Tobruk

Tobruk je na český poměry dost neobvyklej film. Po všech těch "smutnejch komediích ze života" je Tobruk docela přijemná změna. Problém je, že film tak trochu postrádá scénář. Nebo spíš mi to připadalo, jako kdyby někdo scénář vzal a půlku stránek náhodně vytrhal a zahodil. Některý scény na sebe vůbec nenavazujou, o postavách jsem se skoro nic nedozvěděl a posledních cca 10 minut mi připadalo, že jim snad začaly docházet prachy, tak prostě "něco" narychlo spíchnuli, aby to už bylo hotový. Na druhou stranu se ve filmu najdou hodně povedený scény, neznámý herci (případně nechvalně známý herci ze seriálů typu Redakce nebo Letiště) to zahráli celkem slušně, občas se dá mluvit o nějaký atmosféře a kamera patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem v českym filmu zatim viděl. Celkově mam z filmu rozporuplný dojmy, ale ve srovnání s tim, co se v posledních letech v ČR točí za sračky, je Tobruk vysokej nadprůměr. (08.05.2010)

Z hľadiska tuzemskej produkcie veľmi odvážny projekt, ktorý posunul hranice tohto žánru o pár krokov dopredu. Dôkaz, že aj u nás sa dajú natočiť veľmi dobre zvládnuté, technicky vyšperkované a herecky pôsobiace snímky. Točiť film bez scenára je však už druhá vec. Tvorcovia akoby si pred odletom do Tunisu zabudli pribaliť so sebou scenár a príbeh potom natáčali len na základe improvizácie, kto si čo z neho pamätal. Myšlienkový odkaz a celá pointa filmu stroskotala niekde v polovici cesty k divákovi a to ma trošku mrzelo, vzhľadom na to, o aký ojedinelý projekt sa jednalo. Snáď nabudúce. 70%. (09.07.2009)

TOBRUK je hodně nedivácký film, jehož koncept spočívá v oddramatizování jakékoliv události (pokud břijde na bitvu, jsou rázné a končí dřív než začnou, vrcholy jednotlivých scén nevidíme - viz např. výcvik se zabodáváním bajonetu do "střev") a co nejuvěřitelnějším podání, s čímž souvisí obsazení nepříliš známých tváří a celková fyzičnost až pudovost toho filmu (takže se tam prstí prostitutky a sere se na suchém - v poušti doslova - záchodě, mouchy sedají na krev apod.). Nejedná se o válečný velkofilm (pokud byly do něčeho ty peníze narvány, tak do zvukových efektů a hudby, dvou výrazných atmosférotvorných prvků), přestože s takovým očekáváním vzhledem k reklamní kampani na něj lidé půjdou, ale o pomalu vyprávěné epizody války relativizující pojem hrdinství a pojednávající o dopadu války na člověka a jeho psychiku._____ Film se nepodřizuje klasické dramaturgické výstavbě, protože i když začne všedně, skončí "z ničeho nic", a proces vyprávění je vyprázdněný, protože chybí jakákoliv expozice a o postavách nevíme nic, jde o styl a pohyb postav v prostoru (zde je nutné ocenit výbornou práci s hloubkou ostrosti, s více plány najednou a mimozáběrovou montáží). Pomalý temporytmus odpovídá apatii vojáků, těch několik výbuchů je a ani nás z letargie nevytrhne a když už se na záměrnou pomalost filmu naladíte, dílo si dovolí ústřední postavu vyvést z dění - a tím i diváka - na několik desítek minut. Změny úhlů pohledu ("Židák" nás provádí první třetinou filmu, v níž jsme vystaveni výcvikovému drillu a nudě, vojín Pospíchal ve druhé třetině zprostředkovává probuzení se do válečné deziluze a v závěru se pohledy obou vojínou střetnou) zase souhlasí s tím, co se o válce právě říká._____ Pokud jsem měl s něčím problém, je to závěrečný povinný a patetický titulek, přestože je TOBRUK jinak zcela nepatetický a nesentimentální, a se zpomalováním vyhrocených scén v "hrdinských" scénách, což se tře se zbytkem filmu. A věřte, že stávající hodnocení není "v rámci českého polistopadového filmu" (tj. nadržování), protože po VENKOVSKÉM UČITELI se jedná o další světově vypadající záležitost, která je ambiciózní a umělecká, protože nabízí osobní vidění světa a jeho problémů prostřednictvím vytříbeného filmařského jazyku. V nejlepším slova smyslu mi to připomínalo Gitaiovy filmy. 90% (12.09.2008)

Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná. (03.05.2009)

Tak pochválit se to musí, wtz. Kamera je opravdu pekná (konečně někoho napadlo používat pořádně filtry, takže to nevypadá jako trademarkový český film s televizní kamerou) a výbuchy tu opravdu duní jako svině po pořádné dávce šrotu. Jen to zakončení a vůbec....člověk si ani nestihne vytvořit nějaký vztah k jednotlivým postavám, protože jich je celkem dost, ale stopáž je holt dost krátká. Tímto si ale u mě Marhoul vyžehlil vroubek zvaný Mazaný Filip, což byla přehlídka trapnosti a debility.. (21.04.2009)