Já, legenda

Will Smith je megastar a dokáže přilákat do kin masy, jeho filmy jsou extrémně výdělečné, nehledě na žánr. I já se můžu řadit do té skupiny, které se jeho herectví zamlouvá. Když srovnám obě Já (Já, Legenda a Já, Robot) zvítězí Já, Robot, ale i I Am Legend má něco do sebe ;-). Trávou zarostlé ulice, pobíhající zvěř, nablýskaný Mustang a nikde ani známka po lidech. Někdy se mi zdály odbité triky a taky se mi více líbí druhý konec, než ten který běžel v kinech. 8/10* (31.12.2007)

Will Smith je prostě ikona a má tak sebevědomý herecký projev a charizma, že bych mu bez obav svěřil hlavní dvojroli v Batman vs Superman... Francis Lawrence má zase bezesporu režisérský talent, z jeho tři roky prázdného a chátrajícího New Yorku tryská mrazivá atmosféra do všech stran. Za to páni scénáristé film v druhé polovině zařízli jako vypasenou slepici. Dobrá atmosféra, dobré lekačky, zapamatování si hodné obrazy, vtipné i smutné okamžiky, průměrné efekty, rozpačitý konec. Určitě si ale film pusťte. 70% P.S.: připadá mi, že nejdražší scénou filmu není ona proklamovaná sekvence ´odříznutí ostrova a první útoky zmutovaných´, nýbrž ´dva golfové míčky odpálené ze zadního křídla SR-71 Blackbird s prázdným městem v pozadí´... 150 miliónů dolarů(rozpočet)/582 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (06.02.2008)

Já, legenda je padným argumentem utišující všechny ty, kteři tvrdí, že americké filmy neimplantují své vidění světa a politiku jiným lidem a ve filmu klasického amerického žánru jde vždy o to, nakolik se s tím ta která podívaná vypořádá. Will Smith si čím dál tím pečlivěji vybírá role, kde mi jeho machističnost vadí čím dál tím míň a kde i jeho exhibicí ubývá (Já, legena má akorát strávitelné pasäže cvičení). Francis Lawrence umí skvěle vylíčit atmosféru vylidněného (?) New Yorku a ve flashbacích se neopájí zbytečně atrakcemi, ale stejně jako u Constantina se nevyhne klišé a hlavně, což zde působí nepatřičně, křesťanské ideologii, která je křečovitě nasazená na konec a násilná víc než celá protivojenská linie v 28 dní poté. Digitální kreatury mi ale nakonec nevadily, v tomto ohledu souhlasím s Adrianem. Mírný nadprůměr a první polovinu opravdu chytré postapokalyptické sci-fi s několika skvostně konstruovanými scénami, ale ve výsledku hloupější a horší než nejslabší Shyalaman - Znamení. (08.02.2008)

Dva roky jsem tuhle podívanou odkládala. Asi mě k tomu vedl Bůh nebo motýlek, ale 28. ledna jsem se konečně odhodlala a musím podotknout, že to byla správná volba. Film je pro mě veliké překvapení. Od začátku Vás nechává v nejistotě. Atmosféra by se dala krájet. Otázky se stupňují. Hned se vcítíte do hlavní postavy a zamilujete do jeho společníka, respektive společnice (jsem hrozná, když se ve filmu objeví zvíře a hlavně pes) … A jak čas ubíhá, začínáte chápat, oč tu běží. Zombií jsou v celku realističtí, děj, i když předvídatelný, je dívatelný, srdce rvoucí scény přijatelný a Will Smithtík opět odvádí solidní práci, kterou mám u něho ráda :o) I Am Legend je jeden z těch lepších filmů se zombie tématikou a mě nezbývá než říci, že pro mě ten film je legenda. (28.01.2010)

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)