Režie:
Libuše KoutnáScénář:
Anna JuráskováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Otmar MáchaHrají:
Tereza Pokorná-Herzová, Brigita Zlámalová, Jan Čenský, Marie Vášová, Libuše Havelková, Květa Fialová, Viktor Preiss, Jana Preissová, Stanislav Fišer, Uršula Kluková, Miroslav Masopust (více)Obsahy(1)
Evelýna, Violína a Merlína (M. Vášová, L. Havelková a K. Fialová) toužily po někom, kdo by je obveseloval, o koho by se staraly. Stačilo malé kouzlo a princezna Žanetka (T. Pokorná) musela vyměnit rodný zámek za vílí zahradu. Dokud byla malá, vílí svět jí poskytoval zábavu, jenže pak začala dospívat a víly se rozhodly, že ji vdají. Vybraly jí ale ženicha, kterého si Žanetka opravdu nemohla zamilovat – obstarožního a zlého krále květinových skřítků (S. Fišer). Když prohlásila, že si ho nevezme za muže, čekal na ni krutý trest, král ji proměnil v bílou kočičku. Vysvobozena bude, pokud si ji někdo zamiluje i v této podobě. A představte si, že se jeden takový našel. Jmenoval se Filip (J. Čenský)… (Česká televize)
(více)Recenze (35)
Jedou jedou kolečka, na nich bílá ovečka ... něco něco něco ... já si pamatuji jen ten rým kolečka-ovečka, zbytek jsem vydolovala z paměti své sestry, která tuhle pohádku jako dítě milovala. Dodnes nevím, jestli kvůli té ovečce, nebo kvůli tomu, že se princezna proměnila v kočku. Ono to u člověka, který se chtěl propradnout ze školy zpátky do školky nebylo úplně zřetelné. Princezna Žanetka je pro nás obě velký pojem dodnes. ()
Po dlouhé době jsem jí zas viděla v televizi a ani se nedodívala. Najednou mi spousta tady těch pohádek příjde směšných s těmi papírovými kulisami apod. Svou krásu tu neztrácí jen Terezka Pokorná a Jana Preissová, která tu hraje spolu se svým skutečným manželem královské rodiče a moc jí to sluší. Taky jsem si ráda zavzpomínala na Brigitu Zlámalovou, dětskou hvězdičku, která se pak na nějakou dobu stala televizní hlasatelkou... Takže ty hvězdičky dávám hlavně za ty sympatické herečky, skvěle zahraného krále skřítků a za to, jak se nám to se sestrou moc líbilo, když jsme byly děti ()
Příjemná studiová pohádka s velmi pěknými dialogy a verši hebkými, jako kožíšek bílé kočičky, která čeká na svou lásku. Děkuji za milé ztvárnění podivných víl, za královský půvab manželů Preissových i krásu dětských princezen. A to nejlepší na konec ... Stanislav Fišer, jako děsivý král květinových skřítků, přichází doprovázen zpěvem a barevnými křidélky svých poddaných. ()
Je mi jasné, že dnes už bych tuhle pohádku nevydýchala, anžto se mi s věkem vyvinula alergie na studiové kulisy a také hůře než v dětství zvládám situace odporující logice, ale když mi bylo osm, dost jsem ten depkoidní příběh prožívala. Únos dítěte a obchod s bílým masem, co víc si přát - skvělé téma pro malé fakany! Některé hlášky z "Bílé kočičky" mezi mnou a mojí sestrou zlidověly (koukám v komentářích, že to společně sledovalo povícero sester:-)). A mimochodem, nenechte se mýlit neviňoučkým vzhledem bílých kočiček - jsou to obvykle veskrze zákeřné svině! 65% ()
No nevim no. Super krátká pohádka do které se snažil autor vhečmat na co nejkratším úseku co nejvíce pohádkovosti. Jedině co mě, ale zaujalo bylo, že mladičkou holčičku, chtěli ty staré vílí rašple provdat nejdřív za třistaletého krále skřítků a pak když z ní byla kočka tak si jí její amant chtěl vzít, nezávisle na jejím živočišném druhu. Možná jsem na pohádky straý, ale tahle pohádka mi fakt nic neřekla... ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (1)
- Podle stejného scénáře vznikla v roce 1981 v režii Karla Weinlicha i rozhlasová pohádka „Mé tety jsou víly". (Miggi90)
Reklama