Pravidla lži

Na české poměry v celku podařená záležitost, která velmi těží z dusné atmosféry v komunitě. To co můžeme vnímat jako bežnou rutinu, rozcvička, snídaně, sezení... se po uvědomnění si faktů mění v opravdu dsné drama. Divák se totiž stává členem komunity, stejně jako nově příchozí. Pomalu se dozvídáme co jsou ostatní zač, a proč si zvolili tento způsob života. Na tom není nic až tak dramatického říkáte? To je omyl, v komunitě totiž žijete opravdu v progresivní nejistotě. Nejde ani tak o fakt nevědomosti jako spíše o to, že si uvědomujeme, že i ti ostatní kolem nás jsou lidé s temnou minulostí, která se může docela snadno vrátit. Největším záporem snímku je bohužel začátečnická režie, úžasné flashbacky opravdu dokáží zapůsobit, jsou skvěle natočené, mají atmosféru a opravdu dokážou vtáhnout, což se zbytku filmu až tak nedaří, zvláště proto, že finální pointu většina diváku dokáže vcelku snadno odhadnout, snímek se ji totiž nijak výrazně tajit nesnaží. Problém je právě v tom, že flashbacky tvoří tak 5% snímku a neustále se opakují, aniž by ukázaly něco nového. S tím souvisí i problém s detektivní linií, která má dvě strany. 1. Není ji věnován dostatek prostoru. 2. Není ji věnován dostek prostoru. Nespletl jsem se, oba důvody jsou totiž opodstatněné. Ten první souvisí se životem v komunitě, která NENÍ soudem, proto vypuštění této fáze příběhu může působit pouze jako jistý vliv okolností. ALE - I když se její 'slabost' může zdát oprávněná, na druhou stranu to vyvrací fakt se svévolným uvědoměním si faktů ke konci snímku, kdy je tato linie vyřešena, aniž bychom se nějakého samotného procesu zamyšlení se nad problémem, či chcete-li 'pátrání', dočkali. Přestože je nám stále předhazováno, že není podstatný čin, který se stal venku, je mu věnováno až nezdravě MOC prostoru, což v důsledku rozhodně nelze posoudit jako logický postup. Každopádně si cením, že v současné době se někdo odvážil přijít s něčím novým a chválím povedený hudební doprovod, který pouze umocňuje zážitek a z rytmu filmu diváka rozhodně nevytrhne. (Zajímavé je, že jsem v několika fázích měl nostalgické vzpomínky na školu v přírodě). (15.09.2007)

Tak výborně rozjetý český film s dokonalými hereckými výkony, kamerou, režií, střihem (tam pravda pár chyb nalézt lze), druhým plánem, hudbou jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že to nemá konec! Všechna očekávání, napínání, skládání mozaiky nakonec vyšumi do ukecaného ztracena, drsných mnohoznačných pohledů a titulků, co hlavní postavy teď dělají. --- Z DVD recenze: Pravidla lži Film debutujícího režiséra Roberta Sedláčka zapůsobil vloni jako blesk z čistého nebe v řadě nudných a stále stejných hezkých českých filmů na jedno téma. Získal poprávu jednoho Českého lva, cenu kritiky, cenu Kristián, diváckou cenu na Festivalu Plzeň a další. Příběh se odehrává v malé komunitě kdesi v jižních Čechách, na statku, kde se léčí ze své závislosti abstinencí a prací různí lidé. Právě jejich osudy – pan režisér v komunitě strávil hodě času, aby je dokázal skutečně pravdivě a hluboce popsat – patří k tomu nejpropracovanějšímu na celém filmu. K tomu, co diváka voyeura připoutá k obrazovce, aby některým postavám fandil, jiné se snažil pochopit... A do této komunity a rozostřených vztahů přichází nováček, který se musí nejprve prokousat vstupními rituály, a posléze nedůvěrou ze strany některých kolegů. Brzy zjistíme, že zde něco nehraje, a že jde o určité nevyřčené vyřizování účtů, jehož kořeny sahají dokonce k mafiánským dealerům drog. V hlavních rolích uvidíme Jiřího Langmajera, Davida Švehlíka, Martina Stránského, Martina Trnavského (zdravíme brněnský divadelní spolek Frida!), Kláru Issovou, Jana Budaře, Petru Jungmanovou, Davida Novotného, Janu Janěkovou ml. či Jaromíra Dulavu. DVD nabízí solidní český standard. Šikovně vytvořené a jednoduše ovladatelné menu, film ve velice dobrém obrazovém přepisu, v anamorfním formátu 1,85:1. Zvuk je na výběr jak český v Dolby Digital 2.0, tak v Dolby Digital 5.1. A k dispozici jsou i české a anglické titulky. Bonusová výbava patří rovněž k českým standardům – najdeme zde trailery k tomuto filmu, filmografie herců a režiséra, přehled do doby vydání disku získaných cen, několik verzí plakátů (podle mne spíše nepovedených, protože svým dryáčnictvím nesouzní s jemnou citlivostí filmu), fotogalerie i s fotkami z natáčení, a pak třináctiminutový film o filmu, u něhož je zvláštností komentář – tvoří jej totiž autentické režisérovy zápisky do deníku ve chvíli natáčení té které scény. (31.10.2006)

Solidní herci, odvážný scénář a snaživý debutant na straně jedné, všudypřítomná hra na jistotu na straně druhé? I tak by se to dalo popsat. Pravidla lži jsou typickým malým projektem, který se za pět padesát snaží oživit velký příběh. Netypické je to, že se dostáváme do atraktivního prostředí, daleko od trapných humorných vložek a sentimentální plačtivosti tuzemské konkurence. Robert Sedláček bohužel ve svém scénáři jen klouže po povrchu a občas ho zradí i nějaká ta postava, nebo rovnou dramaturg Jan Gogola. Jenom snaha nestačí a i když se rozhodně jedná o nakročení správným směrem, bylo by třeba ho ve všech směrech dotáhnout do úspěšného konce. No co, třeba se to povede napodruhé. Tak či onak tleskám Jiřímu Langmajerovi, který s klidem všechny přehrál a dokázal, že jako herec neshnil v televizních trampotách z Růžové ordinace. ;) (03.12.2006)

Celá komunita odvykajících narkomanů je zajímavá. Každá postava má vlastní příběh, všechny bez výjimky jsou dobře obsazené i zahrané. Kdyby jen ona kriminální podzápletka mezi Langmajerem, Švehlíkem a Chmelou občas nepůsobila jako z jiného filmu, byl výsledek perfektní. Takhle je to spíš jen za tři a půl hvězdičky. (18.01.2007)

Naprosto vynikající herectví všech zúčastněných, precizní režie a dokonale sedící hudební doprovod. To jsou atributy, držící mé hodnocení v jinak dost podivně se vyvíjejícímu krimi příběhu, i když žánr krimi zde jaksi není zastoupen. Snímek proto naráží na onen prvotní odhalující efekt. Hlavní postava ustupuje do pozadí, aby se v závěru rychle vrátila do úvodního rozjetého děje. Postavu tedy nelze nazvat hlavní. Stávají se jí všichni abstinující, tázající, a hlavně všechno detailně řešící ztracenci, nalézající nový směr za pomoci nekompromisní upřímnosti a střízlivosti. Ovšem, pravdu lze jen tušit a proto i za těmito zdmi bez zdánlivé falše jí nikdo nedrží pevně v rukou. Detailnější pohled na osudy ostatních by jistě neškodil a přiznám se, že k celkové dokonalosti mi chybělo jen rozdělení filmu do několika epizod s vybranými feťáky. Takto je celý děj natahován, aby se na závěr rychle zcvrkl a na další výborně rozjeté osudy, v některých případech dokonce mnohem zajímavější než vražedný spor dvou koksařů milionářů, už zbyly jen krátké dovětky. Nicméně prvotní efekt společně se zmíněnými plusy zabral a film mne skutečně nadchl. (21.03.2014)