Tobruk

Marhoulom tvrdo zo zeme vlastnými rukami vyhrabaný Tobruk má ďaleko k dokonalému filmu (priemerný scenár, nerozhodnosť ohľadom titulnej postavy, skratkovitosť, „nedokončené“ scény), ale svojou poctivosťou a úprimnosťou docieli, že sa v jeho prítomnosti cítime dobre. Tobruku nechýba humor (voňajúca čiapka), zábavné dialógy, ani kvalitná technická stránka (strih zvukových efektov). Viac v mojej recenzii na CinemaView: http://cinemaview.sk/clanok/1225140844/tobruk (01.11.2008)

jo, tak timhle to je potvrzene. Češi umí tocit jen valecne filmy (tyka se to soucasnosti), vse ostatni je odpadova stoka... Takze, jak uz sem vlastne rekl, Tobruk je skvely film. Vsechna cest rezisere. Dokazal jste nadherne temer (opravdu mi to tak pripadalo, hlavne kdyz na zacatku napsali, ze je cely pribeh i postavy smyslene) alegoricky vykreslit nesmyslnost valky, rasismu, nenavisti i pratelstvi. film je hodne realisticky, spinavy, suchy (vzil sem se do jejich situace a pak sem musel rychle vypit pul litru + myslet na neco vtipne), take brutalni (scena s utrzenymi nohama je fakt skareda, a to se my zrovna ten harmonikar libil), mnohem vic brutalnejsi nez vetsina americkych popcornů, opravud cesi tohle umeji krasne vykreslit, za to americke flaky mi prijdou casto sterilni. takze prvni polovina jeste nudnejsi, chvili sem si musel zvykat na ceske hlasy (holt ja americke flaky pres to vsechno rad), chvili mi prichazeli srandovni, arabka byla hnusna, ale pak od sceny plujicich lodi, nad kterymi preletavali ochranne letadla film nabral neskutecne grady a to chvilkove odlouceni Pospichala, ticho pouste zpusobujici silenstvi (teda tam byla boure ale..) bylo zakomponovano do deje velice dobre. A konec me trochu prekvapil. Cekal sem ho jemne pozitivnejsi. Ale pak kdyz sem nad tim rozmyslel, tenhle dokonale sedel do Marhoulovy myslenky - deticky, nehrajte si se zbranemi, mohli byste si ublizit. Doufam, ze jednou zavladne mir PS: po filmu sem sedl ke compu a zacal hrat strilecku.. Vydrzel sem ji hrat jen chvliku, po Tobruku mi bylo pri zabijeni tak zle, ze sem proste nemoh.. Ovsem, sem zkazeny prilis, tenhle stav vydrzel jen par hodin :-(( PPS: soundtrack byl take skvely, arabska hudba k tem nehostinnym pustinam padla jak ulita, co nepadlo, byli lide v kine kolem mne. jejich smich v naprosto nevhodnych okamzicih vypovida o inteligenci dnesni mladeze (13.11.2009)

Tobruk je na český poměry dost neobvyklej film. Po všech těch "smutnejch komediích ze života" je Tobruk docela přijemná změna. Problém je, že film tak trochu postrádá scénář. Nebo spíš mi to připadalo, jako kdyby někdo scénář vzal a půlku stránek náhodně vytrhal a zahodil. Některý scény na sebe vůbec nenavazujou, o postavách jsem se skoro nic nedozvěděl a posledních cca 10 minut mi připadalo, že jim snad začaly docházet prachy, tak prostě "něco" narychlo spíchnuli, aby to už bylo hotový. Na druhou stranu se ve filmu najdou hodně povedený scény, neznámý herci (případně nechvalně známý herci ze seriálů typu Redakce nebo Letiště) to zahráli celkem slušně, občas se dá mluvit o nějaký atmosféře a kamera patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem v českym filmu zatim viděl. Celkově mam z filmu rozporuplný dojmy, ale ve srovnání s tim, co se v posledních letech v ČR točí za sračky, je Tobruk vysokej nadprůměr. (08.05.2010)

Ambiciózní projekt ryze českého válečného velkofilmu se Václavu Marhoulovi podařilo nejen realizovat, ale dokonce i naplnit. Vizuálně skutečně působivý snímek stylizovaný do světlých odstínů, opravdu nádherná kamera pana Smutného, neokoukané herecké tváře (třeba s Robertem Nebřenským jsem měl zpočátku problémy mu jeho postavu uvěřit, po příjezdu do Tobruku už jsem mu ale věřil všechno...), pokus o silný protiválečný příběh spíše ve stylu Remarqueova Na západní frontě klid než americké linie novodobých válečných velkoprodukcí (nejvíce se ale, alespoň vizuálně, podobá dnes polozapomenutému normalizačnímu filmu Zdeňka Brynycha Oáza)... Marhoul přibližuje válku jinak - nedramatičnost a nedějovost neustálého čekání (v tom se blíží Mendesovu Mariňákovi, je však otázkou, na kolik je to spíše z nouze ctnost, neboť několikanásobně menší rozpočet oproti západním produkcím nedává v podstatě Marhoulovi jinou možnost, než vyhnout se iniciování velkolepých bitevních scén a obrazů s větším množstvím komparzu, jeho řešení, jak natočit velkolepý, a ne z podstaty rozpočtu komorní válečný film, je vlastně geniální...), jen občas proložená silnou naturalistickou momentkou (voják znetvořený po dopadu granátu, popravování zajatce, rozkládající se tělo atd.), absence patosu, který jinak zapleveluje tematicky podobně laděné filmy, spíše ticho a občasný expresivní slovník hrdinů než frenetická válečná vřava, silná zvuková a hudební složka, která je doplněna vizuální poetizací africké scenérie (kouř zakrývající slunce, pohybující se mraky, západ slunce...) a ač inspirováni románem Stephnea Cranea z americké občanské války, jsou filmoví vojáci jako jedni z nás... Skutečná poklona československým válečným hrdinům, o kterých se v obecném povědomí prakticky neví... Václavu Marhoulovi se podařilo (narozdíl třeba od Jana Svěráka) našim neznámým vojínům postavit filmový pomník... /// Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Nebeští jezdci, Tobruk, Bitva u El Alameinu, Sahara, Sahara (14.09.2008)

TOBRUK je hodně nedivácký film, jehož koncept spočívá v oddramatizování jakékoliv události (pokud břijde na bitvu, jsou rázné a končí dřív než začnou, vrcholy jednotlivých scén nevidíme - viz např. výcvik se zabodáváním bajonetu do "střev") a co nejuvěřitelnějším podání, s čímž souvisí obsazení nepříliš známých tváří a celková fyzičnost až pudovost toho filmu (takže se tam prstí prostitutky a sere se na suchém - v poušti doslova - záchodě, mouchy sedají na krev apod.). Nejedná se o válečný velkofilm (pokud byly do něčeho ty peníze narvány, tak do zvukových efektů a hudby, dvou výrazných atmosférotvorných prvků), přestože s takovým očekáváním vzhledem k reklamní kampani na něj lidé půjdou, ale o pomalu vyprávěné epizody války relativizující pojem hrdinství a pojednávající o dopadu války na člověka a jeho psychiku._____ Film se nepodřizuje klasické dramaturgické výstavbě, protože i když začne všedně, skončí "z ničeho nic", a proces vyprávění je vyprázdněný, protože chybí jakákoliv expozice a o postavách nevíme nic, jde o styl a pohyb postav v prostoru (zde je nutné ocenit výbornou práci s hloubkou ostrosti, s více plány najednou a mimozáběrovou montáží). Pomalý temporytmus odpovídá apatii vojáků, těch několik výbuchů je a ani nás z letargie nevytrhne a když už se na záměrnou pomalost filmu naladíte, dílo si dovolí ústřední postavu vyvést z dění - a tím i diváka - na několik desítek minut. Změny úhlů pohledu ("Židák" nás provádí první třetinou filmu, v níž jsme vystaveni výcvikovému drillu a nudě, vojín Pospíchal ve druhé třetině zprostředkovává probuzení se do válečné deziluze a v závěru se pohledy obou vojínou střetnou) zase souhlasí s tím, co se o válce právě říká._____ Pokud jsem měl s něčím problém, je to závěrečný povinný a patetický titulek, přestože je TOBRUK jinak zcela nepatetický a nesentimentální, a se zpomalováním vyhrocených scén v "hrdinských" scénách, což se tře se zbytkem filmu. A věřte, že stávající hodnocení není "v rámci českého polistopadového filmu" (tj. nadržování), protože po VENKOVSKÉM UČITELI se jedná o další světově vypadající záležitost, která je ambiciózní a umělecká, protože nabízí osobní vidění světa a jeho problémů prostřednictvím vytříbeného filmařského jazyku. V nejlepším slova smyslu mi to připomínalo Gitaiovy filmy. 90% (12.09.2008)