Shine a Light
Rolling Stones
Shine a Light
Režie:
Martin ScorseseKamera:
Robert RichardsonHrají:
Mick Jagger, Keith Richards, Charlie Watts, Ronnie Wood, Jack White, Christina Aguilera, Bruce Willis, Martin Scorsese, Benicio Del Toro, Bill Clinton (více)Obsahy(2)
Pohled režiséra Martina Scorseseho na největší rock'n'rollovou kapelu, na legendární Rolling Stones, kteří jsou spolu přes 45 let a stále fungují. Scorsese sestavil velice silný režijní tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary za svoji práci, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově/hudební zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (160)
Keith vykouří své tři cigarety - maximum co má dovolené od doktora. Mick nám zatancuje a žďouchá rozkrokem do zadečku Christiny Aquilery. Erekce se už bát nemusí. Ono ustát to, že se stáváte velkoburžoazním dědulou, proti kterému jste před 40 lety brojili je asi to největší stonovské umění. Zároveň je to ale taky solidní křeč. ()
Mé vlažné hodnocení spočívá hlavně v tom, že nejsem fanouškem Rolling Stones a i když mám pár písniček od nich rád, tak když slyším třetí za sebou, tak mě prostě nudí. Stejné je to i s tímto filmem- po dvacetiminutách mi už nenabídl nic, co by mě nějak zvlášť zaujalo - prostě dobře natočený koncert Rolling Stones. ()
Já se těšil na nějaká moudrá a vtipná slova od fandy Willise, a ono jeho jméno uvedené v kolonce Hrají znamená, že si vesele skotačil v hledišti. V tom případě prosím o vytvoření filmografie, také bych se v pár zdejších záznamech živáčů našel. ()
Hudební část snímku jsem bezpečně zaznamenala, teď mi jen někdo řekněte, kde přesně jsem propásla tu dokumentární. Nebylo to snad těch asi 10 minut (v součtu) jakýchsi starých záběrů Micka a 5 minut Scorseseho na začátku. Koncert skvělý, Stouni jako vždy dokonalí, ale na dobrý hudební dokument to bohužel nestačí. Přiznejme si - neznat Stouny (pokud je to možné) - co by mi tenhle film přesně dal? ()
Neskutečný střih, přelomová práce se zvukem, valící se energie...Marty je ďábel a Stouni jedou dál! ()
Tahle série si opravdu zasloužila restart! Scorsese je borec! Nejlepší díl Jurského parku. Všichni dinosauři hrajou jako živí. Člověk by ani nevěřil, že jsou ze samých pixelů. ()
Rockovou hudbu hodně můžu, ale přesto nejsem nějak velký fanoušek Rolling Stones - nevyrostl jsem na nich, jen je uznávám jako legendu od které znám pár písní (asi jako každý člověk na planetě), rád si je občas poslechnu, ale do playlistu si je sám od sebe moc často nezařadím... něco jako Beatles, nebo Elvise. Ať už ale někdo Stouny miluje, nebo třeba jen toleruje, Scorseseho "dokumentární" záznam jejich koncertu musí nadchnout každého komu hudba a koncerty něco říkají. Až na úvodních pár minut ve kterých se Marty snaží o nějaké úlety bokem od Stounů k reflexi samotného natáčení, kterýmy nejspíš chtěl záznam ozvláštnit ale ve výsledku mu spíš ubližuje, stojí všechno na dokonale natočených záběrech nejgeniálnějších dědků s kytarami kteří kdy brázdili podia. Vizuálně jde o nejlépe natočený koncert jaký jsem kdy viděl, s výborně komponovaným každým záběrem a který pouhým stylem snímání a střihu posouvá písničky nahrané během jediného koncertu do úplně jiných nálad, od velkolepé show s vypalováky jež zná celý svět, přes kamarádskou jam seasion mezi lidmi které hudba prostě baví, až po komorní "klubové" bluesové zpovědi Keitha Richardse provázené intimními záběry na jeho věky zbrázděný obličej... s neodmyslitelnou cigaretou v koutku a smutným leskem v očích. Je neskutečně fascinující jak to banda pětašedesátiletých seschlých dědků dokáže rozpálit na koncertě s takovou energií že by jim většina mladých kapel mohla závidět, Mick řádí na podiu jako by zase frčel na drogách a spolu s Kiethem baví publikum jako by to nedělal už milionkrát předtím. Jediné co mi na tomhle záznamu koncertu vadilo bylo počáteční řešení technických aspektů natáčení, když přitom mnohem zajímavějsí by bylo podívat se do skutečného zákulisí koncertu, protože jestli něco dělá z tohoto záležitost pouze zajímavou místo nadčasové, tak je to právě tohle... Prostě méně Scorseseho a více Rolling Stones. No a pak trochu osobní zklamání - přímo na samotném koncertě nezazněla má oblíbená Paint it Black :) _Bez ohledu na to jak moc má člověk rád jejich hudbu, už kvůli kvůli fascinující energii která z toho sálá, rámcování jejich kariéry prostřihy na dobové reportáže a rozhovory a dokonalému technice natáčení... už kvůli tomuhle stojí za to jít do kina. Tohle není film, tohle není dokument, tohle je Rock'n'roll. ()
Skrze pravopidivný úvod, kdy ani není jasné, o čem to ten Scorsese žvaní a proč je jeden záběr černobílý a druhý barevný, se dostáváme k odpalu divadelní koncertní show, kterou v takovém nasazení (a v takovém věku) umí snad jen Stouni. Především tedy válcuje Jagger osobně a Scorsese stříhá do nekompromisního tempa úvodních tří vypalovaček jeden pěkný obrázek za druhým. Posléze velice trefně střílí i jednotlivá intermezza v podobě vykopaných rozhovorů z televizních archívů. Co si přát víc? Snad jen o trochu nižší rozlišení, aby se na velkém plátně ztratil již notně zhuntovaný kožní povrch hlavních aktérů. Občas to není pěkný pohled, ale co - dopadneme tak všichni. ()
Při pohledu na tyhle „nestárnoucí pardály“ plné živelného (velmi nakažlivého) entuziasmu (včetně velkého Martyho) nemám strach ze stáří. Byť se do důchodu ještě DLOUHO nechystám. To pouze pro pořádek. Ostatně díky našim politikům (kteří hranici odchodu posouvají stále výš) si o nějakém důchodu můžeme nechat tak max zdát a rovnou „z placu nás zavřou do penálu“ a pošlou s plnou parádou (kterou si samozřejmě sami do koruny zaplatíme) na poslední cestu s havranama. Tímto k nim míří můj velký dík, že nás (mě) nutí udržovat se stále ve vysoké fyzické a psychické kondičce..... thank’s guys. p.s. byť si „na poslední odpočinek“ nechám zahrát jinou partičku: http://kytary.cz/ms-dire-straits-money-for-nothing/HN002339/# ani proti této v zásadě nic nenamítám. p.p.s. co se samotného „dokumentu“ týče, chtělo to více invence a odvahy, byť chápu, že to Marty neměl jednoduché a nechtěl do toho bardum moc zasahovat (přeci jenom je to o Stounech a ne o Martym) a v neposlední řadě, dostat z hochů něco kloudného, to je zásluha hodná na metál :o) Přesto, jak říkám, panuje ve výsledku spokojenost..... 80% ()
Nejsem žádný velký fanoušek Jaggera a jeho partičky (ne, že bych neposlechl, ale absolutně mě v mém hudebním vývoji minuli), možná i to je důvodem, že mě tento Scorseseho dokument? (opravdu to byl prostě jen efektně sestříhaný koncert.. ty 2 minuty vsuvek z něj dokument dle mého nedělají) nijak neoslovil. Navíc tihle už pětašedesátiletí chlapíci nemají koule na svém místě a jízda ve stylu country nebo blues zkrátka není nijak zvlášť dechberoucí. ()
Rolling Stones patria ku kapelám, ktoré som mal možnosť zažiť od ich úplných začiatkov. A energia, ktorá z nich doteraz srší spochybňuje moju, pôvodne logickú myšlienku, že zažijem aj koniec ich kariéry, keď odložia svoje nástroje a Mick prestane pridávať kilometre k tým, ktoré už nabehal po javisku. Scorseseho film je profesionálne urobený (ako vždy) a nekonečne dlhý (ako vždy). Mám radšej skladby z prvého obdobia (vrátane málokedy hranej As Tears Go By), takže som pri odlišnom výbere skladieb, ktoré zazneli vo filme, vnímal čas intenzívnejšie. ()
Profesionálně bezchybně zvládnutý koncertní dokument o populárních rockových dinosaurech. Ač Rolling Stones neposlouchám a na spočítání všech jejich písní, co znám, by mi stačily prsty na rukou, mě tenhle koncert naprosto strhnul. Střípky z rozhovorů napříč celou jejich kariérou jen dotvářejí plastický obraz kapely na cestě od mladistvých rebelů po lidi, kteří si tykají s (bývalými) prezidenty. A skvělá triková tečka na závěr jen dokládá práci mistra. Na blůčku jsou česky otitulkované i všechny písně, tedy s výjimkou bonusů. Tam se skrývá další čtveřice písní (např. I'm Free či Paint It Black) s obrazem s nižším rozlišením a horším mixem zvuku. A to by mě tedy vážně zajímalo, proč ten film nemohl být o tu čtvrthodinu delší...? ()
43rd KVIFF 2008 - HORIZONS - Horizonty, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.41/269 ()
Obdivuji lehkost, s jakou Rolling Stones na pódiu předvádí to, co předvádí. ■ "Keithe, hrábni do kytary!" ()
Čo na tom, že Rolling Stones vyzerajú ako zombie po jadrovom výbuchu, energie majú na rozdávanie, to sa musí nechať. Každopádne hudobne ich moc nemusím a tým pádom, že 90% zaberá koncert, mierne som sa aj nudil. Ešte že režisérom je sám Marty, kvôli ktorému som to vlastne celé pozeral (aj keď ten záver mi prišiel skôr trápny ako vtipný). Pre fanúšikov RS bonbónik, pre nás ostatných "len" zaujímavosť. ()
Miesto Satisfaction by som omnoho viac uvítal Angie alebo Paint it black. Obidve mám radšej, ale hlavne išlo o to, že Satisfaction bola jediná skladba ktorú mal Jagger veľký problém vyspievať. Ináč som spokojný. Mega šialená show to bola. Taká akú vedia robiť len Oni. A Keith bol najlepší: "What is the question, please, that you’ve been asked most often? That question, you just ask me." :) ()
Dedkovia sa pobavili, však prečo nie, remeslo zvládajú. Najvzrušujúcejšia časť programu je ale len úvod, ktorý žiaľ klame, že sa bude diať čosi veľké. Nedeje sa však nič iné, než že vyškerené múmie predvedú high-society publiku, čo už nie je rock and roll. ()
Rolling Stones jsou kapela, které se nedá upřít obrovská energie, pro mě ale postrádají hlubší kouzlo a jsou to spíš šoumeni než opravdoví umělci. Nejlepší na tomto koncertu (ano nejde o dokument ale o koncert) je jejich song s Buddy Guyem, zpěv tohoto pána v porovnání s Jaggerem to je jako nebe a dudy - jinak jsou tam songy povedené i nepovedené (chudák Jack White z White Stripes jako první host, byl viditelně nervózní a zpíval mimo svůj rozsah), z toho country songu jsem se málem poblil (pardon) - celek nakonec působí fajn, ale nijak zásadně. Scorsese je spíše za humornou postavičku, závěrečný nájezd na "lick" nad New Yorkem je spíš k smíchu. Takže tak. 6,5/10 ()
Čekal jsem víc dokument, něco ve stylu Jarmuschova a Youngova Crazy Horse, ale takhle je to taky nářez, prostě klasika. (Film měl zřejmě chybnou reklamu, když na něj chodí spíš fandové Scorseseho než Rolling Stones.) Skvělý koncert s mnoha detailními záběry prostříhaný archivními interview s jednotlivými členy nestárnoucí kapely. Zvlášť doporučuju vidět v kině, protože to má supr zvuk a na velkém plátně je to silný zážitek. Keith Richards je tu prostě k zulíbání, jeho pohyby, tanečky i zpěv, ostatně jako vždycky. A rošťácký Ronnie Wood i stoický Charlie Watts vlastně taky. To jsou prostě Rolling Stones! Potěšili mě mou oblíbenou ale jinak méně známou písní Shattered, naopak Sympathy for the Devil působí už poněkud nepřesvědčivě a nezbytné Satisfaction chybí náboj a stává se jen rutinou a povinností. Jinak hosté taky výborní, Buddy „motherfuckin'“ Guy skoro stejně dobrý jako Bo Diddley se svou hranatou kytarou na Voodoo Lounge. Jinak bych uvítal titulky i u písniček, viděl jsem kdysi na čt2 otitulkovaný koncert Lets Spend the Night Together a podle mě to zážitek z koncertu umocnilo. ()
Rolling Stones jsou dobří, i když je nijak zvlášť neobdivuji a pohled na Jaggera si zrovna neužívám. Ale musím uznat, že to tihle důchodci umí na koncertu ještě pořádně rozbalit, ale některé pózy by snad pro jejich věk mohly být tabu :-) Každopádně se jedná o dobrý záznam koncertu s několika vsuvkami, bohužel nic víc. Martin Scorsese mohl svůj talent a čas uplatnit někde jinde, tohle by zvládnul stejně dobře kterýkoliv režisér videoklipů. ()