Pravidla lži

Celá komunita odvykajících narkomanů je zajímavá. Každá postava má vlastní příběh, všechny bez výjimky jsou dobře obsazené i zahrané. Kdyby jen ona kriminální podzápletka mezi Langmajerem, Švehlíkem a Chmelou občas nepůsobila jako z jiného filmu, byl výsledek perfektní. Takhle je to spíš jen za tři a půl hvězdičky. (18.01.2007)

Už se mi delší dobu nestalo, abych od filmu dostal přesně to,co jsem od něj očekával před jeho zhlédnutím. A tady se to podařilo. Pomalu se rozjíždějící příběh, který však v závěru chytil až děsivé tempo, naprosto super dusná atmosféra, výborně vykreslené charaktery postav a, alespoň podle mého laického názoru, dobře a autentičně ukázaná komunita. Dokonalé to určitě není, občas by tu člověk asi načel nějaké hlušší místo, ale jako fungující celek hodnotím slušnými 4*. (21.09.2008)

Tak tohle mě velmi příjemně překvapilo. S českým filmem to jde od desíti pěti (když nepočítám Svěráky), ale tohle bylo docela dobré osvěžení. Dobrý scénář, dobrá režie a pro film nezvyklé prostředí. Komunita drogově závislých, kde má každý své tajemství a pár z nich spojuje jedna vražda, je pro psychologický thriller perfektně vystavená. A tady to překvapivě dobře funguje.Herecké obsazení je navíc velice dobré, nikdo nehraje špatně a Langmajer kraluje (po sračkoidní Ordinaci měl sakra co napravovat). Škoda trochu promarněného konce, který jsem čekal lepší. Ale i tak jsem velice spokojen (21.11.2007)

První čtvrtina (asi půlhodina) mě nesmírně upoutala až dokumentárně přínosným náhledem do vstupu, podmínek a průběhu terapeutické komunity dospělých jedinců léčících se z drogové závislosti. V další čtvrtině mé dojmy klesaly, protože film pokračoval pouze dalším trávením času s touto komunitou, jejíž nejmladším členům se věkově pomalu i začínám blížit a začal jsem cítit, že problémy těchhle drogově závislých mi mohou být docela ukradené. Naštěstí jsem to nevzdal a ve druhé polovině přišel nejdřív menší zvrat a posléze napínavě gradovaná zápletka kolem „zakázaného“ milostného vztahu uvnitř komunity. Určitě nečekejte na základě tohoto popisu žádnou romantiku, ale právě s těmito motivy mě Pravidla lži zpátky přitáhla k plnému zájmu a očekávání nad vývojem dalšího dění. Moc pozitivního toho možná tohle psychologické drama celkově nenabízí, ale kromě jedné z úvodní scén zkoušky v ledovém jezeře se mi jako pozitivně silná jevila scéna trojitého zapalování plamenu za abstinenci, pokoru a lásku... Po necelém týdnu od zhlédnutí zvedám hodnocení na 4. hvězdičku – přestože jsem se tím chvílemi prokoukával hůř, zjišťuji, že zážitek z Pravidel lži nebyl vážně marný, dokázal ve mně cosi zanechat a že si vybrané silné momenty z dění v sledované komunitě pořád vybavuji. [75%] (30.03.2024)

Naprosto vynikající herectví všech zúčastněných, precizní režie a dokonale sedící hudební doprovod. To jsou atributy, držící mé hodnocení v jinak dost podivně se vyvíjejícímu krimi příběhu, i když žánr krimi zde jaksi není zastoupen. Snímek proto naráží na onen prvotní odhalující efekt. Hlavní postava ustupuje do pozadí, aby se v závěru rychle vrátila do úvodního rozjetého děje. Postavu tedy nelze nazvat hlavní. Stávají se jí všichni abstinující, tázající, a hlavně všechno detailně řešící ztracenci, nalézající nový směr za pomoci nekompromisní upřímnosti a střízlivosti. Ovšem, pravdu lze jen tušit a proto i za těmito zdmi bez zdánlivé falše jí nikdo nedrží pevně v rukou. Detailnější pohled na osudy ostatních by jistě neškodil a přiznám se, že k celkové dokonalosti mi chybělo jen rozdělení filmu do několika epizod s vybranými feťáky. Takto je celý děj natahován, aby se na závěr rychle zcvrkl a na další výborně rozjeté osudy, v některých případech dokonce mnohem zajímavější než vražedný spor dvou koksařů milionářů, už zbyly jen krátké dovětky. Nicméně prvotní efekt společně se zmíněnými plusy zabral a film mne skutečně nadchl. (21.03.2014)