Hodiny

Už napoprvé se mi tento film velice líbil, ale teprve teď, po druhém shlédnutí, vím, že je to jeden z nejzásadnějších filmů, které jsem kdy viděla. Ohromující je fyzická přeměna Nicole Kidman, které Oscar patří zcela právem, podobný herecký výkon se vidí jednou za pár let. Nejpřitažlivější z tří příběhů tří různých, přesto sobě navzájem velmi podobných žen, pro mne byl ten s Julianne Moore (paní Brownová), která žije zdánlivě šťastný život, ve kterém se ale dusí. Slovy Clarissy Dallowayové - její život je tak nesnesitelně triviální a ona sama, aniž by chtěla, je nucena řešit jen samé prkotiny, jako je narozeninový dort pro manžela. Na popud filmu jsem četla i knihu, srovnání je skutečně zajímavé, zejména proto, že film i kniha dokáží fungovat samostatně a obé jsou výjimečná umělecká díla. Ano! Dokonce i Amričané jsou s to natočit skutečně umělecký film. A na závěr musím říct, jak je pro mě zarážející, nakolik se mé pocity z vlastního života častokrát podobají postavám z knihy/filmu. Snad to je pravý důvod, proč nyní čtu "Jákobův pokoj" (mimochodom vynikající román Virginie Woolfové) a brzy se snad propracuji i k "Paní Dallowayové", pokud do té doby nezjistím, že někdo musí zemřít, aby ostatní mohli konečně šťastně žít... (04.02.2006)

Pro mě bohužel jasný případ filmu, který si hraje na obrovské umění, a přitom je nudný a nezáživný až hanba. Opravdu jediné, co mě v tom úmorném záplavu nudy výrazněji zaujalo, byla krásná hudba a excelentní herecké výkony všech přítomných- snad vyjma Nicole Kidman, která sice zahrála svou těžkou roli výborně, ale po vydatné práci maskérů vypadala zkrátka tak škaredě, že jsem neměl tu sílu se na ni soustavně dívat. Nakonec ale všechny zářící dámy ještě zastínil naprosto úchvatný Ed Harris, který se svým výkonem jen přidal na seznam "The Oscar should have went to..". Možná by to chtělo ještě jedno shlédnutí, abych to celé dokázal vstřebat, ale k tomu popravdě asi nikdy nenajdu odvahu. (13.06.2013)

Jako několikanásobný obhájce titulu "Nekulturní hovado roku" se přiznávám, že veškerá tvorba Virginie Woolfové má pro mne hodnotu odpovídající hmotnosti papíru, na kterém je vytištěna a tento film je na tom podobně. Mne zkrátka nebaví sledovat nekonečná psychická traumata unavených žen, ale účast Eda Harrise mi naznačila, že bych si v tom mohl něco najít. To nejlepší jsem taky našel hned na začátku, kdy mne navnadilo rychlé přeskakování mezi roky, ale pak už se z obrazovky linula pouze vznešená nuda, při které jsem dostal chuť vzít provaz a jít se zastřelit do rybníka. (24.05.2014)

Ve všech bodech obžaloby je Cunningham vinen z příštipkářství a zlolajného vykradačství (k jeho smůle nedosahuje Woolfové ani ke kotníkům), které ve výsledku vede k tomu, že je film tisíckrát lepší než celá kniha - evidentní zásluhu na tom má citovost a náboj, kterého bylo lze možno dosáhnout jen na plátně. Slušelo by se také přiznat Philipu Glassovi, že Hodiny jsou jediný snímek, kde jeho hudba nějakým způsobem funguje a (dokonce) skvěle dotváří onu křehkou atmosféru, která (tik tak) provází celý příběh. Čas prověří další kvality a eventuální zvýšení hodnocení na příjemnějších 5*... (17.05.2008)

Nemůžu se ubránit myšlence, že by mě Hodiny mnohem víc uchvátily, kdyby byly CELÉ o Virginii Woolfové. Ale to je jenom můj názor, navíc ani sám nevím, proč ten pocit mám, když i příběhy Laury Brownové a Clarissy Vaughanové jsou plné tragiky a emocionálně jsou velice silné a dobře vím, že bez nich by Hodiny byly úplně jiné... Co ale vím jistě, že v tomhle ryze ženském filmu se neztratili ani mužští herci, obzvlášť Ed Harris (proč se mi vybavil Pollock?), který byl podle mě na Oscara. Ani na vteřinu jsem se u Hodin nenudil, i když přiznávám, že bych vydržel civět na obrazovku s nastraženýma očima a ušima, kdykoliv bych zjistil, že "Tady je Glassovo". Myslím, že Hodiny budou zrát jako víno...ne objektivně, ale pro každého z nás, tak jak budeme procházet tímhle světem...ale jestli nakonec získají další rozměr nebo zoctovatí a budou působit víc zklamání než potěšení, to se neodvážím odhadnout ani u sebe. (19.05.2006)