Tajnosti

Ani nevím proč, ale tenhle film mi pořád zůstává v hlavě. Ačkoli to není film nijak optimistický, ve výsledku z něj mám velice příjemný pocit. Nejlepší na něm je asi to, s jakým klidem, až lehkostí, během jediného dne pomalu odhaluje jedno tajemství za druhým, čímž skládá působivou mozaiku. A to všechno bez otravné polopatičnosti, doslovnosti či dokonce moralizování. (02.06.2007)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

Nádhera! Fascinující pohled na jeden ,,obyčejný" den jedné ,,obyčejné" ženy, která postupně odkrývá svá tajemství a prožívá svá malá i velká dramata, ale i radosti a štěstí. V tomhle filmu je prostě vše, Tajnosti dokáží dojmout i pobavit a když ke konci rozehraje Nina Simone svoje Feeling Good člověku až naskočí husí kůže. Iva Bittová si film, jak sama říká, ,,prožila naplno" a odvádí skvělý a soustředěný výkon. Bez ní by Tajnosti určitě nebyly tím čím jsou. Alice Nellis odvedla skvělou práci i co se technického provedení týče. Škoda, že u nás podobných ,,meditativních" snímků nevzniká víc... (26.04.2008)

Alice Nellis jako režisérka roste. Zatímco její první dva filmy se mi dost líbily, ale zdály se mi moc tíživé (a do druhé projekce jsem se nehrnul), Tajnosti i přes nepříliš veselé téma disponují naopak lehkostí téměř nebeskou. Také jsou mnohem filmařsky hravější než předchozí, lehce televizí zavánějící snímky. Největší Alicininou silou je schopnost neotřelého pohledu na každodenní věci a vyhmátnutí a vypíchnutí situací, které zná z vlastního života každý - příkladů je v Tajnostech spousta a možná si při nich uvědomíte, jak málo mají ostatní filmy společného s tím, co žijete. Výteční herci v čele s Ivou Bittovou si svoje party opravdu užívají a působí životně a přirozeně, skvělý je taky hudební doprovod Buty a Niny Simone. Silný a osobitý film, jakých se rodí málo (a nejen u nás). (30.05.2007)

Na první signální tiché a přitom občas skoro hlasitě pravdomluvné. Pod divákovou kůží díky slzám, piánu a hudbě, ale zároveň odosobněné mnoha vedlejšími postavami. Ať už špatnými (Karel, realitní agentka), dobrými (doktor, manželská dvojice) nebo úžasnými (roztomilá Martha Issová jako dcera a dokonalý Roden jako manžel by si zasloužili mnohokrát víc prostoru). Ty rozpačité tři hvězdy jsou nakonec zklamáním, za něž může příliš rozvláčný scénář plný cizích zmatených pocitů nebo dialogů mířících vedle mé srdeční smysly. Ve hře tak všechny zúčastněné drží Iva Bittová, která dokáže z civilní zamyšlené melancholičky přepnout na fascinující bytost plnou emocí. Navíc živoucí kamera vtáhne diváka do příběhu v těch nejpotřebnějších chvílích. Škoda jen, že dvě absolutně dokonalé pasáže, v Richardově zaměstnání a na dceřině večírku, jsou tak úžasně natočené, zahrané a procítěné, že ty zbývající vedle nich vypadají jako příliš chudí příbuzní. P.S.: Po nějakých dvou týdnech bohužel doznávám, že i s takhle malým odstupem dostávají tři hvězdy hořký chuťový ocas zbytečnosti a nedořečenosti. Zůstaly jenom ty dvě scény a Roden s Issovou. Zbytek už nikdy vidět nechci. (16.11.2007)