Polumgla
Polumgla
Twilight
Zajatci hmly
Režie:
Arťom AntonovScénář:
Viktor SmirnovKamera:
Andrej VorobjovHrají:
Jurij Tarasov, Anastasija Ševeljova, Lidija Bajraševskaja, Kolja Spiridonov, Martin Jackowski, Dmitrij Averin, Vitalij Kovalenko, Michail Solovjov (více)Obsahy(1)
Zima 1944. Poručík Anochin se zotavuje po těžkém zranění. Sžíraný nenávistí k nepříteli touží po návratu na frontu. Je však se skupinou německých zajatců odvelen do odlehlé vsi Polumgla, kde má zajistit výstavbu translační věže a zároveň i stravu a přístřeší pro svěřené zajatce. Ve vsi narazí na neochotu a nenávist. Časem však ženy, jejichž muži jsou na frontě, nepohrdnou výpomocí v domě či doprovodem na lov medvědů. Teď už sytí, teple oblečení a respektovaní zajatci vztyčují v zasněžené tajze dřevěnou věž. Hrany konfliktu se uhlazují, soužití lidí v oboustranné nouzi nabývá humánních dimenzí. Ve společném úsilí o přežití si sotva uvědomují, jak krutý režim rozhoduje o jejich osudech. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (80)
Když jsem se známých ptala, kdo na film půjde se mnou, všichni se zasmáli, že jsem rusofil a že rozhodně nejdou. Ve Špalíčku nás bylo 5 a i díky tomu tam byla krásná atmosféra a nakonec jsme stejěn všichni seděli pohromadě a skoro brečeli. Tento film obohatil kina v záplavě amerických trháků a ukázal krutost válečné doby. Film o naději, ale spíše o beznaději životů žen v zapadlé vesničce kdesi na sibiři, o beznaději německých zajatců. Ale hlavně o duševním rozporu poručíka Anochina, který by chtěl být rozhodně spíše na frontě než dohlížet na zajatce, kteří jsou i přes veškeré snahy odsouzeni k smrti. Krásný smutný film a tvrdosti a krutosti. Smekám, opravdu mě vzal za srdce. ()
Mrazivý snímek (doslova) s jiným pohledem na válku. Syrové, drsné a přitom procítěné s mnoha silnými scénami. 80% ()
Pro rusy celkem netradičně natočený film o Velké vlastenecké válce. Žádné záběry z bitev, žádná krev, žádné mučení...Komorní film o tom, že lidé jsou stejní, ať mluví jakýmkoliv jazykem. Film člověku neservíruje hrdinské rudoarmějce a bezcitné nacisty. Ukazuje lidské bytosti, u nichž nezáleží na národnosti. Divák se za celý film pořádně neseznámí s hlavními postavami, což může vadit, ale mně přijde, že to postavy skvěle anonymizuje - a to je dobře. Díky tomu nefandí jedné postavě, ale může si "dosazovat" na místa hlavních hrdinů každého obyčejného člověka. Závěr je třešnička na dortu. Jo a doporučuji originál a titulky, je to autentičtější, než český dabing, který ruší kontrast němčiny a ruštiny. ()
Největším kladem tohoto filmu je to, že je jiný. Sice se dnes skoro každý snaží natočit něco "jiného", výsledkem ovšem je vždy to stejné. Hodně jsem se divil už tomu, že byli Rusové ochotni natočit film o německých válečných zajatcích v SSSR. Je vidět, že 60 let od války už možná ty "fašisty" nenávidí o něco méně a jsou ochotní, stejně jako vesničané na konci filmu, připustit, že jsou to také jen lidé. Rusové jsou vůbec své moderní historii hodně co dlužni. Možná se to časem změní a tento film je první vlaštovkou. ()
Poeticky naivná dogma, až do konečného ustanovenia. Tak nazvať príbeh nemeckých zajatcov, ktorí v snahe prežiť, sa primknú k domorodým obyvateľom poriadne zamrznutej usadlosti Polumgla. Na jednej strane súcit Rusov a na druhej východisková reakcia komandíra. Ešteže to nebolo podľa skutočnosti. Všetka česť výprave, splodiť toto dielo v takých podmienkach, akých to bolo realizované. ()
Dojemné, smutné a tragické. Takové situace jako zde způsobí pouze válka. ()
... skoda, ze sa neda dat 6* ()
Musím se přiznat, že jsem tento snímek začala sledovat asi až po čtvrt hodině a víceméně náhodou, ale seděla jsem pak u televize jako přibitá. Určitě má svůj smysl ukázat hrůzy i nesmyslnost války téměř v „přímém přenosu“, jako třeba ve filmu „Saving Private Ryan,“ ale i komornější dílo jako „Zajatci mlhy“ může zanechat hluboký dojem – především proto, že si až moc dobře uvědomíme, že i ten nejhroznější nepřítel je jenom člověk a že nutně nemusí být horší než já jen proto, že ho nutí bojovat na druhé straně fronty. A navíc když se jedná o skupinu chlapů ve vesnici, kde po odvodu zbyly jen ženy, děti, starci a spousta práce s obživou, dá se další děj tak trochu předvídat. O to působivější byl potom závěr. Z tohoto hluboce lidského filmu mi běhal mráz po zádech (ale rozhodně ne proto, že se odehrával v zimě), a oceňuji, že jej – byť s časovým odstupem – byl schopen natočit příslušník národa, který ve druhé světové válce utrpěl tak obrovské ztráty. ()
Rozmazané rusácké výkaly. ()
Nejsem přívržencem filmů válečných, ve kterých jde pouze o rozebírání bitev. To se zde naštěstí nedělo. Snímek spíše dává nahlédnout do nitra vystupujících postav, ať už je to ruský důstojník toužící zabíjet němce a namísto toho se o ně musí 'starat', či ruské civilní obyvatelstvo, které musí pracovní četu skládající se ze zajatých německých vojáků, ve své vesničce přijmout...vztahy se vyvíjí a je zde krásně vidět, jak rozdílné jsou lidské charaktery...líbíla se mi ona ruská vesnickost, kterou si tolik cením právě v ruské literatuře...spjatost se sousedy, s přírodou....ten sníh, sníh, sníh a domky...halucinace postav, vhodná absence zvuku...závěr také zajímavý, nepomstí se ten podvedený od koho by se to dalo očekávat, pomstí se nesmyslná moc, byrokracie... ()
Ano, téma je to sakra vážné, ale jeho uchopení naivní lyrickou formou tady nefunguje. Film má sice sice dobré záběry, pochmurnou atmošku, i na lidskou notečku se snahou o drsnou lyriku a naivitu si to vrzne, ale nestaví k tomu opravdovou vážnost a dramatičnost. Pokud už tam ten humor musí být, tak nedokázal postavit protiváhu vážnosti tématu a daleko pokulhává za obrazovou složkou. A o syrovosti (kterou ti Rusové ve válečných filmech umí) se tady nedá mluvit vůbec, a to ani u těch scén, které by měly být vrcholy dramatu - jako třeba návrat invalidy nebo poprava. Je to celé popatlané naivitou, která se projevuje i v prostotě příběhu. Přitom vizuálně je to velmi pohledné a má to pár nadreálných prvků - jako třeba postavu toho jurodivého námořníčka. ()
Opravdu pěkný film. Takový - lidský. Mám ráda filmy tohoto typu, kde se moc nemluví, všechny emoce a pocity jsou vyjádřeny minimalistickými prostředky. Krásné jsou i exteriéry - malá ruská vesnička utopená v lesích, zasněžená, tajemná za měsíčního svitu... Mám ráda válečné filmy, kde na jedné straně je hrůza války, na druhé přitom síla lidskosti. "Zajatci mlhy" jsou lepší než kdejaký hollywoodský trhák. Rozhodně tento film doporučuji. ()
Zlo a dobro. Černé a bílé. Jenže ne vždy se dá všechno tak striktně rozdělit. Tam někde daleko od fronty se odehrává lidsky příběh. Rozehravá se příběh nenávisti, strachu, nejistoty z budoucnosti a lidskosti, která v nás všech je, jen každý ji má nastavenou jinak. Ruská vdova cítí nenávist k německému zajatci, protože jí na frontě jiný Němec zabil muže.. a pak německý zajatec vytáhne fotku své rodiny, na kterou spadla ruská nebo spojenecká bomba...Holt válka si nevybírá a není spravedlivá. Happyend by nepůsobil věrohodně a tak si jen můžeme představovat pravděpodobný konec německých zajatců. ()
Válečný film bez války! Před shlédnutím ruského filmu mívám většinou obavy. Tohle bylo něco docela jiného a každému doporučím se na to podívat aspoň jednou. Žádná válečná akce, a přesto mne to chytlo. I toto je zřejmě realita válečných let. ()
Dobrej rozjezd, mělo to spád. Cesta vlakem, saně, vánice. Přivítání ve vesnici, žádné, přehnané kulisy. Reál. Takhle si představuji SSSR ve válečné době. Pak se děj rozvláčnil a sblížení bylo nějaké rychlé, bezproblémové. Přílišná idylka. Ta by nevadila, ale byla až moc navoněná. Čekal jsem, že ten, co přežil, Němci, který mu chodí v botách a spal s jeho ženou, usekne nohu, aby na tom byli stejně. Myslím si, že by to voják, v jeho situaci, udělal. Vztah velitele a zástupce byl v rovině kamarádské a pak udavačská zpráva. Žádný, ani malý, konflikt. Divné. Příjezd popravčího komanda to pokazil úplně. BVP, i s kapotáží byl veliký faul. Normálně by do takové oblasti dojeli na saních, tažených koňmi. Jinak prostředí, atmosféra, kamera, hudba i střih byly bez poskvrny. ()