foto

Věra Uzelacová

  • nar. 8.10.1932 (83 let)
    Senica nad Myjavou, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Herečka Věra Uzelacová se narodila jako Viera Hatalová v Senici nad Myjavou na Slovensku. Pocházela z rodiny levicově orientovaného právníka Vojtecha Hataly, který se za druhé světové války zapojil do odboje; dospívající Viera tehdy žila u prarodičů ve Skalici, na konci války se ale připojila k rodičům a spolu s nimi se zúčastnila závěrečné etapy partyzánského boje proti nacismu. Po válce se v Tatrách seznámila se skladatelem Milivojem Uzelacem (1919-1988), který se krátce nato stal jejím manželem.

Svého manžela následovala Viera do Prahy, kde již pod jménem Věra Uzelacová začala studovat dějiny umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvovala ale jen jeden semestr. Stěžejní pro ni bylo navázání přátelství s režisérkou Věrou Chytilovou, které trvá již celá desetiletí. K úplnosti tehdejších životních osudů Věry Uzelacové dodejme, že její otec Vojtech Hatala se po válce zapojil do politiky a pracoval pro slovenský Sbor pověřenců. Později se jako právník podílel na ústavě federativní republiky, nakonec byl profesorem a děkanem právnické fakulty Komenského univerzity v Bratislavě, svou kariéru zakončil jako místopředseda Sněmovny národů Federálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let.

Filmové začátky Věry Uzelacové nejsou úplně jasné – sama herečka tvrdí, že poprvé hrála ve filmu STŘÍBRNÝ VÍTR (1953), oficiální dokumentace Národního filmového archívu její jméno ale dokládá až s filmem LETIŠTĚ NEPŘIJÍMÁ (1959), kde se objevila v nevelké roli úřednice na letišti. Následně hrála menší úlohy v dalších snímcích přelomu 50. a 60. let, zásadním způsobem vstoupila do československé kinematografie hlavní rolí (po boku Evy Bosákové) ve filmu O NĚČEM JINÉM (1963), což byl režijní debut právě Věry Chytilové. V té době Uzelacová začala studovat katedru filmové produkce na FAMU a studium dokončila v roce 1966.

Mezitím Uzelacová započala i s dráhou divadelní herečky a v polovině 60. let vstoupila na prkna legendárního Činoherního klubu, kde účinkovala v řadě tehdy slavných představení (Pension pro svobodné pány, Revizor, Zločin a trest). Souběžně nadále hrála ve filmu, často právě s herci Činoherního klubu. Za zmínku stojí Weissův film VRAŽDA PO NAŠEM (1966), kde Uzelacová vytvořila partnerský pár se svým skutečným manželem Milivojem Uzelacem. Kromě několika menších rolí ve filmech různých režisérů stojí za pozornost další spolupráce s Věrou Chytilovou (HRA O JABLKO, 1976; PANELSTORY ANEB JAK SE RODÍ SÍDLIŠTĚ, 1979).

Jen výjimečně točila Uzelacová i na rodném Slovensku, v 70. a 80. letech hrála ve dvou filmech psychologického ražení, VÍŤAZ (1978) a UHOL POHĽADU (1984). Navázala také spolupráci s televizí a objevila se v několika inscenacích a seriálech. V roce 1981 přijala v Činoherním klubu stálé angažmá a setrvala zde až do svého odchodu do důchodu (1990). I potom ale příležitostně předstupovala před filmovou kameru, mihla se například v oscarovém KOLJOVI (1996), spolu s dalšími českými herci pak hrála v koprodukčním hororu KLETBA BRATŘÍ GRIMMŮ (The Brothers Grimm, 2005). Zatím posledním větším hereckým úkolem ji pověřila opět Věra Chytilová ve svém filmu HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY (2006), kde Uzelacová vytvořila postavu matky hlavní hrdinky.

V roce 2006 Věra Uzelacová neúspěšně kandidovala ve volbách do Senátu České republiky. Peripetie své životní dráhy svěřila televizní kameře v dokumentu z cyklu JEŠTĚ JSEM TADY (2007).

Pavel "argenson" Vlach

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace