Samsara

Ďalšia z radu filmových básní - apelov. Zábery prírody, sôch a rituálov náboženstiev Východu preložené obrazmi krajiny zmenenej človekom. Spočiatku ide o stavby v súlade s prírodou - turecké skalné mestá z Nevşehiru, egyptské pyramídy, neskôr sa ukáže územie totálne prekrývajúce jeho pôvodnú podobu. Zábery na vysvietené megapolisy pripomínajú techno-sklo-betónové nádory krajiny. Rušná permanentná premávka na líniách diaľnic zase nepokojné hmýrenie hmyzu, ktorý tieto tumor cirkusy vystaval. Vidieť prelínanie sveta techniky, zbraní, masovej výroby živočíšnych produktov s pôvodnými kultúrami (členovia kmeňa Mursí pózujúci s kalašnikovmi), ako aj s vplyvom tohto spôsobu života na ľudí (prejedajúci sa konzumenti, zákazníci s haldou tovarov). Záver smeruje ku klasickému upozorneniu na dočasnosť každej nádhery a bohatstva. Zrozumiteľné varujúce posolstvo plynie v spúste príjemne vyzerajúcich, miestami fascinujúcich obrazoch. Práve to ho však zráža ho na nohy. Snaha o prílišnú estetizáciu obrazov biedy i prírody je miestami neskutočná, umelá. Tak žiarivo čisto, jasne a presvetlene Zem nikdy nevyzerá. Netreba vždy obraz dolaďovať a čistiť aby bolo z neho odstránené každé zaprášenie, každá prirodzená nečistota. Elias Canetti v takýchto snahách videl jasné záblesky rodiacej sa totality. (24.02.2015)

Samsara je vizuálně dokonalá. Celý film je vlastně složen ze statických záběrů na něco. Tím něčím jsou buď další statické objekty nebo lidé. Na jiných záběrech je z jednoho pozorovacího úhlu natáčen naopak ,,cvrkot'' běžného života a někdy je ten pohyb dokonce zrychlený. Vzniká tak neskutečný kaleidoskop barev a obrazů z nichž některé jsou opravdu dechberoucí. U jiných jsem naopak přemýšlel proč je tam tvůrci zakomponovali. Chvilkami se zdá, že promítané sekvence nějak na sebe navazují a tvoří příběh. Je to však jen zdání a tyto momenty zřejmě dokonce může každý subjektivně vnímat jinak. Já osobně když už jsem si myslel, že jsem nalezl niť, byla mi posléze rázně přetržena obrazem, který s předchozími pranic nesouvisel. Přiznávám, že jsem si dal Samsaru na dvě půlky. Celých 102 minut bych nedal. Film skvěle zachycuje lidskou rozmanitost ve všech spektrech našeho bytí od různých náboženství po bohatství a chudobu. Od přírodních krás nedotčených rukou člověka po mrtvou přírodu ubitou průmyslovou činností. Některé záběry opravdu nutily k zamyšlení. Ač tam nebylo zobrazeno nic brutálního jako týrání či zabíjení zvířat, už jen ten kombajn na kuřata mi stačil. A také si člověk uvědomil jak by měl být rád za místo, kde žije a že měl kliku, že se narodil tady a ne někde ve slumu. Že i když ho práce občas štve, pořád je to lepší než stát v řadě někde v porcovně kuřat a jako jeden z mnoha set lidiček v růžovém overalu pravidelným pohybem odřezávat stále ty stejné kousky masa hodinu za hodinou, den za dnem, pořád do kola do zblbnutí... Jesli mne něco asi fascinovalo nejvíce pak to byl muslimský svátek v Mekce. Ten roj statisíců muslimů kolem Káby byl fascinující i děsivý zároveň. Pro moderního člověka 21. století těžko pochopitelná věc obzvláště při vědomí, že se islám čím dál více týká všech bohatých států naší civilizace, která si říká křasťanská a západní.... Nevím zda to byl záměr, ale za překrásnými obrazy značně minimalisticky až pokulhával hudební doprovod, byť leckde mi sednul. Kdybych to měl shrnout, je tenhle film ideální materiál pro nějakou kosmickou sondu k vyslání mimo naši Sluneční soustavu. Místo obrazu člověka by si ufouni pustili tohle a celkem přesně by viděli jací my lidé tady na Zemi jsme. Ale jsme tu jen na čas jak naznačili mniši při závěrečném setření nádherné mandaly z barevných písků, kterou na počátku filmu pečlivě dělali. Dávám za 4 hvězdy. * * * * (07.11.2020)

Vzývam úplné bunkové prebudenie mojej bytosti: fyzické, mentálne, emocionálne, spirituálne v tomto momentálnom Ja. S podporou Boha/Bohyne a kráľovstva prebudeného Majstra, ktoré zahŕňa: samotného prebudeného Majstra, Sanandu, Svätú Matku Máriu, Quan Yin/bohyňu milosrdenstva, archanjela Michaela a jeho légiu, Aštara a celú jeho flotilu, Babajiho, Rafaela, Gabriela, klan trúbiacich anjelov, kmeňových šamanov, bohyne šťastia, Elohim, klan hadov, Šivu, všetky zvieracie totemy, elementy ohňa, vzduchu, vody a zeme, všetky duchovné bytosti svetla, menované aj nemenované. Vyzývam lásku a milosť, aby sa prebudili v tomto Ja. (16.01.2018)

Pro mě jedno z největších filmových překvapení letoška. Ron Fricke Samsaru natočil na stejném vzorci jako Baraku a ono to opět funguje. I zde se jeho koláže zaobírají tématy víry, života, smrti, chudoby, spotřeby, přírodních sil atd., atd., atd. Místy film vypadá jako stejná koláž jen z úplně jiných záběrů. Rozhodně však velmi intenzivní dílo, které na vás bude působit ještě dlouho po odkoukání. Zejména kontrast mezi chudobou třetích zemí a obžerstvím západní civilizace je opravdu brutální (opět). V souvislosti s Ronem Frickem bych se nebál použít označení génius. Každému záběru vévodí úžasná kompozice a jejich estetika místy hraničí až s abstraktním uměním. A samozřejmě skladba a střih těchto záběru není o nic horší. Na vystižení takovéhoto díla slova nestačí, nutno vidět. (05.11.2012)

Spojenie predchádzajúcich Frickeho filmov Baraka a Chronos v jeden celok. Po Barake znova vrchol hudobného dokumentu, v ktorom Fricke dokazuje, že je nekorunovaný kráľ. Úžasná spojitosť hudby a obrazov, vytvára neuveriteľne silné stotožnenie sa s plynutím času a s ľudskou históriou. Prepojenie človeka a prírody je tu znova podané ako niečo čo existovalo aj je stále uskutočniteľné v priamom protipóle k ľudskej uponáhlanosti, zmätenosti a hlúposti. Vo filme je ukázané všetko čo v 30 rokoch považoval Chaplin v Modernej dobe za vtip. Tieto obrazy tvoria znova najsilnejšiu časť celého filmu a ich sila je natoľko veľka, že som mal chuť vzdať sa mäsa, svojho domu a života v meste a mal som chuť utiecť na samotu, bez akéhokoľvek dotyku spoločnosti. Samsara je výborným príkladom inšpirácie aj duchovnej osvety aj keď miera štylizácie je oproti Barake a Chronosu podstatne väčšia. Ale tým pádom, že podobné filmy nevznikajú ako na bežiacom páse, sa Samsara stáva udalosťou roka a svojich fanúšikov má istých. (30.10.2012)