O nosaté čarodějnici

Hezká a zcela tradiční kulisová pohádka o velkém nose, pyšném srdci, ale také o práci a lidské dobrotě. Ondřej Havelka si střihl jemu v té době typickou postavu trochu nafoukaného, ale dobrosrdečného mladíka, který se dostane do chalupy nosaté čarodějnice a ta ho nechá trochu vykoupat v jeho nafoukanosti. Ale jak to bývá, láska a pohledná dívka není daleko, ačkoliv může mít podobu zvířete husy. Pohoda, která po nedělním obědě nenudí a pobaví. Hudba: Ladislav Štaidl (30.01.2011)

Opravdu nevím, jak bych se na to tvářil dnes, ale ve své době to byl kult, nad kterým čněla jen nedostižná ráčkující princezna. Také to z těch papundeklových pohádek bylo téměř nejčastěji reprízováno. A proč ne. Minimálně tehdy to na mě působilo jako hodně zábavné. Ostatně, Havelka s Kozderkovou, to nemohlo nikoho nechatna pochybách, že to bude ujeté a zábavné. (07.01.2019)

Na to, kolik pohádek je ve zdejších vodách ČSFD podhodnocených až hrůza, nechápu nadšení zrovna z téhle. Pravda, Kozderková a Havelka válí a zbytek ansámblu za nimi nijak nezaostává. Přesto si nemůžu pomoct, scénář není vyladěný tak, aby ve mě pohádka zanechala hlubší dojem. Čarodějnici se poťouchlé kousky mohly pěkně vymstít a kdyby Jakub Bětku-husu neochránil, tak má čarodějka na svědomí vraždu. A co chudák Jakubova máma, která se rok utápěla v žalu nad ztrátou syna a třela bídu s nouzí? A drak Emilka nepokrytě přiznává, že žere princezny (ne bramboráky nebo dřevěné uhlí jako jiní, hodní draci). A uvěřitelnost pouta mezi Jakubem a Bětkou-husou výrazně narušuje fakt, že Jakub jejímu hlasu v této verzi nerozumí (versus např. ruská animovaná adaptace "Malý Nosáček" z roku 2003 nebo německý film "Trpaslík Nos" z roku 2008), neví, že je to zakletá dívka, a ve výsledku se tedy regulérně ožení s vrubozubým ptákem. Zkrátka a dobře, v mých očích jde o televizní průměr. (29.10.2014)

Hauffova pohádka O trpaslíku Nosovi tu dostává těžce na p... nebo po nose. S motivy trochu ponuré německé klasiky si tvůrci téhle kulisové hodinovky pohráli přímo pohádkově a kromě líbezné pětihlavé Emilky a nešikovných šotků se seznámíme s nejpříšernějším receptem na znojemskou omáčku české umělecké tvorby. (31.01.2011)

Vždycky se můžu posrat, když odněkud z bolševickýho archivu, na mě z obrazovky vyskočí papundeklové peklo. Ve světě řádil Rambo, Terminátor, u nás Havelka. Tenkrát asi byla přemíra plastelíny, stály se fronty jenom na ovoce, tak tam ožralý maskér Havelkovi připlácl na ksicht cosi, co mělo připomínat, že ve světě je i princ Charles. Co jiného Havelka uměl, buď hrál nesympa, v tom byl dobrý, nebo ňoumu. Prosím vás, nevykládejte mně, že jste nevěděli, jak tahle zbytečnost dopadne. Ano, to bylo obrovské překvapení, že se ten egostický maník napraví. No, ty pičo, to bych nečekal. To bylo neskutečný! Ještě teď to rozdejchávám. Tahle pičovnost má vše, co od ní čekáte. Kulisy jak pro trotla, debilní herce, předvídatelný děj. A tu paní režisérku Jiřinu Makoszovou si komáři taky mohli odpustit. Na vánoce nás zase bude terorizovat podobnými výblitky. Čekám hodně Čenských, Vašinků a Navrátilů. 20% (02.12.2015)