Death Note - Zápisník smrti

Anime seriály mi zůstali dlouhou dobou zapovězeny (částečně kvůli infikování mory typu Pokemon a Naruto), ale Death Note je tak špičkově promyšlený a fantasticky vyprávěný thriller, že mu podlehne takřka kdokoliv. Seriál je celou dobu dva až tři kroky před divákem, po celých 37 dílů si zanechává stoprocentní nepředvídatelnost, nekompromisnost k osudům postav a celkovou promyšlenost zápletky. A i když neobsahuje v podstatě žádnou akci, souboj velemozků mezi Lightem a L trhá cévy po celou dobu a vrcholí vynikajícím epilogem. 100% P.S. Jak si někdo vůbec mohl myslet, že to skončí jako zlomový 26. díl? Hateovat na konec je samozřejmě mimo. (13.07.2013)

Počáteční díly Death Note (tak do 17. dílu) rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem v anime měl možnost vidět. Vcelku originální příběh se skvělou atmosférou a opravdu výbornými dějovými zvraty měl našlápnuto k maximálnímu hodnocení. A to i přes to, že Death Note nezapře svůj původ v manze - i když se sem tam dočkáme nějaké té akce, většinu času sledujeme rozhovory postav a často i jejich myšlenkové pochody, což v manze nejspíš nevadilo, ale v anime působí přeci jen trochu staticky a mírně nepatřičně. První vážnější zádrhel nastal, když se v příběhu objevila společnost Jocuba (Yotsuba). Na těch pár dílů jako by se ze seriálu vytratilo vše, co činilo předchozí díly tak dobré. Navíc se v těchto epizodách zcela nepochopitelně autoři párkrát uchýlili k deformacím postav, což vzhledem k jinak v celku realistickému přístupu ke kresbě působí značně nepatřičně. Seriál pak sice chytne druhý dech, ale jen tak napůl. Druhá část příběhu už není tak strhující a i když i ta nabízí momenty, kdy člověk téměř zapomíná dýchat, už to prostě není ono. Přes všechny nedostatky ale patří Death Note k nejlepším anime poslední doby a rozhodně stojí za to tento seriál vidět. (27.06.2007)

Velmi kvalitní kousek, který však narazil. Dost narazil v druhé polovině a to jmenovitě po 24. dílu, pokud si dobře vzpomínám. Za první část: 5* za druhou část 2*, celkově tedy silnější 3* 65%. (Kdyby seriál skončil po 24. episodě, dávám mu opravdu 90%) (17.06.2011)

Bůh smrti Ryuk se zcela pochopitelně nudí, dlouhý život, málo vzrušení.. A neb jsou lidé roztomilá zvířátka na hraní, vhodí do našeho světa svůj zápisník.. A není to ledajaký zápisník.. Tenhle černý sešit je něco jako vylepšený Zajcev.. Vždycky neomylně trefí.. A tak proti sobě stanou dva výjimeční, ctižádostiví a chytří mladíci v celkem zajímavé, místy i napínavé detektivní sérii.. (10.04.2015)

Silný a ukázkově nosný námět, který to i v těch (nej)slabších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní druhá polovina seriálu, kdy se veškerá ta geniálnost ústředních postav stává nechtěnou parodií sebe sama) drží nad vodou. Ovšem aktivně mě to štvalo i v těch (nej)silnějších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní první polovina seriálu), protože autoři nehrají fér hru a klíčové informace této psychologické šachové partie intelektů, které postavy ovšem znají, vyjevují zásadně až zpětně. Navíc to celou dobu působí jako rozhlasová hra, ke které se až následně dodělal vizuál. Najdou se celé bloky epizod, ve kterých není byť jen pět vteřin souvislého ticha. A tak krom scén, kdy ty postaví mají co říci a mají mluvit, je tu i přehršel scén, kdy mají raději mlčet, ale ony žvaní a žvaní a... A kdyby to nemělo konec, tak pravděpodobně žvaní dodnes. Dělají tak z diváka hlupce, protože tu jsou na každoepizoidním pořádku scény ve stylu "vidíme smutnou postavu, víme z předchozího dění proč je smutná i že má sakra důvod být smutná, přesto slyšíme vnitřní hlas postavy, že je smutná, proč je smutná a že má sakra důvod být smutná." Grrr. (08.05.2013)