Obsah
-
Druhá světová válka, podzim roku 1941. Do Němci a Italy obleženého města Tobruku v severoafrické Libyi jsou odveleni vojáci 11. východního československého praporu. Mezi nimi i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň – postupnou ztrátu vlastní sebeúcty a odvahy. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt. Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Poslední rozkaz pak může být příkazem k výplatě z konta, které se blíží nule.
Tento film je v hluboké úctě věnován všem československým veteránům a hlavně příslušníkům 11. československého pěšího praporu Východního, kteří po boku Angličanů, Australanů, Poláků a Jihoafričanů na podzim roku 1941 bránili před německými a italskými jednotkami poslední spojenci ovládaný strategický přístav na severu Libye – TOBRUK. [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
Druhá světová válka, podzim roku 1941. Do Němci a Italy obleženého města Tobruku v severoafrické Libyi jsou odveleni vojáci 11. východního československého praporu. Mezi nimi i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň – postupnou ztrátu vlastní sebeúcty a odvahy. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt. Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Poslední rozkaz pak může být příkazem k výplatě z konta, které se blíží nule.Komentáře uživatelů k filmu (700)
-
kiddo
My jsme nějaký divný národ: Neustále škemráme o výjimečný neprovinciální film, který ovšem bude ještě nést známky té naší úžasné českosti, a zároveň nevíme, co si s takovým vymodleným filmem počít, když už se nám ho konečně jednou dostane (vlastně už třikrát, když počítáme i Karamazovy a Normal – máme tu onu vytouženou českou novou novou vlnu, vážení).(27.5.2009)
-
Bluntman
TOBRUK je hodně nedivácký film, jehož koncept spočívá v oddramatizování jakékoliv události (pokud břijde na bitvu, jsou rázné a končí dřív než začnou, vrcholy jednotlivých scén nevidíme - viz např. výcvik se zabodáváním bajonetu do "střev") a co nejuvěřitelnějším podání, s čímž souvisí obsazení nepříliš známých tváří a celková fyzičnost až pudovost toho filmu (takže se tam prstí prostitutky a sere se na suchém - v poušti doslova - záchodě, mouchy sedají na krev apod.). Nejedná se o válečný velkofilm (pokud byly do něčeho ty peníze narvány, tak do zvukových efektů a hudby, dvou výrazných atmosférotvorných prvků), přestože s takovým očekáváním vzhledem k reklamní kampani na něj lidé půjdou, ale o pomalu vyprávěné epizody války relativizující pojem hrdinství a pojednávající o dopadu války na člověka a jeho psychiku._____ Film se nepodřizuje klasické dramaturgické výstavbě, protože i když začne všedně, skončí "z ničeho nic", a proces vyprávění je vyprázdněný, protože chybí jakákoliv expozice a o postavách nevíme nic, jde o styl a pohyb postav v prostoru (zde je nutné ocenit výbornou práci s hloubkou ostrosti, s více plány najednou a mimozáběrovou montáží). Pomalý temporytmus odpovídá apatii vojáků, těch několik výbuchů je a ani nás z letargie nevytrhne a když už se na záměrnou pomalost filmu naladíte, dílo si dovolí ústřední postavu vyvést z dění - a tím i diváka - na několik desítek minut. Změny úhlů pohledu ("Židák" nás provádí první třetinou filmu, v níž jsme vystaveni výcvikovému drillu a nudě, vojín Pospíchal ve druhé třetině zprostředkovává probuzení se do válečné deziluze a v závěru se pohledy obou vojínou střetnou) zase souhlasí s tím, co se o válce právě říká._____ Pokud jsem měl s něčím problém, je to závěrečný povinný a patetický titulek, přestože je TOBRUK jinak zcela nepatetický a nesentimentální, a se zpomalováním vyhrocených scén v "hrdinských" scénách, což se tře se zbytkem filmu. A věřte, že stávající hodnocení není "v rámci českého polistopadového filmu" (tj. nadržování), protože po VENKOVSKÉM UČITELI se jedná o další světově vypadající záležitost, která je ambiciózní a umělecká, protože nabízí osobní vidění světa a jeho problémů prostřednictvím vytříbeného filmařského jazyku. V nejlepším slova smyslu mi to připomínalo Gitaiovy filmy. 90%(12.9.2008)
-
tron
„Čo vojna... ale baby tam nebudú.“ Tvrdo zo zeme vlastnými mozoľnatými rukami vyhrabaný TOBRUK má ďaleko k dokonalému filmu (priemerný scenár, nerozhodnosť ohľadom titulnej postavy, skratkovitosť, „nedokončené“ scény), ale svojou poctivosťou a úprimnosťou docieli, že sa v jeho prítomnosti cítime ako v spoločnosti priateľov, s ktorými sme veľa zažili. TOBRUKU nechýba humor (voňajúca čiapka), zábavné dialógy, výborná technická stránka (strih zvukových efektov) a vôbec, ja to beriem. Viac v mojej recenzii na CinemaView, kam už nepíšem: http://cinemaview.sk/clanok/1225140844/tobruk Kino Považan 2008(1.11.2008)
-
Subjektiv
Půjdu proti, odhaduji, nejrozšířenějšímu pohledu zdejších uživatelů. Rozhodně nemám pocit, že by vadou Tobruku byla jeho neschopnost vylíčit své postavy. Jde spíše o neochotu a dle mého názoru nedůslednou. Sám bych si dovedl představit, že film unese odhození většiny, možná všech scén, které obsahují nějaký dialog o něčem jiném, než je tady a teď. Právě ony mi přišly nejslabší. Ani život vycházkový, s výjimkou dialogu u nočního moře, mi nic nedával. Přiznejme si to, ze stovek a stovek válečných filmů už dávno víme, že vojáci jsou obyčejní lidé, kteří mají nějaký pěkný, jakžtakž realistický mírový sen a někdo na ně doma čeká. Pojmout povahu obyčejného člověka neobyčejně a nově vyžaduje kus mistrovství, které scénaristovi IMHO chybělo. Je jen dobře, že se tomuto příliš nevěnuje a škoda, že vůbec. Konečně vojáci sami ve filmu přiznávají, že ke svému zázemí nemají žádný přístup a jejich činy zřejmě nijak nesouvisí s jejich původem. Jejich povahy formuje, či zhmotňuje až válka sama. Minulost vojáků nemá pro film v podstatě význam, pokud to není právě film o jejich minulost (zajímavou výjimkou je boj českých antisemitů proti antisemitskému nacizmu). Z desítek filmů zase tušíme, že vojáci občas strašně chlastají a chodí za kurvama... Čím je tedy Tobruk aspoň trochu výjimečný? Odidealizovaním válečného hrdinství. Pravda, zase taková vzácnost to nebývá, ale jen u filmů o válkách prohraných: americký Vietnam, ruský Afgánistán, německá a japonská druhá světová... U vítězného tažení proti režimu, jenž prokazatelně páchal genocidu, jde o vzácnost, byť ne o absolutní jedinečnost. Umírání je ošklivé, nedůstojné. Hrdinské činy nepřinášejí ani slávu, ani kýženou záchranu životů. Boje jsou odosobněné přestřelky na dálku nebo ještě neosobnější dělostřelecké ostřelování - náhle přijdou a náhle odejdou. Boj je jako poušť - fádní, únavný s občasnou bouří... Silné ***.(20.6.2010)
-
KarelR
Podle mě se Tobruk vydařil. Po projekci byly moje dojmy sice ještě trochu rozpačité, ale teď už na něj vzpomínám v podstatě v dobrém. Jako největší problém vidím zvrat v půlce filmu, který mě totálně vyhodil ven a jenom jsem zoufale zíral, co se to děje, ale v ostatních bodech se Marhoulovi docela dařilo. Tobruk je filmem, který postrádá patos, šikovně se vyhýbá spoustě klišé a překvapilo mě, že se vážně nejedná o klasické válečné drama hollywoodskýho střihu. Marhoul dává velký důraz na vizuály (ten film vážně nevypadá, že je český) a hlavně se snaží vyprávět obrazem a ne dialogem, což je většinu času velké plus. Jenom ke konci to bohužel začne drhnout (moc dlouhých záběrů, které brzdí děj) a štvalo mě, že jde posledních 30 minut tak trochu do ztracena. Taky jsem nepochopil, proč se Marhoul zaměřil zrovna na postavu Jana Meduny, která mi přišla od začátku nevýrazná a chybělo mi pozadí u velitele Roberta Nebřeňského, bez něhož působil jako dost plochá figurka. Jako celek ale solidních 6/10 P.S. Ultradlouhý záběr, co byl v teaseru, bych z filmu okamžitě vystřihnul. Hrozně to tam brzdí.(4.9.2008)
-
novoten
Sympatické snažení v předem prohraném boji. Udělat totiž v českých podmínkách funkční, vypovídající nebo adekvátně vypadající válečný příběh se může povést jenom jedinečnému projektu, jakým byl Tmavomodrý svět. Proto se nestačím divit, že se Marhoul pustil do tak nevděčného úkolu pomocí divácky lehce nepřátelského scénáře. A hlavně doteď nevím přesně proč, ale byl jsem spokojen. Válečná, přátelská i dusivě bezvýchodná linka fungují parádně, bezradné přešlapování bez děje, které podráží v tuzemské kinematografii často nohy napětí, i v tomhle ošemetném prostředí paradoxně taky nehrozí, takže kde je problém? V tom, že ta uvěřitelnost je někdy podávaná skrz zbytečně nepochopitelné momenty typu honičky s kohoutem nebo epizodek s prostitutkou. Ve výsledku 70% posílených o nečekané překvapení.(26.10.2009)
-
CheGuevara
Už dlouho jsem nebyl tak hrdý na vlastní dějiny, stejně jako na české filmaře. Marhoul natočil válečný film bez jakýchkoliv kompromisů a stal se z něj filmař, který už nemusí koukat přes rameno zahraničním kolegům. A asi to největší plus je skutečnost, že Michal Novotný konečně dostal roli, která je nejen dobře napsaná, ale hlavně není navýsost trapná. Navíc u Tobruku můžu spokojeně říct, že podobný film se bude hledat jen těžko. Zapomeňte na jakékoliv žánrové propriety, schémata či strategie. Tyhle berličky Marhoul nepotřebuje.(15.9.2008)
-
igi B.
Já jen nechápu, proč si V.M. pro tuhle filmařskou onanii - po našem >filmuhana< - vzal do huby BOJOVNÍKY od Tobruku! Vlastně chápu, stačilo se zase na začátku a na konci soustředit na všechna ta logíčka, že... Takhle natočit něco jako psychodráma s novonácky z Afgánu, to by byl holt průšvih a z ministzvěrstev korupce a zlodějiny vyrejžoval by trojjediný bohajeho pan >snénárista-producent-rejžisér< leda tak kulový. Ale možná by to byla větší realityš, že... Takže jak se tady pár naivních pošetilců v komentářích táže, kdeže za co proč a jak všechny ty prachy jsou, tak musíte děcka dokoukávat s filmem i ty titulky. Kemoušnicmus v praxi, ale zase bude od >mistra Barandoff< třeba pár let pokoj. A o tom to holt zas všechno bylo... °-/ . . . Dvě hvězdy tedy jen za tu kameru (poctivě!) a některé herecké kreace (a pozor! - čistě formou mně ten minimalistický přístup z principu ale vůbec nevadil!), které jako oslepené pískem z pouště ovšem zachránit nemohly nic. A to je vlastně zase celý. - - - - - (Poprvé viděno 28.8.2011 na >vejválečném prostoru< , hodnocení 6278., komentář zde jako šestsetjedenáctý - 28.8.2011)(28.8.2011)
-
dobytek
Tobruk je na český poměry dost neobvyklej film. Po všech těch "smutnejch komediích ze života" je Tobruk docela přijemná změna. Problém je, že film tak trochu postrádá scénář. Nebo spíš mi to připadalo, jako kdyby někdo scénář vzal a půlku stránek náhodně vytrhal a zahodil. Některý scény na sebe vůbec nenavazujou, o postavách jsem se skoro nic nedozvěděl a posledních cca 10 minut mi připadalo, že jim snad začaly docházet prachy, tak prostě "něco" narychlo spíchnuli, aby to už bylo hotový. Na druhou stranu se ve filmu najdou hodně povedený scény, neznámý herci (případně nechvalně známý herci ze seriálů typu Redakce nebo Letiště) to zahráli celkem slušně, občas se dá mluvit o nějaký atmosféře a kamera patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem v českym filmu zatim viděl. Celkově mam z filmu rozporuplný dojmy, ale ve srovnání s tim, co se v posledních letech v ČR točí za sračky, je Tobruk vysokej nadprůměr.(8.5.2010)
-
O*R*I*N
Nejodvážnější český filmový projekt za poslední léta. V době, kdy domácí produkci v uplynulé dekádě suverénně vévodí "chcípácký film", pro mě Tobruk představuje něco jako malý zázrak, malé zjevení. Bez záruky návratnosti se pustit na české poměry do tak velkého plánu, nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Přiznám se, že jsem snímku nevěřil. Nicméně zvědavost zvítězila a do kina jsem zavítal. Naštěstí byly mé obavy rozptýleny hned po několika minutách projekce. V hlavě mi utkvěla poslední věta Bluntmanova komentáře k tomuto filmu. Gitaiovy filmy Tobruk opravdu připomíná, nejvíce Kippur (tematicky nejblíže), jeden ze tří, které jsem měl možnost od Amose Gitaie zhlédnout... Vcelku mě zaujal článek o autorském záměru publikovaný na oficiálních stránkách, pod nímž je podepsán režisér a scénárista Václav Marhoul. Tam doslova píše: "Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností (a tou je případ zamýšleného filmu TOBRUK) je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. [==] Ambicí zamýšleného filmu TOBRUK je, že nemá fungovat jen pro pamětníky a pro diváky se zálibou ve vojenské historii. Měl by být sdělný pro většinové obecenstvo, měl by nabízet základní otázky ve smyslu hledání lidských hodnot s tím, že na tyto otázky nesmí nabízet z komplikované skutečnosti jen takový obraz, jaký dokáže většina diváků bez problémů přijmout." O tomto tvrzení by se dalo sáhodlouze polemizovat. Můj názor je takový, že Tobruk, ač se navenek tak možná tváří, osudy jednotlivých vojáků téměř neodkrývá, divák o nich neví téměř nic. Jsou jen náhodně vybranými, na kterých je bitva o Tobruk zobrazena. Přijde mi, že si režisér ve výše dvou zkráceně uvedených tvrzeních protiřečí. Právě klasický válečný film je určen většinovému obecenstvu, jelikož nároky na diváckou pozornost a spoluutváření děje nejsou příliš vysoké. Tento film není pro každého, proto osobně neočekávám nějaké závratné tržby. Velkou nápovědu mi dal samotný konec, který bude konzumnímu diváku dle mě spíše proti srsti a z kina odejde "nespokojen". Také mi občas přišlo, že Marhoul motá páté přes deváté, jakoby občas nevěděl, co přesně chce natočit. Nicméně je až s podivem, že podobný film mohl vzniknout právě u nás, za ""málo"" peněz (rozpočet 80 milionů českých korun) hodně muziky. Tobruk je kvalitním počinem, ale minimálně u nás zůstane nedoceněn, i když Český lev za kameru je téměř jistý... Dvěma slovy: minimalistický (velko)film :o)... a taky za tu odvahu musím dát 4*.(30.9.2008)
-
Psema
Připadal jsem si jako čtenář cizího deníku, v němž po pěti stránkách vždy alespoň dvacet dalších chybí. Útržkovitý, nezacílený a přitom neskutečně zdlouhavý a nudný. Takový je Tobruk. Film bez děje, bez postav a vlastně i bez pořádných nápadů. Ne, vážně mi k nadprůměru nestačí pár totožných výbuchů, třicet vystřelených kulek a pár vtipných hlášek. Uznávám formu, ale to pod ní je prostě humus na entou. 5/10(4.9.2008)
-
kitano
Najkrajšie je na Tobruku to, že som pri pozeraní vôbec nerozmýšľal nad tým, že je to film český. Dal mi zabudnúť na všetky tie nevýrazné filmy, ktoré ma odradzovali svojou tradičnostou, svojou zviazanosťou a nemožnosťou ukázať niečo iné ako len ďalši nezaujímavy príbeh zo známeho prostredia. Tobruk je film svetových proporcií a aj keď je dejovo sterilný a charaktery sa v ňom príliš nerozvíjajú, je krásnou ukážkou z našej histórie natočenou spôsobom, ktorý môže film prezentovať po celom svete. Aj ako Slovák, som na Tobruk veľmi pyšný. (8/10)(22.10.2008)
-
genetique
Z hľadiska tuzemskej produkcie veľmi odvážny projekt, ktorý posunul hranice tohto žánru o pár krokov dopredu. Dôkaz, že aj u nás sa dajú natočiť veľmi dobre zvládnuté, technicky vyšperkované a herecky pôsobiace snímky. Točiť film bez scenára je však už druhá vec. Tvorcovia akoby si pred odletom do Tunisu zabudli pribaliť so sebou scenár a príbeh potom natáčali len na základe improvizácie, kto si čo z neho pamätal. Myšlienkový odkaz a celá pointa filmu stroskotala niekde v polovici cesty k divákovi a to ma trošku mrzelo, vzhľadom na to, o aký ojedinelý projekt sa jednalo. Snáď nabudúce. 70%.(9.7.2009)
-
flanker.27
Opravdu hodně těžké rozhodování a zase jeden z filmů, na které mi pětihvězdičková stupnice nestačí. Marhoul evidentně zvládá techniku a o válce ví dost, aby do filmu vtiskl její hrůznost a tragičnost. Už jen celkové pojetí jako epizoda z válečného života několika vojáků je mi sympatické. Jenže psaní scénáře a vedení herců už nejsou jeho silnou stránkou. Vývoj dialogů proto občas nepůsobí moc přirozeně a herci v přechodech mezi scénami někdy jakoby ráz na ráz změnili náladu z "je to v pr..." na "chvilku posedíme u táboráku." Některé scény navíc trochu maskují nedostatečný rozpočet. Problém je, že přitom film chce působit velkolepě. Takže je to přesně na hraně mezi 3 a 4. Ale za téma a šanci konečně český film trochu oživit to přece jen ocením vyšším hodnocením. BTW román Rudý odznak odvahy byl už dvakrát zfilmován, verzi z roku 1974 jsem tuším dokonce kdysi viděl v televizi.(13.9.2008)
-
Zeck
Tento film budu hodnotit dvěma pohledy. První pohled očima českého diváka nabízí zajímavou výtrž od nudné stejnosti našich filmů. Tuzemská filmografie nabízí dramata, komedie a nebo jejich mix. Ostatní stojí za starou bačkoru, nebo se raději ani netočí, protože možné finanční ztráty si tvůrci nemohou dovolit. Český Pepa obdivující domácí filmovinu, si potrpí na klasické a nudné filmy se stále se opakujícími herci. Tento ho ale ohromí, protože je radikálně jiný, točí se zcela jiným způsobem a konečně vypráví téma, kterého se chytne většina mužské populace u nás, už nemusí trpět Román pro ženy a podobné hovadiny. Teď tady mají valečné drama přímo od nás. Film je skvělý, herci jsou neznámí, prostředí uplně jiné, kamera obstojná, barevnost filmu konečně nepřipomíná Ordinaci v růžové zahradě a hlavně, "zabíjí se". Hlavní plus pro Pepu je hrdost na naše brance a fakt, že alespoň někteří to po Mnichovu nezabalili a hájili čest naší vlasti. Shrnuto podtrženo 90 - 100%. Problém nastává s pohledem zahraničního, nezaujatého diváka. Kouká se smířený s tím, že tento film nebude prošpikován akcí, ale v koutku duše čeká podobnou pecku, jako Tmavomodrý svět těšící se kladných hodnocení ze zahraničí. Prokousává se dějem a pomalu, ale jistě si sám pro sebe řekne "o čem tenhle film vlastně je?". Útrapy židovského vojáka ve výcvikovém táboru, se přestěhují na válečné pole, kde pociťuje, že není zrovna dobrý, po pár minutách se z něho stává tvrdý harcovník a jeho postava má prozatím splněno. Děj se zaměří na benjamínka v jednotce a jeho uprku do pouště, kde bloudí a dochází mu, že neměl utíkat. Plynulost filmu začne pokulhávat, jakoby Marhoul nevěděl, co dál točit. Naštěstí vše zachraňuje naprosto nelogická smrt jednoho z postřelených vojáků a drsný souboj s kamenem. Benjamínek se vrací a sleduje, jak se během jednoho dne, z jeho veselých kamarádů stávají válkou zníčené trosky, které mu dávají najevo, že to co udělal, bylo velice, ale velice zlé. Benjamín se uzdravuje a jde kopat, najednou ho mají všichni zase rádi a jsou veselí. Konec filmu se nese v mírně trapném duchu, bez jakýkoliv emocí, postrádá grády a je bez koulí. Zahraniční divák začne shrnovat co vlastně viděl. Nevyváženost celého filmu, prachbídně natočené akční scény, které nejsou akční, ale "střelecké" (vidíme pouze střílet vojáky jedné strany, v dalším zaběru padat ty z druhé). Digitální efekty se dají skousnout u německé jednotky, ale u střílejícího vojáka nikoliv. Film neví o čem vyprávět, téma bránit linii a padnout za ní, pocítíme nejvíc až u zavěrečných titulek. Film se snaží psychologicky rozebrat vojáky, ale nedáří se mu to. Shrnuto podrženo 50%. Celkově hodnotím za slušný 60% a to hlavně díky tomu, že Marhoul zkusil něco nového a ukázal cestu ostatním, že i tady se dá točit jinak, ale hlavně, že se dají sehnat peníze na zpracování kvalitního filmu.(26.4.2009)
-
Hellboy
Ze začátku, celé dvě první třetiny jsem si říkal, že je to téměř dokonalé, ale pak najednou nastane zvrat a film se začne ubírat úplně jiným směrem, velmi zvláštním. Naprostá změna způsobu a tempa vyprávění. Hooodně dlouho mi trvalo, než jsem to přestal brát jako fatální mínus filmu. Obsazení neznámých tváří byl jednoznačný klad i přes jejich ne vždy perfektní herectví. Vadil mi Robert Nebřenský, jeho obsazení nechápu. Zezačátku film téměř postrádá jakýkoliv děj, což mi ale vůbec nevadilo. Divákovi je předkládána jedna scéna za druhou, které obvykle končí bez pointy, stmívačkou, což je ale velmi zajímavý a originální režisérský postup - očividné věci není třeba zbytečně doslovně vysvětlovat. Jde především o vykreslení atmosféry války, což se Marhoulovi podařilo na výbornou, je to skoro taková malá česká verze Mariňáka.)(8.9.2008)
-
Darren
A já naivka Marhoulovi a jeho PR řečičkám uvěřil a očekával film, který obstojí alespoň v evropském měřítku. To by to ale sakra muselo nějak dramaticky fungovat! Herci slabí, scénář žádný, snaha o psychologii spíš legrační. Jsem zvědavý, do kterého žánru Marhoul skočí příště a znovu jej zprasí. Tady už fakt nemůžu ocenit nic než tu snahu.(27.4.2009)
-
arachneuss
Vizuálně na naše poměry kvalitní, kamera (dělal otec spolužáka) si Lva zasloužila. Všichni jsou krásně zakrvácení a zaprášení . Příběh a dialogy bez cenzury krásně ukazují , že válka není jen pouhá first-person střílečka. I přes to všechno jsem se občas nudil a některé postavy (chyba scénáře, ne herců) byly odporně nezáživné. Marhoul dal tuzemské kinematografii vynikající válečný film, který zajisté zůstane zapsán do historie jako "Snímek, jenž posunul český žánr o krok dál". Skok se bohužel nekonal.(22.5.2009)
-
Hitman_47
Tak pochválit se to musí, wtz. Kamera je opravdu pekná (konečně někoho napadlo používat pořádně filtry, takže to nevypadá jako trademarkový český film s televizní kamerou) a výbuchy tu opravdu duní jako svině po pořádné dávce šrotu. Jen to zakončení a vůbec....člověk si ani nestihne vytvořit nějaký vztah k jednotlivým postavám, protože jich je celkem dost, ale stopáž je holt dost krátká. Tímto si ale u mě Marhoul vyžehlil vroubek zvaný Mazaný Filip, což byla přehlídka trapnosti a debility..(21.4.2009)
-
Fr
,,Tobruk není žádný velkofilm! Od začátku zdůrazňuji, že se jedná o komorní příběh, že to není film o válce, ale o lidech ve válce.“ - VÁCLAV MARHOUL - Je to český film! A buďme za něj rádi. Já tedy jsem. Film výjimečný přípravou a také filmařinou. Má v sobě několik zajímavých scén, krátkých, ale dramatických a dokáže strhnout pozornost tehdy, když má. Škoda jen, že těch momentů není víc. Režisér se umně vyhnul jakékoliv podbízivosti či klišé. Bohužel po skončení ve mně hlodá červíček pochybností o ztrátě tempa v závěrečné třetině, či konci, který se mi zdá zbytečně jednoduchý a jako by sem nepasoval. Taktéž se mohlo více zapracovat na charakterech postav, protože z herců utkví v paměti spíše R.Nebřenský (des.Kohák), než třeba P.Vaněk (Honza), jehož part by mohl (já říkám měl) být tím zajímavějším. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? SOKOLOVO! Režie se má ujmout Z.Troška a … Ne teď vážně! Nebylo by to dobré téma? Myslím, že filmový potenciál by tu byl!(18.4.2009)
