Elementární částice

Konformně šokantní adaptace radikálně provokativní předlohy od režiséra, který si na burcování mravokárců vybudoval kariéru. Snímek sice přináší sytě tělesné pojednání o sexuální frustraci narážející na kontrast sexuálně emancipovaného světa a konformní upjaté společnosti. Jenže ve finále vše zvrátí do moralistního melodramatu, kde apatický bratr najde štěstí, protože zavolal své přítelkyni, zatímco neurotický bratr si za nerozhodnost vyslouží pobyt v blázinci. Předloha naopak směřuje k odlišnému konci, kde plně vynikne ústřední myšlenka, že strůjcem veškerého lidského zmaru jsou individualita a touha. 7/10 (31.08.2011)

Německý film mě v poslední době nepřestává znovu a znovu příjemně překvapovat. Nejinak je tomu i v tomto Roehlerovu snímku dvou nevlastních ( naprosto rozdílných povahou ) sourozenců Michaela a Bruna v podání Christiana Ulmena a především VYNIKAJÍCÍHO Moritze Bleibtreua. Snímek se mimo jiné zaměřuje na jejich narušenou sexualitu způsobenou v dětství jejich hippiesáckou matkou. Každý z bratrů se s tím " vypořádává " po svém. Michael dává přednost kariéře ( molekulární biolog ) a rezignuje na jakýkoliv sexuální vztah, Bruno je posedlý erotickými touhami, ale nedaří se mu navázat opravdový vztah. To se změní v momentě, kdy Michael prochází krizí středního věku, dává výpověď v zaměstnání a odjíždí do místa, kde vyrostl a potkává Annabelle ( lásku svého mládí ) a..... Bruno se seznamuje s Christine....Více než zdatně jim sekundují Franka Potente a Martina Gedeck. Oběma bratrům se začíná " blýskat na lepší časy " , ale nic ( ani láska k jedné slečně :o) netrvá věčně.V tomto případě krutě zasahuje " osud ". Přiznávám, bál jsem se, jak se tvůrci vypořádají se závěrem, ale naprosto ZBYTEČNĚ, protože ten je skutečným VRCHOLEM celého snímku. Hodně silných 5*! p.s. silně uvažuji, že sáhnu po knižní předloze od Michela Houllebecqa...... (24.11.2009)

Toľko emócií, ktoré ma chytia, by som v nemeckom filme nečakal. Naviac sa týkajú takého pohľadu na bežné témy láska, sex, smrť, rodičovstvo, aký nie je vo filmoch bežný a často to nie je pohľad ľahký. No tvorcovia to majú vždy pod kontrolou bez vydierania diváka a stále s poriadnou dávkou invencie. Čakanie na zdvihnutie telefônu vo filme ešte nebolo napínavejšie. –––– Chtěla prostě zůstat mladá. Děti by jí jenom připomínaly, že je z jiné generace. –––– Svoboda druhých rozšiřuje moji svobodu donekonečna. –––– Jseš si jistej? Nepřemáhej se, máš kus života před sebou. (24.07.2014)

Mám rada nemčinu a nehanbím sa zato! Preto ma uspokojuje, že Nemci vypľúvajú tak sakramentské drámy, čo pre zmenu rozžúvajú a vypľúvajú mňa. Zem sa zastaví až za pár dní, no mne sa už dnes pozastavuje rozum nad škodoradostnou pestrosťou života alebo čím, že matka týchto lahôdkových emocionálnych pokrmov zároveň privádza k orgazmu hojných dopravných fetišistov (Kobra, Medicopter, Helicops či iné mizérie) :))). Nič to, aspoň je zábava no nie??! :) Dráma, ktorá má humor a dynamiku a kde sa vedú tak šialene naturalistické dialógy, až na vás dorazí túžba hovoriť, pustiť sa s hrdinami do reči. Ohromujúce obsadenie- exceluje Moritz Bleibtreu, z dám Martina Gedeck. Predstavte si, že sa vám podarí zhodiť- prelisuje vás tank- a máte približný efekt Elementárnych častíc. :) Predstavte si, že sa svieža letná sprcha zvrtne na ľadové peklo. Máte vyvrcholenie Elementárnych častíc. Svojím príbehom, explicitnosťou (vzťahovou, sexuálnou) a civilnosťou to proste rozloží.----- Bleibtreu kvíliaci v nemocnici, že nemôže domov "lebo by sa asi zabil"----- Bleibtreu prednášajúci o Brazílii----- k Bleibtreuovi sa z konca chodby psychiatrie približuje mŕtva láska----- jemné odmietavé pokývanie hlavou jeho mŕtvej priateľky plus slová "Teraz tu na čas zostaneme..."----- aaaaach, scény, ktoré mi dnes nedovolia spať, taká drásavá sila to bola!----- Objíma ma horúčka a trasiem sa očakávaním ďalšieho západného tornáda: Baader Meinhof Komplex. Ste na tom rovnako? (07.12.2008)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)