Letters from Iwo Jima
Listy z Iwo Jimy
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (407)
Pro někoho je to nuda, mě to bavilo a společně s nádhernou hudbou je to film, který stojí za to vidět! Zajímavý je obraz, který ukazuje americké i japonské vojáky v dost nezvyklých situacích (možná nezvyklých jen ve filmu). Američani než aby museli hlídat dva zajatce a nemohli jít dál za svou jednotkou je chladnokrevně popraví.... japonský velitel dá rozkaz ošetřit zraněného amerického vojáka... ()
Historický snímek, jehož události se paralelně odehrávají ve stejném období jako souběžně natáčený Eastwoodův film Vlajky našich otců. Na rozdíl od průměrných Vlajek, jsou Dopisy natočeny mnohem komorněji, vzhledem k autentické japonštině film staví o laťku výše než předvedlyVlajky a působí tak razantněji co se týče zachycených prvků z japonského pohledu na situaci. Silně a přesvědčivě působí flashbacky hlavních představitelů, které dotvoří dojem bezmoci a alespoň to částečně přehodnotí názory vedené k japonské defenzívě ostrova Iwo Jima. Proto toto vyprávění z té japonské perspektivy shledávám nejen jako propracovanější, ale také ono zachycení událostí je zde mnohem citlivější. ()
Po zhlédnutí Vlajek a teď Dopisů si mohu konečně doplnit obě verze bitvy o Iwo Jimu. Dopisy se konfliktu věnují více než Vlajky, ve kterých je více flashbacků a nadměrná óda na USA. Japonci jsou moc tvdohlaví v tom, co dělají. Musí zůstam tam a na tom místě taky umřou. Nedokáží se přizpůsobit situaci. Hlavně že většina páchá kamikatze, to je absolutní nesmysl. Lepší je živý voják než mrtvý voják. Američané jsou zase velice obětaví vůči svým vojákům. Spolu tyhle dva filmy fungují skvěle a navzájem se doplňují. V dopisech je více Japonců a ve Vlajkách zase Američanů. Už chápu proč jsem ve Vlajkách viděl jenom záběr na japonský kanon, který někdo drží. Stále se nemůžu rozhodnout, který film je lepší. Zřejmě to bude nastejno. ()
Ohodnotím společně Flags of Our Fathers a Letters from Iwo Jima třemi hvězdičkami, budu to brát jako jedno dílo, ač Vlajky byly dle mého o něco lepší a Dopisy horší, tedy opačně než ukazuje zdejší průměrné hodnocení. Celkově se jedná o moc zajímavý projekt Clinta Eastwooda, kdy oba filmy vypráví o bitvě o Iwo Jimu, první z pohledu Američanů, druhý z pohledu Japonců, je tam pár krátkých pasáží, kdy se odehrávají stejné scény na stejném místě, ale spíše takové drobnosti, jako chvilkové dobytí kulometného hnízda, apod. Vlajky obsahují válečné scény, ale hlavně to je vyprávění o vojácích ze slavné Rosenthalovy fotografie, o jejich životech, propagační kampani v USA, apod. "Japonský film" pak do jiných časů zabíhá minimálně, hlavně vypráví o bitvě samotné. Těžko posuzovat jak dobře, Japonci jsou dost jiní, nevím jestli fanatismus některých byl ve filmů přehnaný nebo neopak utlumený. Každopádně celkově mě filmy spíše zklamaly, přijde mi to jako promarněná příležitost, protože nápad to je výborný. Filmy mě nezaujaly příliš ani z válečného hlediska (i když některé scény jsou "vymazlené") ani z hlediska nějakého psychologického a emočního, obzvlášť v japonské části jsem se dost nudil. A to je jak říkám škoda, protože bitva o Iwo Jimu je nějaký materiál a Clint v jiných filmech ukázal, že je výborný režisér s nápady. ()
O kus lepšie než Vlajky našich otcov, no po prvej polovici opäť rozťahané. Oceňujem však pohľad z "druhej strany" a zároveň istú humanizáciu Japoncov, ktorí sú väčšinou vykreslení ako stelesnenie zla a takmer šialenej oddanosti cisárovi. Skresať dĺžku o takú polhodinu, a výsledný efekt by bol oveľa silnejší. ()
Souhlas, japonská strana děsivého střetnutí na ostrově Iwo Jima působí oproti reklamnímu projektu Američanů zdecimovaných velkým zbrojním nákladem mnohem více propracovaněji a filozofie, s kterou historicky přistupují Japonci k čestnému boji přitahuje oduševnělého člověka prostě více. Oba filmy jsou kvalitní prací, však jen změním pár procent k subjektivnímu pocitu ve prospěch dopisů. 80% ()
tento film nie je majstrovske dielo, ale bez nadsazky velmajstrovske. v koprodukcii so stevenom spielbergom sa clint eastwood podujal na mimoriadne narocnu ulohu - natocit vojnovy film bez patosu, bez moralizovania, bez relativizovania a dokonca z pozicie protivnika. a tuto ulohu zvladol bravurne, na jednotku s hviezdickou. v tomto smere sa film vo svojej kvalite a vypovednej hodnote da porovnavat s rovnako mimoriadnym: steiner - das eiserne kreuz. bitka o iwo jimu bola popri guadalcanale, saipane, luzone a okinawe jednou z najkrvavejsich a strategicky najdolezitejsich pozemnych bitiek druhej svetovej vojny v pacifiku. na rozdiel od vsetkych predoslych vylodovacich akcii bol vsak jej priebeh iny. namiesto toho, aby sa zmyslov zbaveni japonski vojaci vrieskajuc "banzaaaj" vrhli este na plazi v ustrety americkym vysadkom, aby boli hned nato vsetci do jedneho skoseni, bola bitka o iwo jimu tvrdy zapas o kazdy meter stvorcovy. a to vdaka brilantnemu a charizmatickemu (v japonskej armade velka vynimka) generalovi kuribajasimu, ktory svoj talent a clausewitzovsky dovtip mohol uplatnit akurat pocas tejto beznadejnej a vopred prehratej akcie. film v tomto smere v jednotlivych scenach ci dialogoch odzrkadluje takmer vsetko, co sa v tichomori udialo: ci uz bezhranicny perverzny az infantilny fanatizmus japonskeho vojska, chorobne presvedcenie o vlastnej neporazitelnosti a nadradenosti, dokonale vymytie mozgov pri potlaceni akehokolvek naznaku individuality, alebo tichy ale odhodlany odpor, vnimanie a hlavne vsadepritomna atmosfera bezvychodiskovej uzkosti, tusenie vlastnej zahuby a hlavne ohromna vola zit a prezit. film je predovsetkym o tom poslednom - o sympatickom pekarovi, ktoremu je jeho manzelka vsetkym v zivote a ktorej dal slub, ze sa vrati. a statocny saigo zotrvava a usilovne bojuje o svoj vlastny zivot, pricom sa do konca nevie, ci sa mu jrho takmer beznadejny zapas podari. divakovi je od prvych okamihov jasne, ze jeho hlavnym nepriatelom nie su americania vylodujuci sa na ostrove, ale totalitarna militaristicka masineria vlastnej krajiny, opovrhujuca ludskym zivotom. listy z iwo jimy pre mna nie je len vojenskym filmom – ale dalsim z kategorie o ludskosti. ()
Dost mě tady překvapují komentáře mnoha uživatelů, kteří film bez problému řadí mezi průměr. Shitovo pojednání bylo více jak výmluvné a aspoň člověk ví,co si o ostatních myslet. Pro mě to byl velice dobře zpracovaný, sugestivní a mnoha pasážích emotivní film, který se podle mě držel historie postav než většina Válečných snímků plných hrdinných Amíků bojující vždy za tu správnou věc. Blbost a překvapuje mě, kolik lidí jim bez hrdosti dokáže lézt do PRDELE. Mno co nadělám 5 hvězdiček a další plus pro Clinta Eastwooda. ()
Neviděl jsem druhou polovinu projektu, takže jen jeden film. Film, který se opět snaží ukázat nesmyslnost války vedené z jakýchkoli pohnutek a jakýchkoli motivací. I když opravdu milujete svou zemi a chápete, že císař je božský, i vy jednou nahlédnete, že smrt je zbytečná, zvláště v situaci, kdy není ani naděje na nějaký úspěch. Jen mi vadila "politicky korektní" scéna likvidace zajatců, přestože se nepochybně takové věci děly. ()
Čekal sem hodně a nejsem zklamán. Vzpoměl jsem si při projekci na Saving Private Ryan. Alespoň ty zredukované barvy mi ho dost připoměly (ale to je vlastně snad ve všech válečných filmech vzniklých po Ryanovi). Jiank se Eastwood tolik nevyžíval v detailech z válečných scén. Ty sou tady natočený sice působivě, ale většinou s odstupem. Mnohem větší pozornost než průserům ze zdravotního hlediska (krvavým detailům a tak - ty zde ovšem najdeme také) je věnována průserům z lidského hlediska. Ryan má možná vymakanější režii, ale příběh nic moc. To v dopisech je řada hodně silných a nikterak patetických momentů - Scéna se psem, s koněm; Dopis americké matky; jak to opravdu je s tim chlápkem, co má na nás dohlížet; vynášení hoven a tak dále. Ve scéně s vynášením hoven jsem sice marně čekal nějakou zajímavou pointu, ale stejně...takhle zemitý detail ze života ve válce jsem ještě v žádném válečném filmu neviděl. V rámci možností se film snaží nikomu nestranit. Amíci z toho samozřejmě vycházejí v lepšim světle, což se vzhledem k historii dá pochopit, ale je tu řečeno, že i někteří Japonci byli lidi a že ne všichni amíci byli vzorem spravedlnosti a humanismu. Tady teda platí, že kdo neni svině, se jí během války může snadno stát (jak napsal Karel Čapek, vákla přináší zhovadilost mravů), ale to už sem nepatří. ()
Podstatně lepší než Vlajky našich otců. Skoro to až vypadá, že Eastwood stvořil americkou verzi téhle bitvy jenom proto, aby mohl natočit Dopisy z Iwo Jimy. Jako by se tady daleko víc snažil. A i pro mě je příběh japonských vojáků, kteří si na Iwo Jimu přišli vykopat vlastní hrob, zajímavější. Navíc má něco, co si Vlajky, zaměřené na skupinu postav, nemohly dovolit – výrazného a výborného představitele v hlavní roli. Už nikdy nebudu tvrdit, že všichni Asiati vypadají stejně. ()
Další "filmík" do sbírky Clinta Eastwooda se celkem vydařil! Takový jeho průměr, ale jestliže jej srovnám s jeho posledními filmy, tak těžce zaostává! Jsem rád, že konečně někdo natočil válečný film z pohledu Japonců! Pořád dokola slyšet, že Američani jsou nejlepší a Japonci jsou ti "špatní" mě už unavovalo! Zde se alespoň ukázalo, že "hajzli" nejsou jen Japonci, ale i Američané! Nezáleží na národu, ale na každém člověku, což tento film krásně vykresluje! Technicky je to uděláno na nejvyšší úrovni, všechna akce, výbuchy, prostředí jeskyně, vše je uděláno velmi detailně a dotažené dokonce, ale co film nejvíce shazuje je scénář! Nebo režie? Clinta obdivuji, ale tady jej musím shodit! Scénář i režie byly nominovány na Oscara, ale někde se stala chyba! Celá bitva o ostrov je pojata velkolepě, alespoň co se týče začátku (siréna začne troubit, letadla burácejí a bombardují vše živé) ale co to? Pak nastane zádrhel! Pořád se kecá a kecá a kecá, sem tam nějaká střelba, ale vše působí staticky! Vůbec bych se nebál "ukrojit" z předepsané stopáže i 45 minut! Protože takhle se tempo jen vleklo, natahovalo a vytvářelo nehoráznou nudu! Konec také nijak negraduje a finální hlavní útok byl spíše pro smích! Jako Čech, japončíky asi nikdy nepochopím a zaplať Pánbůh, že je už po válce! Hudba stojí na několika tónech piána, což nezní špatně, ale je to málo! Japonští herci hrají vesměs obstojně! Závěr? Na to, jak se snímek rozjížděl, z něj nakonec nevylezlo nic mimořádného! Ač nerad, tentokrát si myslím, že to padá na vrub Clinta, který jej mohl natočit lépe... ()
9/10 - Tak jsi mě, Clinte, opět dostal... Přiznám se, že jsem si zamiloval komorní Million Dollar Baby i Gran Torino, o to víc jsem byl skeptický k tomu, jak se vypořádáš s žánrem válečného velkofilmu. Jak jinak než opět bravurně. Dobře, jsou tam "drobnosti", které by se filmu daly vytknout, ale jako celek jsou to strašně příjemně strávené skoro dvě a půl hodiny, které mně uběhly velmi, velmi rychle... Herecké výkony vynikající, někteří Japonci se mi občas sice trochu pletli, ale za to může moje chvilková nepozornost. Mnoho scén se mi opravdu z paměti jen tak nevymaže, jak na mě zapůsobily (útěk do zajetí, pes, rozhovor na večírku s americkými přáteli, čtení dopisu; při scéně, kdy spolubojovníci páchali sebevraždu /co se v tu chvíli Saigovi asi muselo honit hlavou.../, mně doslova mrazilo v zádech). Nedávno jsem si u Dokonalého triku povzdechl, že to je až moc na efekt a chybí tomu "duše"; Dopisy z Iwo Jimy jsou přesně tím filmem sympaťákem, který sice nějaké mouchy má, ale "duše" mu nechybí. Moc pěkný filmový zážitek, Clinte. Díky! ()
Pohled z druhé strany barikády, o to pikantnější pokud jste viděli Vlajky našich otců. Film, který ukazuje, že na obou stranách se najdou ti špatní, ale hlavně i ti dobří lidé, kteří nejsou o nic jinačí a horší než jejich nepřátelé. ()
I mistr tesař se někdy utne. Promiň, Clinte:) Možná mám lehce zkreslený pohled, neb film jsem z důvodu usnutí ani na několikátý pokus nedokoukala do konce ... a jelikož beru spánek jako bernou minci, musím říci, že je mi líto. ()
O něco zábavnější pohled na bitvu z II.svět.války o ostrov Iwo Jima mezi Amíky a Japonci. Mentalita a přístup Japonců je přeci jen pro nás trochu divností. Ne zcela navazující na Flags of Our Fathers, ale je dobré vidět oba. ()
Ve filmu je vyobrazeno, ze vsichni jsme jenom lide a i pres japonskou hrdost se najdou jedinci, kteri si radeji vyberou zivot a "ponizeni", nez statecnou smrt. Davam ale 3*, coz se rovna 70%, protoze me zmatlo mistnich 80% a ja porad cekala a cekala, co se stane a najednou konec filmu a to Neco proste neprislo. Byla jsem moc natesena, jak uz to tak byva, kdyz si prectete nejdriv vyborne hodnoceni a ocekavate vic. Jsem ale rada, ze se natocil takovy snimek, ktery lidem (snad i v USA) odhali, ze Japonci nebyli blazni, fanatici a to, co je tam obcas zkratka uci, ale ze kazda mince ma dve strany. Film je vyjimecny zamerenim na cloveka a pohledem z druhe strany, nez na kterou jsme zvykli. Neni tu ani padouch, ani hrdina. Zadne zbytecne dojaky. Vlastne bych dala i 4*, treba za hudbu, herce, zobrazeni odlisnych kultur a povah, ale radeji zustanu u tech 3 a pul. ()
Asi jsem jeden z mála kterým se Vlajky líbili víc než Dopisy. Je tu méně akce, slabší příběh, nesympatičtí rejžožrouti, žádné emoce. Ale zase musim pochválit Estwooda, že nám dopřál podívat se na jednu bitvu z obou stran, to nám jen tak někdo nedopřeje. Zatímco Vlajky bych mohl kvůli vylodění vidět i opakovaně, tak u Dopisů nemám žádný opěrný bod. Opět jsem si potvrdil že protiválečným filmům nemůžu přijít na chuť. ()
Velmi slaby film. Clovek by naozaj ocakaval tradicne vojnove sceny na ake sme zvyknuty z tucnych americkych filmov ale tu sa nicoho takeho nedockate. Zaujimave je, ze to co mi vadi pri tradicnych us vojnovych filmoch mi v tomto uplne chybalo. Ziadna poriadna akcia, semtam pokus o efekty a kopa nevydarenych 'placlivych' scen o hrdom umierani. 60% ()
Pěkný pohled na bitvu o tento ostrov. Některá události z filmu mě dosti zaskočili, jelikož jsem neznalý faktů o této události. Asi ani dost dobře nechápu mentalitu japonců a jejich taktiku boje, když se při nočním přepadu s řevem a šavlema rozeběhnou na americká opěvnění. To mu trochu cukali koutky;-) (Vlajky našich otců jsem ještě neviděl) ()