Reklama

Reklama

Obsahy(1)

O lidské touze přežít a o osudech vojáků 11. československého pěšího praporu v severní Africe na podzim 1941... Filmové zpracování příběhu vojáků Československého 11. pěšího praporu – Východního, kteří pod vedením pplk. Karla Klapálka na podzim 1941 úspěšně bránili pozice u přístavního města Tobruk, je holdem všem válečným veteránům II. světové války. Na osudech dvou nováčků, zařazených na podzim 1941 před boji o Tobruk do československé jednotky, se odehrává drama sebevědomí a vzpoury, hrdinství i přirozené lidské touhy po přežití. Dva hlavní hrdinové příběhu Pospíchal (J. Meduna) a Lieberman (P. Vaněk) přicházejí k jednotce těsně před nasazením do boje. V zápase o holé přežití jsou jejich ideály konfrontovány se syrovou skutečností pouštní války, stejně jako s nejrůznějšími postoji a charaktery podmíněnými hrůzou boje muže proti muži. (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer

Recenze (817)

genetique 

všechny recenze uživatele

Z hľadiska tuzemskej produkcie veľmi odvážny projekt, ktorý posunul hranice tohto žánru o pár krokov dopredu. Dôkaz, že aj u nás sa dajú natočiť veľmi dobre zvládnuté, technicky vyšperkované a herecky pôsobiace snímky. Točiť film bez scenára je však už druhá vec. Tvorcovia akoby si pred odletom do Tunisu zabudli pribaliť so sebou scenár a príbeh potom natáčali len na základe improvizácie, kto si čo z neho pamätal. Myšlienkový odkaz a celá pointa filmu stroskotala niekde v polovici cesty k divákovi a to ma trošku mrzelo, vzhľadom na to, o aký ojedinelý projekt sa jednalo. Snáď nabudúce. 70%. ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

První pokus jsem podnikla 16.5.2014. Tehdy jsem film po chvíli vypnula. Jak se zdá, ten správný okamřik nastal až letos. Ocenila sjem, že nejšlo ani o přehlídku zbraní ani o detailní záběry rozstřílených lidských těl. Bylo tam mnohem víc psycholigie, bať ne zcela dotažené do konce. Věřím tomu, že velkou část ve válce zabíralo i čekání a snaha zabít nudu. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Filmy stárnou a některé žánry stárnou rychleji. Tak je tomu i v případě válečného filmu, když starší trháky a snímky, které ve své době znamenaly pojem, dnes působí nechtěně směšně svou naivitou, patosem a použitou technikou, která vůbec neodpovídá dobovým reáliím. Tobruk tyhle hvězdné filmy nechává daleko za sebou, protože Marhoul je dlouholetým fandou válečné historie a vůbec celého světa military a dal si mimořádně záležet, aby jeho film vypadal z tohoto pohledu hodnověrně. Bohužel film má dvě roviny. Z té první je cítit mimořádná pečlivost a snaha jednak udělat mimořádný film, jednak vzdát hold československým vojákům v severní Africe, jenže tahle rovina se střetává s tou druhou, kterou představují omezené režijní zkušenosti a schopnosti spolu s omezeným rozpočtem. Výpravné válečné velkofilmy jsou doménou hollywoodské kinematografie a pokud chce takový vyrobit evropský producent, musí sáhnout k vícečetné koprodukci. Tohle můžete maskovat, jak chcete, ale stejně se nízký rozpočet zákonitě projeví. Tedy pokud nechcete natočit komorní film o lokální válečné epizodě se skupinkou vojáků. Hlavní zádrhel filmu ale spočívá ve scénáři, který neobsahuje silný příběh, protože je epizodicky rozkouskovaný a navíc ani plnokrevné postavy s propracovanými charaktery. Ty jsou jenom naznačené, v lepším případě načrtnuté, takže se s nimi divák plně neztotožní nebo je naopak nedokáže naplno nenávidět. Marhoul zkrátka neumí pracovat s diváckými emocemi. Srovnejte si jeho Tobruk se Smrt si říká Engelchen (jaký je to rozdíl mezi popravou zajatce v tomhle filmu a v Tobruku) nebo s Nebeskými jezdci. Přitom je Tobruk zjevně ambiciózní film, který měl zabodovat na nějakém tom festivalu, a konec konců i sklidil pár Českých lvů. Právě na takových filmech je vidět provinčnost současné české kinematografie. To dno vypadá všude stejně, ale kvalitu té které národní kinematografie poznáte podle snímků, které se chtějí řadit do špičky. Se vší úctou k Tobruku, tohle je jenom průměr, byť lepší průměr. Celkový dojem: 60 %. ()

Zeck 

všechny recenze uživatele

Tento film budu hodnotit dvěma pohledy. První pohled očima českého diváka nabízí zajímavou výtrž od nudné stejnosti našich filmů. Tuzemská filmografie nabízí dramata, komedie a nebo jejich mix. Ostatní stojí za starou bačkoru, nebo se raději ani netočí, protože možné finanční ztráty si tvůrci nemohou dovolit. Český Pepa obdivující domácí filmovinu, si potrpí na klasické a nudné filmy se stále se opakujícími herci. Tento ho ale ohromí, protože je radikálně jiný, točí se zcela jiným způsobem a konečně vypráví téma, kterého se chytne většina mužské populace u nás, už nemusí trpět Román pro ženy a podobné hovadiny. Teď tady mají valečné drama přímo od nás. Film je skvělý, herci jsou neznámí, prostředí uplně jiné, kamera obstojná, barevnost filmu konečně nepřipomíná Ordinaci v růžové zahradě a hlavně, "zabíjí se". Hlavní plus pro Pepu je hrdost na naše brance a fakt, že alespoň někteří to po Mnichovu nezabalili a hájili čest naší vlasti. Shrnuto podtrženo 90 - 100%. Problém nastává s pohledem zahraničního, nezaujatého diváka. Kouká se smířený s tím, že tento film nebude prošpikován akcí, ale v koutku duše čeká podobnou pecku, jako Tmavomodrý svět těšící se kladných hodnocení ze zahraničí. Prokousává se dějem a pomalu, ale jistě si sám pro sebe řekne "o čem tenhle film vlastně je?". Útrapy židovského vojáka ve výcvikovém táboru, se přestěhují na válečné pole, kde pociťuje, že není zrovna dobrý, po pár minutách se z něho stává tvrdý harcovník a jeho postava má prozatím splněno. Děj se zaměří na benjamínka v jednotce a jeho uprku do pouště, kde bloudí a dochází mu, že neměl utíkat. Plynulost filmu začne pokulhávat, jakoby Marhoul nevěděl, co dál točit. Naštěstí vše zachraňuje naprosto nelogická smrt jednoho z postřelených vojáků a drsný souboj s kamenem. Benjamínek se vrací a sleduje, jak se během jednoho dne, z jeho veselých kamarádů stávají válkou zníčené trosky, které mu dávají najevo, že to co udělal, bylo velice, ale velice zlé. Benjamín se uzdravuje a jde kopat, najednou ho mají všichni zase rádi a jsou veselí. Konec filmu se nese v mírně trapném duchu, bez jakýkoliv emocí, postrádá grády a je bez koulí. Zahraniční divák začne shrnovat co vlastně viděl. Nevyváženost celého filmu, prachbídně natočené akční scény, které nejsou akční, ale "střelecké" (vidíme pouze střílet vojáky jedné strany, v dalším zaběru padat ty z druhé). Digitální efekty se dají skousnout u německé jednotky, ale u střílejícího vojáka nikoliv. Film neví o čem vyprávět, téma bránit linii a padnout za ní, pocítíme nejvíc až u zavěrečných titulek. Film se snaží psychologicky rozebrat vojáky, ale nedáří se mu to. Shrnuto podrženo 50%. Celkově hodnotím za slušný 60% a to hlavně díky tomu, že Marhoul zkusil něco nového a ukázal cestu ostatním, že i tady se dá točit jinak, ale hlavně, že se dají sehnat peníze na zpracování kvalitního filmu. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (36)

  • Film Tobruk je v hlbokej úcte venovaný všetkým českým a slovenským veteránom, ako aj domácemu odboju. (Smok)
  • Veškerá nákladní auta, která jsou vidět ve filmu, jsou originály, které si bojem opravdu prošly. (Bobek27)
  • V Africe se filmový štáb potýkal jak s nesnesitelnými vedry, tak i s příchodem podzimu s razantním poklesem teplot. (JohnO.O)

Související novinky

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

26.10.2017

Nabarvené ptáče nastaví laťku českého filmu na pěkných pár let dopředu. Adaptace románu Jerzyho Kosińského totiž vypráví o židovském chlapci, jenž se během druhé světové války ukrývá na polském… (více)

Jaká to rozkošná válka

Jaká to rozkošná válka

30.04.2006

Režisér a producent Václav Marhoul, jenž se svým scénářem filmu Tobruk inspirovaným knihou Stephena Cranea Rudý odznak odvahy uspěl v českém kole americké soutěže Hartley-Merrill Prize pro tvůrce z… (více)

Reklama

Reklama