Parfém: Příběh vraha

Je zajímavé sledovat jak prastaré diabolistické mýty oživují v tomto navenek velkoryse pojatém filmu oživujícím trochu autodafé, trochu nejpustší sadismus, orgie budící to nejtemnější v člověku. Závěr působí poněkud masochisticky: jakoby se autor chtěl doslova vykálet na svou nesporně velkoryse pojatou práci. Film je umocněným ďábelským temnem. (02.11.2020)

Parfém: příběh vraha je velmi zvláštní film. Nejdříve vás znechutí ukázkami hnusného a páchnoucího rybího trhu v Paříži (poprvé v tomto filmu, kdy z obrazu “ucítíte“ vůni ...), aby vám pak ukázal nádherný a barvitý svět vůní. První setkání s hlavním hrdinou a pak už jen kouzelná cesta za splněním jeho snu. Toma Tykwera znám, ale dosud jsem jeho tvorbě nevěnoval žádnou důležitost. Po parfému se situace mění. Tom dokázal neuvěřitelně lehce a jednoduše vykreslit svět malého milovníka vůní. Pár scén mě naprosto uzemnilo, ať je to podmanivý let kolem těla hlavního hrdiny a vidění věcí, které cítí nebo na konci filmu brutální let kamery, která hledá vrahovu oběť. Ben Whishaw, který hraje hlavní postavu je pro mě castingová trefa do černého. Do postavy se skvěle vžije a působí dokonale. Ať už jako pracant zamazaný od bláta nebo jako muž s modrou krví, který vládne lidem... tak jako tak jde o skvělý herecký výkon. Jeho velkým štěstím je i přítomnost dvou herců, které svými kvalitami na sebe strhnou stejnou pozornost jako hlavní postava a to Dustin Hoffman v roli světoznámého parfuméra a Alan Rickman coby milující otec. Dokonce nám dovolí režisér chápat i touhu po Rachel Hurd - Wood a Karoline Herfurth, které jsou opravdu krásné. Jeho posedlost vůněmi celý film zabaluje do vůně trávy, kamene, smrti a posedlosti. Tenhle veliký uchyl mi však byl velmi sympatický a nedokázal jsem ho ani sekundu filmu nenávidět. Snad nejde o pracovní deformaci…Největší problém filmu je však rozhodně délka a konec. Stopáž 147 minut je poměrně hodně a pravděpodobně by se film dal zarovnat na 130 minut bez problémů a filmu by to pravděpodobně pomohlo, protože v pár místech je slabý. Určitě se najde mnoho lidí, které vrchol(posledních 10-15 minut) filmu znechutí a kvůli němu film odsoudí, ale on si to vůbec nezaslouží. Tom Tykwer na konci snímku ukazuje co by se mohlo dít, ale vše je podle mě jen metaforou v které si každý najde kus své pravdy. Parfém vás pohltí svou audio vizuální krásou, propracovaností a určitě budete stejně jako já litoval, že experiment s vůněmi v kině před mnoha lety nevyšel a nemůžeme si Parfém vychutnat včetně všech vůní vraha... Šlo by jistě o podmanivý zážitek. Vnitřní kouzlo filmu je tak silné, že je jen na vás jestli jeho vůně pro vás bude vůní ráje nebo ... 11/2012: 5*:) (15.12.2006)

Tento tajuplný a důmyslný příběh vraha je podle knihy, která se stala světovým bestsellerem a vynesla německému spisovateli bezmeznou slávu. Prostor filmu samotný se zaobírá chlapcem, později mužem, který měl nadměrný čich oproti jiným lidem a jak nebyl pochopen okolím ani on nedokázal pochopit okolí a žil jen pro jedno, vytvořit nejdokonalejší vůni na světě. Je pravda, že po celé dvě a půl hodiny se stále něco děje a herecký arsenál je nabytý až k prasknutí, ale samotný děj se plácá stále na jednom a tom samém místě a nedává samotné atmosféře té doby prostor. Podle mě se příliš upíná jen na samotnou postavu, a i když je to chvílemi příliš abstraktní a fantastické dokáže zaujmout a vtáhnout do děje fantastickým způsobem. O to víc bude šokovat závěr, který je všechno jen ne čekaný a zdá se, že sází na labužnické oko diváka. Přesto jsem nebyl natolik potěšen nakolik jsem čekal. Je to znát hlavně na tom, že mě film samotný nedokázal donutit opatřit si patřičný bestseller, který se za tak krátkou dobu dokázal stát tak oblíbeným. --- Mám nejlepší nos v Paříži. Zná všechny pachy světa. (21.07.2007)

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)

Nuz, co povedat. Po rezijnej, vyrazovej a vypravnej stranke skoro dokonale. Tak za 5 *. Za dej a uzasnu atmosferu 4*. Ale za koniec, ktory moze pripadat niekomu uzasny, hotove umelecke dielo, mne bohuzial uplne pokazil zazitok. A navyse som sa uz modlila, aby to skoncilo. Takze summa summarum, 3* je malo, 4* vela. (06.03.2007)