Medvídek

Opět vylézání skeletů z almary, oblíbené to české, cukrovo-pelyňkové téma.. Tortový medvídek na plakátu spíše vypadá jako prase a podobně falešně se staví i Hřebejk k divákovi. Středostavovské přesycení životem, povrchnost, přetvářka, vypočítavost, zbabělost - je paradoxem, že obsahově Medvídek zmírá na to, na co sám (seriálovou formou) poukazuje. Hřebejk by měl upřednostnit kvalitu před kvantitou a razantněji proměnit svůj již poněkud "vyhořelý" herecký personál, nebo se z něj stane jen řadový rutinér. Závěrem dvě poznámky, ta druhá je uštěpačná. Roman Luknár má kolem očí vrásky Paula Newmana a když dortem po Macháčkovi, tak jedině s cihlovou nádivkou.. (08.04.2013)

Tři manželství, tři krize, každá s trochu jiným důvodem a trochu jiným průběhem. Téma je aktuální, rozvodovost vysoká. Medvídek bezpochyby pravdivě ukazuje, že manželství mívají své problémy, jaké problémy to jsou a proč vznikají... nám už moc neukazuje. Vlastně je popisný jak tento komentář, jeho umělecké i bavičské amice jsou na úrovni vědecké sociologické studie, postrádá však její přesnost, objevnost a informační hutnost. Postavy jsou neživotní reprezentanti příslušných statistik. Nejsou to průměrní lidé svého stavu, jsou to průměry samy. Navíc, což je u filmu dost zvláštní, vědecký článek graduje mnohem znatelněji. Žel, film touží tak moc získat nálepku pravdivosti a uměřenosti, až sklouzává ke sterilnosti (s výjimkou minima nezapadajících odlehčujících scén). Silné ** (02.01.2009)

Jestli Hřebejk tuhle svojí sračku přirovnává k Americký kráse, tak to asi nemá v hlavě v pořádku. Celý to na mě působilo jako nějakej zmatenej slepenec z domácího videa, ze kterýho nakonec vyjde najevo, že všichni podváděj všechny. Příběh o hovně, dialogy vycucaný z prstů a postavy jsou strašně nesympatický. Jediná postava, která se mi nestihla za celej film zprotivit byl asi ten italskej řidič - inseminátor. Doufám, že žádnou českou "tragikomedii" teď aspoň pár tejdnů neuvidim. (24.08.2008)

Medvídek je pre mňa filmom, vyzdvihujúcim na príkladoch zopár súčasných vzťahov ženskú silu, presne v duchu úvodného citátu gurua new ageovej filozofie: Osha. Mdlá forma, vedomé potlačenie koloritu prostredia, obrazových ozvláštnení a kvalitatívne nevyrovnaná úroveň epizód posunuli túto sympatickú snahu do pásma čistého priemeru (podobne ako Cival som dho rozhodoval medzi ** a ***). Akoby sa autori rozhodli pracovať nielen s Oshovou myšlienkou, ale aj spôsobmi t. j. pritiahnuť k všeobecne známej pravde, zjavenej ako čosi úchvatné, všetkých tak, aby sa nik necítil príliš urazený - a ako dokazuje hodnotenie tohto filmu tu na čsfd, aj jeho návštevnosť, podarilo sa. Všetci chlapi vyznievajú len ako smiešne, submisívne a pitvoriace sa figúrky, tancujúci šašovia (čo v jednej scénke aj naozaj robia), prištipcovaní na šnúrke vôľovo silnejších, rozhodnejších, akčnejších a cieľavedomejších polovičiek. Oni posúvajú riešenia vzťahov dopredu: iniciujú rozvody, stretnutia, vyhadzujú chlapov z bytu, hľadajú otcovské alternatívy. (05.02.2008)

Marný pokus o autentický náhled na manželské soužití. Osudy tří manželských párů, kterým se následně hroutí jejich manželství, doplatily na scénář, který předkládal slabé argumenty pro rozpad manželství. Dílo zkázy dokonala Hřebejkova nevzrušivá režie, pokoušející se o autentické přiblížení manželské krize lidí středního věku, co spolu spí, a asi se mají rádi, ale přesto nemohou spolu být. Jak se hroutí dvě manželství ze tří, tak se hroutí i film. Po stránce dialogů jsem čekal víc, ale čekal jsem, že to někam vyústí, ale film mě svým nijakým poselstvím slibně ukolébával. Ze tří párů, tvořících kruh přátel pro dobré i zlé, si moje sympatie nikdo moc nezískal, ale to neznamená, že by jednotlivé postavy zahráli Hřebejkovi dvorní herci špatně. Právě oni byli tím nejlepším na celém filmu. Z prázdných dialogů, ke kterým film nejednou sklouzl, vytěžili herci maximum, ale ani to dobrý dojem neudělalo. Nevěra nebo vzájemné partnerské odcizení se tady řeší nudným způsobem, vrcholem je odhalení promlčené nevěry postaršího páru rodičů jedné z postav, vidět Menzela pokoušet se hrát, je docela utrpení. Zakončeno je to zase tak nějak plytce. Z celého filmu se mně asi nejvíc vybaví dorty z cukrárny, kterou vedla Tatiana Vilhelmová, její sádelnatá postava a dort hozený Macháčkovi do obličeje. Nevím, k čemu sloužilo to, že mužským postavám jsou ponechána občanská jména herců, kteří je hrají. A podivností je na tomto podivně inscenovaném filmu bez gradace, bez vtipných a trefných dialogů, víc než dost. Opravdu nevím, co Jarchovský s Hřebejkem chtěli tentokrát divákovi sdělit. Ať to bylo cokoliv, tak se jim to rozhodně nepodařilo. 40% (17.03.2011)