Faunův labyrint

Kdo by to byl řekl, že v koprodukci Španělska a Mexika dokáže vzniknout tak úžasnej film, až se nejednomu bude tajit dech. Poutavý, drsný a silný drama z 2. SV proložený fantastickým fantasy světem, kde se fantazii meze nekladou. Nejde ale o pohádku, jak by se na první pohled mohlo zdát, je to temný a dost syrový, takže by to nejedno dítě asi nerozdejchalo. A konec je dost emocionální zážitek. Úžasnej film. (11.03.2012)

Tomuto audiovizuálnímu fantasy orgasmu věnuju komentář číslo 1500. Spirála dvou odlišných ale neméně intezivních dějových linek navozuje v dívákovi pocit bezradnosti, a to hlavně ve 114. minutě, protože to smrdí málem. Doporučuju! Jeden z nejlepších filmů daného žánru. (03.05.2015)

Věděla jsem, že Labyrint je příběh odehrávající se ve válečných kulisách s tripy do fantazie, ale že budou obě složky filmu tak nešťastně spojené a neladící, to už mne nenapadlo. Pohádková složka je občas i celkem hezká, jenže vyrůstá z ničeho a není jí dán dostatečný prostor. Scény ve "skutečném světě" jsou zase velmi klišovité a samoúčelné (brutalita fašistů...), jednání postav nelogické a u některých vyloženě debilní. A za způsob, jakým podával autor morální ponaučení, by zasloužil vytahat za uši a rozšlápnout brýle. (17.04.2007)

Už jste někdy zažili, aby zůstali všichni diváci sedět v kině až do konce titulků? Já to zažila při "Faunově Labyrintu"... Je to nádherný a zároveň velmi krutý film, ve kterém se krásně podařilo propojit válečné drama a fantasy pohádku. Vzniklo dílo, které si zíkalo nejen festival v Caanes, kde lidé po první projekci tleskali ve stoje neuvěřitelných 10 minut, ale i tisíce dalších. Aby také ne - další z mála filmů, pro které je typická ponurá až temná atmosféra a konec, který sice čekáte (a nebo taky ne), ale přesto vám vyrazí dech... Tichá dvanáctiletá holčička jménem Ofélie se stěhuje se svou těhotnou maminkou do vojenského tábora, kde se má setkat se svým "budoucím otcem", krutým a bezcitným důstojníkem, který se snaží potlačit odpor tamních vzbouřenců. Jediným způsobem, jak může Ofélie uniknout hrůzám kolem ní, je ukýt se do své vlastní fantazie. Zatímco v táboře probíhá mučení válečných zajatců, Ofélie se od prastarého fauna dozvídá, že je ztracenou princeznou. Pokud se jí podaří splnit tři úkoly, může projít podzemním lybyrintem a vrátit se zpět do svého království... Film působí od první minuty jako pohádka (také díky té překrásné, pohádkové španělštině). Postupně se objevují zlé věci, ale ty jsou i v pohádkách. Když však dojde ke scéně s králíky a lahví, je vám jasné, že tohle pohádka není ani náhodou. Pohádka se rychle promění v krutou realitu, která se neustále střídá s Oféliiným světem. Z celého filmu doslova čiší originalita, jejímž autorem není nikdo jiný než Guillermo del Toro. Jeho svět je nádherný, veškeré kostými jsou jednoduché, a přesto vypadají tak reálně. Hlavní hrdinka byla vybrána skvěle - hezká, jemná dívka, jako vystřižená z pohádky... Přesto, že se ve filmu objevuje de facto jen jedna melodie (i když v mnoha verzích), je naprosto dostačující, neboť je velmi podmanivá, velmi chytlavá. "Faunův Labyrint" je pro mě jeden z nejzajímavějších filmů, který jsem měla možnost vidět... (27.08.2007)

Iba ťažko opísať pocity, ktoré vo mne Faunov labyrint zanechal. Na druhú stranu chápem aj ľudí, ktorým sa nepáčil, nie každý ho totiž dokáže oceniť. Niekomu napríklad vadí násilie vo filme. Ja však tvrdím, že bez násilia by Guillermo del Toro tak explicite nevystihol podstatu kontrastu medzi fantáziou a reálnym svetom. Je tu krásne ukázaná túžba po inom svete a po fantázii keď tá naša realita a svet je tak zlý a krutý. A to so všetkým a až do samotného konca. Jediné čo by som snáď mohol vytknúť je výber hlavnej herečky. Niekedy túto náročnú rolu nezvládala. 90/100 (22.10.2013)

O ději filmu jsem nevěděl prakticky nic a podle obrázků jsem čekal pohádku podobnou Kletbě bratří Grimmů, to co jsem před chvílí viděl mě tedy opravdu velmi překvapilo. Rozhodně jsem nečekal poměrně drsný příběh z prostředí válečného španělska, které je příliš kruté pro malou holčičku a ta tak podvědomě utíká do svého vlastního fantaskního světa (trochu mi to připomělo skvělý Tideland). Vůbec mi přitom nevadilo že většina filmu se odehrává v realitě, ta je pro děj mnohem důležitější než fantazijní část, ale jedna bez druhé by přitom vůbec nefungovaly. Film hodnotím 8/10, ale kvůli některým velmi silným momentům a skvělému výkonu Sergi Lópeze mám chuť jít ještě výš. (11.03.2007)

Když jsem potom vylezl do Vodičkovy ulice, hodnou chvilku mi trvalo než jsem si zvykl na ty nepravděpodobné lidi s nákupními taškami a na cinkající tramvaje. Dostat se z Faunova labyrintu zpět do reality všedního odpoledne nebylo snadné. Není to však rozhodně jen nějaký eskapistický film. Jazyk pohádky či mýtu dokáže řečí obrazů a symbolů povědět mnohem více než lze vůbec převést do teorie. Jak už to u dobrých pohádkových příběhů - tedy u těch s mytickým přesahem - bývá, vypravěč sděluje více než sám zamýšlel. (Ale stejně nakonec hvězdičku ubírám pro tu nesnesitelně jednostrannou prezentaci španělské občanské války. O Francovi si není třeba činit iluze, ale ti "hodní" partyzáni, kteří bojovali proti němu, byli povětšinou kovaní komunisté, co během pár let vyvraždili například několik desítek tisíc kněží, řeholníků a řeholnic. Jejich filmová glorifikace mě nijak netěší.). (28.10.2007)

Toro to precitil .... na horrory je fakt impotent ..ale rozpravky pre deti... to je jeho silna stranka..ojedinely projekt........ vskutku nieco mimoriadne!! 10 z 10 !!!!!! minimalne polovica zasluhy vsak patri Javierovi Navarretemu (12.07.2007)

Poslední dobou jsem viděl celou řadu skvělých španělských filmů a úplně jsem se do nich zamiloval. Mívají silný příběh, krásnou hudbu, charismatické herce, často obsahují nebývalou krutost, silné emoce, vášeň, a končívají dokonalou katarzí. A hlavně již samotný zvuk mluvené španělštiny... je sám o sobě nebývalý zážitek. A nejinak je tomu u Faunova labyrintu. Když jsem na něm byl před 4 lety v kině, zas tak moc mě neoslovil. Když jsem si ho teď ale pustil podruhé doma, bavilo mě to o něco víc než tehdy. Nejvíce mi líbila herecká představitelka Ofélie a dějové zasazení do Španělska na konci WW2; fantasy linka mě zas tak nebere, byť ty kostýmy příšer byly úžasné a chlápek s očima v dlaních byl naprosto DOKONALÝ! Snad bych ještě zmínil krásnou hudbu, soundtrack stojí za opakovaný poslech. (02.10.2011)

Někdy člověk čte knížku... a když přejede bříšky prstů po stránce, stává se papír hrbolatým a on vnímá každý kořen v tom lese, každičký chlup na faunově uchu, a velmi silně cítí všechny ty vůně květin i pach krve. A když v knize, v tom příběhu, začne někdo křičet, člověka to úplně ohluší. A někdy se nedostaví nic. Je to prostě jen obyčejný, tenký papír, pokrytý spoustou písmen. Byť jsou z nich poskládána sebevznešenější slova. A přesně tohle se mi stalo s filmem Faunův labyrint. V každé chvíli jsem úplně přesně věděl, co cítili ostatní diváci a co bych měl taky já... a necítil jsem vůbec nic. Jen to nepříjemné proč? ___ Proč mě vlastně nechává ten kouzelný příběh tak chladným? A ke všemu se stávala čím dál plastičtější jedna jediná postava: kapitán Vidal. Právě ten netvor, který to tak dobře uměl nejen s pistolí a lahví, ale i s obyčejným nářadím a ve finále i s jehlou sám na sobě. A co jste čekali? Uprostřed světové války, všeobecného zmaru a desítek milionů mrtvých. On něčemu věřil a urputně za to bojoval (stejně jako jeho protivníci ve španělské občanské válce - mezi kterými to byl určitě samý humanista). Vidal měl seběvědomí a byl přesvědčen, že účel světí prostředky. Ideální velitel. Slovy Vláčilova Kozlíka, zemana sezením na Roháčku: "Stane se po právu vítěze!" To se pak těžko drží palce holčičce, byť sebelíp „nakreslené“, když její nepřítel je jediná opravdu živá postava příběhu. __ Jediným silným momentem, který mi z filmu utkví v paměti, tak bude ono nelítostně kruté těsně před jeho popravou: „Tvůj syn se o tobě nikdy nedozví!“ Jako to poslední, co Vidal v životě zaslechl. A pokud už po naší smrti nic dál není, byla ta slova a šílená bolest, kterou mu musela způsobit, to poslední, v čem jakoby zůstane uvězněn už navěky. Já osobně proto chci jednou umírat tak, aby moje poslední myšlenka na tomto světě byla vzpomínka na něco krásného... (31.03.2013)

90% - Kdo včas prozřel, "pochopil" nebo snad i propadl fantasknímu světu na pomezí dětské nevinnosti a prvních nejistých kroků dospívání, dokáže si tento film zamilovat. I s brutální - nikoliv však samoučelnou- válečnou linií, která tvoří zprvu kontrast a později i součást děje. Ten se sice po určité době sledování stává předvídatelným (obzláště ve "fantasy" rovině), nicméně pouze tehdy, když vám dojde o čem vypráví (ano, to co jsem napsala si značně odporuje, já vím). Tohle dílko je zajímavou sondou do přerodu dětského myšlení v dospívající, o prvních nesmělých rozhodnutích, o přijmutí zodpovědnosti, o vzepření se autoritám, o ztrátě imaginace, o bolestném odpoutání se od fantazie, o důležitých rozhodnutích a mohla bych pokračovat nejspíš dál... Tak to vnímám já. Filmy mají v člověku vyvolat nějakou reakci, stejně tak má film zavdat divákovi prostor pro vlastní smyšlení a snad i fantasii (která s věkem žel propadá mezi prsty stále rychleji). A abych nezapomněla --- ano, někdo se dokáže v tomhle labyrintu dokonce najít. (16.04.2007)

Předně bych chtěla uvést, že profesor Higgins Líze celou dobu kecal, ve Španělsku prší i v kopcích. A to jsem zjistila díky poetickému filmu, v němž je vlastně krásná i ta smrt. Nelze nezmínit práci kameramana a osvětlovače, obojí si zaslouží velkou pochvalu. (07.10.2013)

Před shlédnutím jsem si myslel, že se budu koukat na fantasy. U prvních deseti minut jsem byl docela zklamán, že budu zřejmě sledovat pohádku a následně jsem byl neustále překvapován, že do pohádky pro větší děti to má hodně daleko (viz sešívání rozříznuté tváře apod.). Ale i poté, co jsem se smířil s faktem, že Labyrinth je válečné drama s občasnými pohádkovými výjevy, mě film nepřestal překvapovat (viz pointa, resp. její vyznění). Závěr je vizuálně pohádkově nadýchaný, ale je nesmírně krutý, smutný a nepůsobil na mě dobrým dojmem. Kdybych měl celou dobu pocit, že sleduji horor, vůbec by mi to nevadilo, ale Labyrinth se celou dobu tváří jako něco tajuplného a pěkného. Svým jednáním tak trochu podráží divákovi nohy, což od něj není fér. +++++ Po druhém shlédnutí jsem jiného názoru. Věděl jsem, jak se mám na film koukat, jak ho brát a užil jsem si jej podstatně víc. ++++++ Ale na druhou stranu má několik povedených momentů. Třebas po scéně s "oko-rukým" jsem si posteskl, že del Toro nenatočil Dooma, protože takhle nějak by ta nepovedená adaptace měla dle mého názoru vypadat. (02.04.2007)

[6/10] (Warner Bros., Tequila Gang, Esperanto Filmoj, Estudios Picasso, OMM, Sententia Telecinco) (Barevný /// Produkce: Álvaro Augustín, Alfonso Cuarón, Bertha Navarro, Guillermo del Toro, Frida Torresblanco /// Scénář: Guillermo del Toro /// Kamera: Guillermo Navarro /// Hudba: Javier Navarrete /// Oscar: Guillermo Navarro (kamera), Eugenio Caballero, Pilar Revuelta (výprava), David Martí, Montse Ribé (masky) /// Nominace na Oscara: Mexiko (cizojazyčný film), Guillermo del Toro (scénář), Javier Navarrete (hudba)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (27.10.2008)

Tak takhle vypadá film, který jeho režisér opravdu miluje a vypiplal si ho jako dítě. Ostatně, sám del Toro připouští, že Faunův labyrint ho provází od začátku kariéry a mohl to být jeho první film: "Odehrával by se v době španělské revoluce a vyprávěl o těhotné mladé ženě, která se znovu potkává se svým mužem v jeho zrekonstruovaném domě. Budoucí matka objeví u domu zahradu, která je jakýmsi labyrintem. Zde se setkává se satyrem, milují se a on navrhne obětovat její dítě, aby labyrint znovu rozkvetl." Svojí láskou ke svému filmečku vás del Toro donutí si ho zamilovat taky. I přes ty drobné nedostatky (místy zbytečné násilí, absence opravdu silné dialogové emocionální scény). Mimochodem Sergi López je minimálně pro mě filmovej hajzl roku. Už od první vteřiny, kdy se objeví na plátně, se ho divák bude podvědomě bát. PS: Na tomhle filmu se opět ukázala debilita velkých českých distributorů. Třioskarová pecka od poměrně známého režiséra a uvede jí až osm měsíců po americké premiéře Aerofilms. (18.08.2007)

Uf, tak to bola teda silná káva. Podobné citové utrpenie pociťujem iba pri filmoch Von Triera. Čakal som fantasy, tá sa ale skoro nekoná, film sa skor sústredí viac na reálny svet malej Ofélie, ktorá v snahe utiecť z neho náhodou nájde imaginárny svet Labyrinthu, kde je princeznou. Pri pohlade na finále a jeho dvojité vyznenie som bol už emocionálne maximálne vyčerpaný a ak sa k nemu niekedy vrátim, bude to chcieť dosť velkú dávku odvahy. Otázne je , nakolko sa podarilo Del Torovi tieto dva svety spojiť, niekomu to bude vadiť viac, niekomu menej, niekomu to bude pripadať geniálne prepojené. Ja to príliš neriešim, emocionálny dopad je doležitejší. (07.07.2007)

Vlastně nemůžu říct ani slovo proti. Příběh, který strhne, který baví, který má smysl. Postavy, kterým fandíte, které nesnášíte, ale žádná z nich není černobílá. Ale zároveň vás nenutí přemýšlet dál a taky ve vás z nich vlastně nic nezůstane. Pasivně zhlídnete jejich příběhy a z toho děsivého, tak trochu fantasy světa zase zpět. Uvařit si večeři, nebo řešit svůj život. Ten, kde nejsou faunové a pohádková říše, která dokud byla jen kouzelným únikem ztracené malé slečny, dávala celému filmu nový rozměr. Jakmile toto království kdysi zmizelého Oféliina otce začalo překračovat hranici dětských snů a kontrastně děsivé snahy utéct, ztratilo celou poentu. Od té chvíle to bylo to prostě...dobrý, no. Nic víc. (22.03.2018)

Chci znát jméno. Chci znát jméno toho blbouna, co zařadil tento film do žánru horor. Chci znát důvod. Chci znát důvod, který ho k takové nezodpovědné blbosti vedl. Jak asi tušíte, těšil jsem se na horor. Co jsem dostal? Totálně hloupou polopohádku, kde se přibližně polovinu filmu válčí s partyzány a polovinu filmu se mluví se smyšlenými bytostmi. Vy říkáte 74. nejoblíbenější film. Já říkám hovno. Tohle jinak nazvat ani nelze. Menší SPOILER. Totálně nesympatická a špatně hrající začínající herečka španělského původu si povídá nejdříve s nějakýma kokotama s křídlama, poté zavítá kamsi do podzemí za divným kozlem, který ji dává totálně ujeté úkoly. Ve své fantazii tak zažívá totálně debilní lapálie. Krmí ropuchu, ukradne jídlo jednomu volovi, který se dívá rukama a žere malé děti. Kreslí si křídou dveře a má v mléku naložený kořen stromu. KONEC SPOILERU. Naproti tomuto divnému světu fantazie stojí občanská válka. Tak tu máme parádní kontrast dvou rozdílných prostředí. Mám nápad. Posereme se všichni z toho a dáme všichni 5* a budeme psát jak ohromná je to paráda a jak jsme si film užili! Nene, tohohle já se s vámi účastnit rozhodně nehodlám. A za to, že generál občas někomu rozmašíruje ksicht se * ještě nedává. JEDNOZNAČNÝ ODPAD A NEJHORŠÍ, RESPEKTIVE JEDINÝ VYLOŽENĚ ŠPATNÝ FILM, KTERÝ JSEM ZATÍM OD GUILLERMA DEL TORA VIDĚL! (27.05.2012)

Čekal jsem více té pohádkovosti. Zlý pan Obluda se ukázal tak na pět minut, možná ani to ne, hodný pan Obluda se většinou jen tak mihl. A to je v podstatě všechno, když nepočítám tu hnusnou (něco podobného bylo ve Star Wars, ne?). A reálná rovina mi zas až tak zajímavá nepřišla, takže za 70% (21.12.2011)

Skvostné! Netřeba slov, tohle prostě musíte zhlédnout samy. Pro mě dokonalost ve fantasy žánru! Opravdu mě to dostávalo každou sekundou. Obdivuji! (07.06.2012)