Aurore

Jestliže i řešení své situace kněze v závěru bylo podle skutečnosti, tak nemám co dodat. Naprosto vynikající herecké výkony všech zúčastněných v čele s Aurore, kterou vybrali opravdu velmi dobře a s citem pro toto skutečné drama, protože Marianne Fortier nelze vytknout absolutně vůbec nic. Její výrazy ve tváři při jakékoliv situaci jsem brala se vším všudy. Strašně mě iritovala společnost kolem ní, která byla přesvědčená, že něco není v této rodině v pořádku, ale přesto s tím celou dobu nic neudělali, protože každý byl něco Télesphoremu dlužen, tak co by si špinili ruce. A na konci z nich byli najednou velcí hrdinové, kteří zabránili dalšímu vraždění té šílené ženské, která o sobě tvrdila jak umí utěšovat osamělé duše. Nervydrásající příběh, kterých je žel stále velké množství a apatie okolí je s postupující dobou ještě o něco horší. Možná je Aurore jedním obrovským vykřičníkem právě pro takové lidi........to je jejich věc, nám do toho nic není, on to vyřeší ten druhý ! (07.09.2014)

Podobně jako snímek Americký zločin, tak i Aurore poukazuje syrovým způsobem na lidskou zrůdnost a zvrácenost, která je ve svoji příšernosti podtržena skutečností tohoto příběhu. Je až nepochopitelné, jak dokáže někdo takovým způsobem týrat dítě, obzvláště své vlastní, resp. vyvdané. Posledních několik minut filmu bylo nepopsatelně mrazivých a sugestivních. (19.11.2015)

„Máma není mrtvá, ale ty se chováš, jakoby byla!“ Ona, on, čtyři děti a tuberkulóza. Doufal, že s příchodem jara se její stav zlepší. Nepřízni osudu čelí po svém, zatímco ona je v nemocnici, on si domů nastěhuje ženu zesnulého bratrance, které pro TO dal bůh zálibu. Přitom jeho žena ji nikdy neměla ráda: už jen proto, že jí vždy šlo jen o peníze, syna měla zavírat ve stodole a obecně skrze chování k jejím dětem kolovala spousta nelichotivých historek. Macecha se zaměří hlavně na Auroru, která ji připomíná umírající Marie-Anne a která nejde pro pravdivou poznámku daleko. Ovšem i podle Voltairea má prý „rákoska vyhnat pošetilost z dětských srdcí.“ Smutné, silné, mrazivé. Zločin proti lidskosti v plné polní. A rozhodně s tím nic nenadělá ani kadidlem páchnoucí kněz. (19.03.2023)

„Jak říká Rousseau, ani chudoba, ani práce neomlouvá otce od krmení a vychovávání svých dětí.“ Problém ovšem nastane, když milovaný, zaneprázdněný tatínek přenechá stravování a výchovu potomků převážně jejich nevlastní matce…Film chvíli zdánlivě poklidně plyne, ale je prokládaný výstražnými signály. A divákovi je stále více jasné, že se to šťastně žijícím dětem už brzy pořádně zkomplikuje. A od chvíle, kdy si přiženěná sestřenice (která naprosto přesně víc co chce a jak toho dosáhnout) definitivně omotá kořist kolem prstu, začne peklo. V divákovi se stupňuje hněv vůči maceše, otci a zahořklému, apatickému knězi (stejně jako je mu na nic z alibistických obyvatel), stále víc se přitápí pod kotlem až k samotnému závěru…Při sledování se mi vybavil Americký zločin, ale přece jen je každý trochu jiný. Co však mají krom podobného tématu společné, jsou výborné herecké výkony obou trýzněných, zde Marianně Fortier věříte každé gesto, výraz v obličeji. Škoda trochu slabšího vizuálu a necitlivého střihu, ale celkově dám slušné 4*. (29.05.2022)

Příběh ze počátku minulého století o jedenáctileté Auroře, které nikdo nevěří, že doma není šťastná... Atmosféra mrazivá, herečka ztvárňující Auroru je perfektní, nemám co vytknout a těžko k tomu cokoli dodávat. Aurore je silné drama a celou tu dobu se mi obracel žaludek ze sousedů, kteří "tušili", z otce, kněze, sestry... Ztotožňuji se s názorem, že tenhle film už podruhé vidět nechci. (27.09.2015)