Babel

Alejandro González Iňárritu, režisér, v jehož mozaikovitých filmech všechny postavy hrozně trpí, dostávají se do těch nejvyhrocenějších situací a pokud se jim život nakonec změní, pak jedině k horšímu? Po zhlédnutí Babelu definitivně ano! Čtyři tragické lidské příběhy, čtyři různé jazyky, tři kontinenty. Kromě angličtiny uslyšíte arabštinu, japonštinu a španělštinu – Iňárritu se pokusil natočit film kosmopolitní, který osloví všechny národy. Přesto mi ani po doběhnutí závěrečných titulků nebylo jasné, jaký cíl tím vším sledoval. Pokud to opět neměla být jenom srdceryvná mozaika propletených osudů. Všechno spustí jedna zbraň, jeden výstřel, a dále se film točí okolo „velkých“ problémů světa, jejichž závažnost nepotřebuje doprovodný komentář. Terorismus, ilegální přistěhovalci, lidská komunikace, rasismus - co si budeme nalhávat, tohle na filmovou akademii zpravidla zabírá. Režie je podstatně klidnější než u Jednadvaceti gramů či Amores Perros. Poetické pasáže na mě stejně působily nepatřičně, jako bychom si během nich měli uvědomovat svou nicotnost oproti zobrazovaným velkým dramatům. Kontrastem k podobným scénám jsou, a těch je většina, – scény, kdy hlavní hrdinové trpí. Trpí duševně, trpí fyzicky. Často brečí, nadávají, propadají naprostému zoufalství, což mi vadilo také u předchozích Iňarrituových filmů. Jako by lidský život nepřinášel nic pozitivního a když už, tak pouze coby předzvěst čehosi nepochybně nepříjemného. Mé pocity z Babelu jsou navzdory jeho urputné snaze vyždímat z vás nějaké emoce celkem lhostejné. Příliš snahy škodí. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Marius, Jordan, Madison, kikuka, rawen, Triple H (20.01.2007)

Potřetí tři příběhy, aneb sázka na jistotu. Inarritu natočil opět v podstatě jedno a to samé a z části jsme mu všichni opět skočili na špek. Babel je jednoznačně nejvíce artovním snímkem v jeho keriéře - potažmo se jím alespoň snaží být (celková kompozice, myšlenková síla, použítí hudby a hluchých scén, ruční kamera). Trojice příběhů je tentokráte spletena dohromady poněkud jednodušší a divákovi vstřícnější formou, která nevyžaduje takový timing a souslednost scén resp. preciznost střihače. Narozdíl od předešlého režisérova snímku se dá Babel naprosto bez obtíží pobrat už napoprvé. Herecky nikterak převratné, spíše standartní, spousta scén působivých (střelba na bus, scény z "východu") a formální stylizace jak se patří správně strohá, s minimem barev. Úsporné, jednoduché a vcelku syrové, jen již je to jaksi celé trochu okoukané. (17.08.2007)

Rok 2007 ještě ani nezačal, a už je tu film roku 2007 v našich kinech. Přestože mě předchozí Iňárrituovy filmy tolik nezaujaly (21 gramů mě dokonce aktivně štvalo), Babylon je hravě překonává a žádný film mě v posledních měsících tak nepotěšil. Africká epizoda má největší prostor a je taky ze všech nejlepší (nejintenzivnější), nevím, co bych jí vytkl. Japonská epizoda je nejpozitivnější ze všech, trochu úsměvná a na konci příjemně smutná. Mexická epizoda není možná zpočátku tolik zajímavá, ale o to lepší je na konci, kdy do sebe všechny díly skládačka pěkně zapadnou. (11.01.2007)

(1001) Dala jsem filmu deset let na rozložení a stala se nevídaná věc, rozumím mu ještě míň a je pro mě ještě prázdnější, než když jsem ho viděla ve svých telecích letech. Kromě toho, že neumím pojmenovat, o čem vlastně vypráví, je mi s plynutím filmového času čím dál víc nepříjemné, jak jsou události snímány a prezentovány. Jedním příkladem za všechny je podbízivá a kýčovitá prezentace veselí na mexické svatbě. A doprovodná hudba mě celkově iritovala svým pozérstvím. Jediná scéna, která mnou opravdu pohnula, byla ta, v níž chlapeček rozmlátil tu Winchesterovku. (24.07.2017)

Možná tam bylo až příliš zemí a až příliš příběhů. Přesněji řečeno ten " japonský příběh" nazývám zlodějem. Ukradl mě vlastně dva zbývající příběhy. Místo toho, abych sledoval pokračující osud táty a syna v Maroku, jsem čuměl na hluchoněmou Japonku bez kalhotek, místo toho abych sledoval dramtické hledání dětí v poušti, tak jsem čuměl na hluchoněmou Japonku, tentokrát nejen bez kalhotek,ale pro jistotu úplně nahou. Japonský příběh mě totálně okrádal o emoce, které jsem nabíral při sledování situace v Maroku, navíc celá ta situace tam vygradovala tak, že už dávno přesáhla brány filmu. No a mexické drama s dětma zvládnul japonský příběh narušit taky grandiozně. Proti hereckým výkonům nemám u nikoho nejmenších námitek. Nebejt japonskýho příběhovýho kazišuka, dal bych pět hvězdiček. (20.08.2007)