v živote nezabudnem. Takýto incestný postmodernizmus jednoznačne treba vidieť a napríklad porovnať s našimi vianočnými klasikami. Potom sa môžeme všetci spoločne hádať, ktorá že princezná je najkrajšia. (25.12.2012)