Tajnosti

Alice Nellis jako režisérka roste. Zatímco její první dva filmy se mi dost líbily, ale zdály se mi moc tíživé (a do druhé projekce jsem se nehrnul), Tajnosti i přes nepříliš veselé téma disponují naopak lehkostí téměř nebeskou. Také jsou mnohem filmařsky hravější než předchozí, lehce televizí zavánějící snímky. Největší Alicininou silou je schopnost neotřelého pohledu na každodenní věci a vyhmátnutí a vypíchnutí situací, které zná z vlastního života každý - příkladů je v Tajnostech spousta a možná si při nich uvědomíte, jak málo mají ostatní filmy společného s tím, co žijete. Výteční herci v čele s Ivou Bittovou si svoje party opravdu užívají a působí životně a přirozeně, skvělý je taky hudební doprovod Buty a Niny Simone. Silný a osobitý film, jakých se rodí málo (a nejen u nás). (30.05.2007)

Velmi dobře natočený příběh, Alice Nellis opravdu ukázala, že má talent nejen na napsání opravdových příběhů, ale i na jejich zpracování. S určitým nadhledem byly vyjádřeny pocity všech hrdinů i jejich příběhy, moc se mi líbil i výběr hudby. Jediné, co mě tedy na celém filmu rušilo, byla scéna, kdy Julie jede na začátku vybírat piano a s úsměvem sleduje (často zkresleně) lidi a děje kolem ní - nějak mi všechny nezapadaly do sebe a do jejích pohledů... (08.01.2010)

Tajnosti jsou bezpochyby nejlepším českým filmem posledních let, o kterém se ale obtížně cokoliv píše či říká, protože jsou hodně niterné a nemusí nutně oslovit jenom ženu prožívající krizi středního věku (protože tajnosti má jistě každý z nás). Alice Nellis je zároveň i nejlepší český scénárista (scénáristka), který má cit pro realistické dialogy a tragikomické postavy i pointování jednotlivých situací a svému dílu dokáže dát sevřený tvar. Navíc jakožto režisérska se díky častým panorámujícím záběrům matičky stověžaté zbavila i zdání televiznosti, která tak zatěžovala její dva předchozí filmy Ene Bene a Výlet. Introspektivní pohled ženy, který je plný impresí přesně v duchu filmů režisérek francouzské nové vlny či režisérů italského neorealismu, ale nepůsobí překvapivě staromilsky a ony imprese jsou sebejisté a vždy slouží příběhu (stačí jen porovnat pád z kola či máčení houby na hlavu nebohého studenta z Vratných lahví a scénu omldení či z tramvaje v Tajnostech). Všichni herci podávají absolutní výkon, od přesných hlavních rolí (Iva Bittová a Karel Roden) až po ty nejmenší, v nichž herci zvládají své postavy prostřednictvím přesné mimiky (Krobot, Konig). A žánrově nevhodné sekvence, které jsou navíc k tomu docela dost neoriginální (Americká krása - pytlík, Moulin Rouge - tango) jsou do celku zasazeny bez sebemenších problémů a na české poměry jsou něco nevídaného. Tajnosti jsou českým filmem roku a zároveň nejlepším českým filmem posledních let... (19.05.2007)

Ani nevím proč, ale tenhle film mi pořád zůstává v hlavě. Ačkoli to není film nijak optimistický, ve výsledku z něj mám velice příjemný pocit. Nejlepší na něm je asi to, s jakým klidem, až lehkostí, během jediného dne pomalu odhaluje jedno tajemství za druhým, čímž skládá působivou mozaiku. A to všechno bez otravné polopatičnosti, doslovnosti či dokonce moralizování. (02.06.2007)

Alice Nellis netočí moc. Ale když už to udělá, stojí to za to. O ženách po čtyřicítce to sice je, ale lidé v každého věku si tam něco najdou. I bez rozdílu pohlaví. Filmy Alice Nellis jsou hlavně o pocitech. A najde se v nich civilnost i snovost. A naše životy. A naše řeči. Jako protiváha Vratných lahví, které se IMHO bály přijít o svého diváka a jen vtipkovaly (ano, i po x-té verzi scénáře), bych to rozhodně doporučil. Jo, a za to, že ČT odmítla dát peníze na Annu, jí provolávám hanba!!! Třikrát!!! To mohl být projekt!!! (26.07.2007)