Funny Games USA

Absolutne dokonaly psychothriller (alebo absolutne dokonala drama?), ktory vas posadi do stoliciek. Hladate pointu? Nech sa paci, kazdy clovek, ktory videl tento film vam povie nieco ine, kazdy to nejak inak pochopi. A to je na tomto filme najuzasnejsie, ze sice viete co sa stane, ale ked sa to stane, absolutne vam to vyrazi dych. "Ciao, bella..." Kazdy moment tohto filmu, ci uz dlhe zabery "na nic", cielene psychicke, ale i fyzicke tyranie, dlhe dialogy a hlavne neuveritelne vykreslenie postav robi z tohto filmu vynimocne majstrovske dielo. Enyky benyky kliky bé, abr febr dominé, helce pelce do pekelce, ten musí jít z kola ven. Bum... A uz sledujete, ako si Paul robi sendvic a ked sa vrati do miestnosti, zaber - krv rozrpsknuta po stene, na telke a vy sa trasiete na celom tele, ze co som to prave videla. Pardon, nevidela, pretoze vnimate len zvuky, ktore vam pan reziser vychcane ponuka, ale aj napriek tomu to prezivate rovnako, ako keby ste boli v miestnosti s obetami a vrahmi. Pani herci si zasluzia za svoje vykony obrovske absolutorium a keby som stretla v skutocnom zivote na ulici Toma a Jerryho alias Beavisa a Buttheada alias Paula a Petra, tak by som utekala kade lahsie... (31.08.2009)

Zhruba hodinu a půl je to fakt výbornej thriller se skvělou atmosférou, plněj napětí a se zajímavejma záporákama, který ve mě co 5 minut vzbuzovali pocit, že bych jim musel rozmlátil hlavy tou golfovou holí a naopak Rothovi a Watts sem fandil, no Naomi trošku víc, když tam poskakovala v prádle, jenže to co se událo v závěrečných 20ti minutách, to fakt nemá s kvalitním thrillerem nic společnýho, už když MIchael Pitt občas mluví přímo do kamery, jakoby na diváka, tak mi to přišlo divný, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co se odehraje na konci, to mě tak zdrtilo a zklamalo, že sem měl chuť odebrat minimálně 2 hvězdičky, i když takovýhle pocity film asi chtěl vyvolat a chtěl takhle asi působit a pohrát si takhle s divákem asi byl účel, ale to mě nezajímá, mě to přišlo debilní (05.06.2008)

V každém člověku dřímá bestie, je jen na něm jestli ji probudí. Film neodbytný, stejně jako Peter a Paul. Film evokující, zneklidňující, naléhavý a alarmující(zpětný rychloposuv – osud jsme my sami – zapomeň na ruku shůry). Tady jsem poznala tu nejkrutější beznaděj. Jak se s tím vyrovnám? Netuším. Je 29. duben 2013 …tohle datum si zapamatuji – viděla jsem Funny Games USA. (02.05.2013)

Zabíjení nás baví - bavte se s námi! Haneke zvolil jako prostředek ke kritice filmového násilí jeho bezskrupulózní oslavu, v níž promluvy Beavise Pitta ke kameře i diskutabilní "Rewind" scéna mají své opodstatněné místo z důvodu odlišení se od obyčejného exploitationu. A navíc, koho nudí několikaminutový záběr bez jediného střihu na spoutané manžele v obýváku, může použít tlačítko FWD, kdo si chce více užít Naomi ve spodním prádle, zmáčkne ve správnou chvíli STOP a komu se to celé hnusí, ten má k dispozici velice účinný knoflík OFF. Užívejte si to, protože dálkový ovladač zvaný Život je permanentně bez baterek.. (09.09.2009)

Originál jsem neviděl, nemůžu tudíž porovnávat, která verze je lepší, jestli je tahle zbytečná, jak mnoho uživatelů ve svých komentářích píše a kdesi cosi. Film se mi líbil a to tak, že hodně. Úvodní titulky: Rodinná idylka při cestě autem, náhle narušena na pozadí znějícím grindcorovým nářezem "Bonehead" od Naked City. Symbolicky tak naznačuje, že slunečný den se poněkud zamračí a nedopadne zrovna nejlépe. Dva borci ve slušivých bílých oblečcích (jakoby představovali čirou nevinnost) si poté přijdou jen vypůjčit pár vajec, vejce rozbijí, začnou být otravní a banální situace se z nevinné hry změní na zábavnou "nevinnou" hru. Motivace obou psychopatů nám po celou dobu zůstává skryta, takže divák vidí jen bezdůvodné týrání. Jak tu již někdo psal, oproti originálu je tento film obsazen hereckými hvězdami, pánská část osazenstva je především zvědava na Naomi Watts a její vnadné křivky. Kamera nám zaprvé při scéně odhalení tento pohled nenabídne a zadruhé její povadlé, pobledlé a potlučené tělo za to ani nestojí. Haneke si brutálně zahrává s divákem. Pomalu, někdy až neúměrně dlouho stupňuje násilí a napětí, nutí diváka zamýšlet se nad tím, co bude následovat, aby ho pak při scéně s ovladačem doslova znásilnil a dokončil nastolenou hru do "zdárného" konce. Inu, každý má v sobě malého nacistu. (25.08.2008)