Shine a Light
Rolling Stones
Shine a Light
Režie:
Martin ScorseseKamera:
Robert RichardsonHrají:
Mick Jagger, Keith Richards, Charlie Watts, Ronnie Wood, Jack White, Christina Aguilera, Bruce Willis, Martin Scorsese, Benicio Del Toro, Bill Clinton (více)Obsahy(2)
Pohled režiséra Martina Scorseseho na největší rock'n'rollovou kapelu, na legendární Rolling Stones, kteří jsou spolu přes 45 let a stále fungují. Scorsese sestavil velice silný režijní tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary za svoji práci, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově/hudební zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (160)
Sex, drogy a rock´n´roll. Tímto snímkem zahájil 58. Berlínský filmový festival a byl uveden na Filmovém festivalu v Karlových Varech. V roli hostů vystoupí také kolegové z poprockové branže - Christina Aquilera, Jack White či bluesman Buddy Guy. 1.Jumpin' Jack Flash [04:23] 2.Shattered [04:06] 3.She Was Hot [04:44] 4.All Down The Line [04:36] 5.Loving Cup [04:02] feat. Jack White 6.As Tears Go By [03:32] 7.Some Girls [04:19] 8.Just My Imagination [06:40] 9.Faraway Eyes [04:37] 10.Champagne & Reefer [05:58] feat. Buddy Guy 11.Tumbling Dice [04:25] 12.Band Introductions [01:40] 13.You Got The Silver [03:22] 14.Connection [03:31] DISK 2 1.Martin Scorsese Intro [00:12] 2.Sympathy For The Devil [05:57] 3.Love With Me [03:54] feat. Christina Aguilera 4.Start Me Up [04:06] 5.Brown Sugar [05:25] 6.(I Can't Get No) Satisfaction [05:37] 7.Paint It Black [04:28] 8.Little T&A [04:09] 9.I'm Free [03:31] 10.Shine A Light [04:05] Mezi diváky sedí i Bruce Willise ve žlutém klobouku. ()
Docela stanardní koncert, řekl bych, až na pár vynikajících kamerových pohledů. ()
Cože, tohle do kina? Scorsese už asi neví jak by vydělal. A že tam ten jeho rukopis byl poznat. No ne no. Obyčejnej koncert, na kterej se rád podívám na dvdčku, v kině to byla po hodině nuda. ()
Mírně nadprůměrný koncertní záznam. Scorsese už rozhodně natočil lepší filmy, přesněji řečeno, všechno, co jsem od něj zatím viděl včetně těch hudebních, bylo lepší :-). Přestože jde o sestřih dvou koncertů, není to tak dokonalé, jak tu někdo píše (Jacka Whitea, Aguileru a Keithovy písně bych klidně vystřihl). Nejzajímavější na celém filmu je to, že Stones jsou asi jediná kapela, která i ve svých 150 letech dokáže nevypadat na koncertě ani na plátně trapně. Což je myslím povzbuzující zjištění pro všechny důchodce. ()
Tak jelikož Rolling Stones neholduju zase tak moc, jak bych asi jako fanoušek kytarové muziky měl, a jelikoz jsem i od Scorseseho čekal, že koncertu dá daleko větší dokumentární slupku a ne jen pár archivních rozhovoru tak za mě jen tři hvězdy. We cannot set Mick Jagger on fire. ()
,,AKO BUDE PUBLIKUM REAGOVAŤ NA VŠETKY TIE KAMERY? __ Videl som to, ale koncerty, TV noviny a rôzne súťaže nehodnotím a označiť tento výtvor za dokumentárny nie je na mieste, pokiaľ za ne nepovažuje niekoľko archívnych vsuviek, ktoré z dvojhodinovej stopáže zaberú asi niečo cez desať minút. Inak RS nepočúvam a z toho čo odspievali som okrem pár songov zo záveru nič nepoznal, no nepopieram, že sa jedná o hodnotnú muziku. Každý je tak starý ako sa cíti, čo o tejto štvorke určite platí, no pri pohľade na prepoteného, poskakujúceho Jaggera som si kládol otázku, či už nie je na podobné kúsky pristarý a nemal by svoju aktivitu predsa len krotiť. Scorsese napriek tomu, že do poslednej chvíle nepoznal playlist ukočíroval všetko s jemu vlastným prehľadom a celkovo je zo záznamu badateľná veľká profesionalita akou sa môže pochváliť len máloktorý koncert. Richards a Wood (podobá sa na jedného známeho) je dvojka na pohľadanie. (136. komentár) ()
Nič iné si ani nezaslúži... ()
dvě hodnocení. 1. po filmařský stránce jasná pětka (hvězd), jednička (podle, když by se to hodnotilo jako na vysvědčení). Že je Marty vynikajicí filmař ví každej, takže i tento portrét je bezchybnej a nelze mu nic vytknout. 2. Na druhý straně koukat dvě hodiny ty zmuchlaný tváře v detailech to je jen pro masochisty. ()
spíš zklamání.. pro fandy RS jistě kultovní záležitost už před samým zhlédnutím, ale pro diváka méně zaujatého legendou spíš průměr, ze kterého zcela vybočuje fantastická expozice, kdy scorsese ukazuje zákulisí, jak se podobný projekt vaří..ale pak už nic převyšujícího standard záznamů živých koncertů.. naopak nestandardní práce se zvukem byla spíše na škodu..tak 70 % ()
Úžasné! Když sem si na to ve varech kupoval lístek, vůbec jsem nevěděl o co jde a o to byl zážitek lepší. ()
Je vůbec možné, aby režisér, jako je Martin Scorsese, natočil po filmařské stránce něco tak primitivního, jako je koncert, na méně než pět hvězd? Navíc když jde o záznam vystoupení takové legendy, jakou The Rolling Stones nepochybně jsou? S tím jsem k filmu přistupoval a možná proto jsem mírně zklamaný. Moje první dojmy jsou jasné: kamera přehnaně přilepená na Micka, některé méně známé pecky vybrané s přihlédnutím k americkému publiku, celé je to trochu strnulé. A takhle se to "vleklo" první hodinu filmu. Vleklo ve velkém stylu Stoneů, jak jinak .Pak ale přišla druhá půlka. A ať už to bylo lepší volbou písniček, o něco známějším repertoárem, oživením show nebo třeba jen tím, že jsem se do toho koncertního kolotoče naplno ponořil, ale druhá část byl prostě dokonalej nářez. Přesně taková, jakou jsem čekal a jakou jsem chtěl. ()
4,5* Skvělý koncert - dokument a parádní jízda v režii pana Scorseseho. Po shlédnutí tohoto filmu si člověk může dovolit říct, byl jsem u toho. Zážitek a blízkost skupiny je tak intenzivní, že má člověk chuť aplaudovat mezi skladbami a chovat se jako na koncertě - nikoliv v kině. Jo, některý kapely tady můžou bejt klidně čtyřicet let a pořád je to málo, oproti jiným, které kdyby už teď zmizely, tak je stejně pozdě. ()
Podvyživené 4*. Revolučnost Stounů z konce 60. let je zastíněna jejich dnešním obrazem coby globální skupiny pro všechny (i když jim to pořád šlape). P.S. Koho napadlo přizvat na koncert Christinu Aguileru? To fakt bolelo. 7/10 ()
Dá se to hodnotit dvěma způsoby. Buď z pohledu filmařiny a to nemusím nic psát, aby vám všem bylo jasný, že Marty svojí práci odved kurevsky dobře (jako vždy). Navíc teď, kdy měl k dispozici hromadu peněz, kamer a schopnejch lidí. A pak můžeme hodnotit koncík po hudební stránce. A to je senzační. Hromada energie, výborně vybranej playlist, Jagger zpívá a tančí jako malej kluk. Richards je totálně sjetej a skvělej. A pokud jde o hosty, tak Jack White paráda, ale Buddy Guy absolutní bomba. Toho černocha chci domu. ()
-„Nezapomeňte ohodnotit film na CSFD.cz.“ – „To si piš, že nezapomenu!“ Takže tedy za prvé: Tři hvězdičky. Za druhé: The Rolling Stones nijak zvlášť neposlouchám, tzn. nezatracuji je a ani je nezbožňuju, jen si občas pustím pár písniček. Kdybych je totiž zbožňoval, dám jim pět hvězdiček. Kdybych je nenáviděl dám filmu hvězdičky dvě a i méně. Za třetí: Dokument??? Pche!!! Kde na to kdo přišel, že to je dokument. Pouze velice zdařilý záznam kvalitního koncertu, který by dokázal sestříhat v efektivní show kterýkoliv talentovanější a zkušenější režisér. Za čtvrté: Proč v dnešní době obdivovat The Rolling Stones. Dědoušci přece nezápasí s nemocí a ničemu navzdory nehrají; hrají prot, že je to baví a chtějí bavit své publikum co to jde. Za páté: Nejlepší byl začátek a ukecaná a přemoudřelá Martyho huba, hrubé zrno a backstage. Za šesté: Jednu chvíli mě bavila myšlenka, že by nebylo marné, kdyby té vokalistce z Brooklynu vypadlo ňadro z podprdy. Za sedmé: To měla být satira, když se tam do široka usmíval ex-šéf planety? Za osmé: Docela jsem ožil u Buddyho „mamr…“ Guye. Za devaté: Spiknutí; kolem mě si v kině sedly nějaké osoby, zjevně idioti, protože evidentně patřily k sobě a nesedly si k sobě, nýbrž kolem mé osoby a uprostřed filmu si přeze mě bezohledně podávaly sáček s chipsy. Fráze: Ty osoby měly štěstí, že jsem mírné povahy, neboť byl bych se rád postaral o hlavní reportáž zítřejších zpráv na nově. Za desáté: Nebylo to vůbec špatné, skvělá show, Jagger and co. jako za mlada. Za jedenácté: „I can’t get no satisfaction“ ale Aguilera má možná hezkej zadek, ale působila tam jako andílek v pekle. Za dvanácté: „Končím a jdu hledat tu písničku, kterou zpíval Keith, protože ta byla z celého večera nejlepší. Za třinácté: PS: Kvůli dlouhýmu kinu mi ujel poslední bus a já musel tlapat napříč městem (cca 5km) po tmě domů. ()
Skôr než dokument mi tento snímok pripadal ako záznam z koncertu obohatený o zopár (minulých i súčasných) rozhovorov s členmi kapely. K Stone-om mám neutrálny vzťah - ich hudba je fajn, ale nijako výnimočne ju nevyhľadávam - ich fanúšikovia si však pokojne môžu k môjmu hodnoteniu pričítať jednu hviezdičku a skalní fanúšikovia, ktorí by za ohorok cigarety Keitha Richardsa položili život, nech si pričítajú rovno dve. A keď už je reč o Richardsovi, tak musím povedať, že vďaka tomuto filmu som o ňom zistil to, že robí omnoho lepšiu show než Mick Jagger a hlavne, že v mladosti to bol fakt Jack Sparrow ako vyšitý. ()
Fandove musej bejt v jednom ohni, ale me spis obchazel mraz. Marty, Marty, roztomilej zacatek a konec vcetne potitulkovy sceny muzou zbylejch 100 minut prebit jen tezko. Nic moc chjo. ()
Miluju jak Rolling Stones už od útlého věku, tak Martina Scorseseho, takže pět hvězd je jasná volba. I přesto jsem byla trošku zklamaná, a to na koncertě zaznivším repertoárem: místo blbin z už slabých 80. let (Some girls) jsem čekala větší smršť starých pecek. Ovšem vynikající atmosféra koncertu a naprostá pohoda všech zúčastněných v čele s Keithem Richardsem byla zachycená dokonale. Pohledů do minulosti bylo tak akorát a byly fakt vtipné, jako ta úvaha mladinkého Jaggera, že by to mohli vydržet snad ještě rok, to asi všechny rozesmálo. A Richards měl obrovskou pravdu, že on a Ronnie Wood jsou mizerní kytaristé, ale dohromady jsou lepší než všichni. On je vůbec trefný a vtipný komentátor..... ()
Skvelý koncert najklasickejšej rock&rollovej skupiny - BRAVO!! ()
Tak tohle je partička starejch pardálů který to umějí rozjet jako za mlada. ()