Strom života

Výbornou vizuální a hudební sránku filmu kazí sračkoidní kecy o bohu a jiné nic neříkající kydy. Chvílemi se mi při sledování vybavovala podobnost se slavnou 'Qatsi' serií Godfrey Reggia. (03.09.2011)

Vizuální orgasmus. Každý záběr je jako ta nejlepší fotografie. Bylo to nádherné, ale přeci jen mi tam něco málo vadilo, proto nemůžu dát 5*. Tento film by se měl stát kultovní záležitostí, stejně jako je například Kubrickova vesmírná odysea. (15.09.2011)

Tohle není nijak náročný film,maximálně tak pro pseudointelektuály (dobré no s těma pětkama,až na královnu,které to tak jediné věřím).Náročná je akorát Malickova tortureforma,ale o něm se tohle ví.Něco co aspon' trochu připomíná klasický film začne až po hodině a je to jako dospívání,kolikrát pěkný shit,ale člověk si nemůže stěžovat na nudu (kor když má fotra kreténa-to známe).Začátek a konec pak obsahuje ''trochu'' té Terrencovy onanie a spíš to připomíná Smrtící haluz s tempem rostoucího stromu a dokument NG se kterým nemám problém,naopak.Malick je svůj a nechával mě přemýšlet ne o svých velkých a vznešených hovnech,ale o čemkoli co MĚ během sledování napadlo a vyvolalo.Srovnávat s Fontánou může jen někdo kdo vůbec nepochopil o čem Fontána je,kdyby tohle byla pure cinema,tak radši začnu sbírat motýly a podruhé tohle rozhodně nehrozí.Doporučovat všem asi těžko,ale když se s tímhle Malick přiřítí jednou za deset let,tak proč ne.Tak zdar Terrenci v příští dekádě! (24.09.2011)

Nedá sa mi, než skopírovať Woodyho komentár "Sebežroutská tvůrčí onanie, která se tváří vážněji jak kanonizace a se vztyčeným prstem předkládá divákovi metafyzické otázky o samotné podstatě Boha, jakož i všeho našeho Bytí - divákův mor.". Ale ja dávam tomuto filmu 4*. Ešte sa s ním v budúcnosti pobijem. http://www.youtube.com/watch?v=1WvuJwMFPz4&feature=related (30.09.2011)

Filmy T.Malicka mi vždy utkví v hlavě hodně dlouho.Badlands patří mezi mé nejoblíbenější snímky,Tenká červená linie mě psychicky odrovnala na pěkných pár týdnů a projekce Stromu života na KVIFF se pro mě stala nezapomenutelnou vzpomínkou.Po téměř probdělé noci jsem hned dopoledne zamířil na tenhle 2,5 hodiny dlouhý film.Spánek jsem dlouho držel na uzdě,ale nakonec jsem nevydržel.Usínal jsem s pohledem na americkou rodinku 50.let a probudil se v okamžiku,kdy se po plátně procházel párek dinosaurů.Překvapenější bych snad byl jen probudit se s hlavou přišitou k podlaze!Zbytek filmu mě naprosto uchvátil,i když chápu,že diváků,kteří sdíleli mé nadšení,byla jen hrstka.Malicka opravdu nepochopí každý a nikomu nevnucuji svůj názor,ale pro mě je Strom života filmem,který sice nemusím vidět každý rok,ale nikdy na něj nezapomenu! (26.12.2011)

Prostá zápletka o rodině vedené pedantským otcem a jeho konfliktech s dospívajícími syny ALE zabalená to artového obalu s neuvěřitelnou hloubkou hlavních postav. Za intermezzo o vzniku života ala Baraka bod navíc. (11.01.2012)

Pokud pominu úplně všechny faktory, které na filmech obyčejně hodnotím a zaměřím se čistě na pocity, jaké ve mě poslední Malick vyvolal, nemám důvod nedat 5*. Strom života mi totiž víc než cokoli jiného přišel jako syntéza nejrůznějších pocitů, vzpomínek, představ jedince, jakýsi vnitřní vesmír, jehož snovost, neuspořádanost a lyrická krása působí jako balzám na duši. Musím říct, že za těch téměř 140 minut jsem se zrelaxovala tak, jako už dlouho ne. Sledovat kapitoly z "Bradovy" rodiny bylo téměř jako stát se její součástí. Taková spontaneita, bezprostřednost, upřímnost a čistota hereckých výkonů kluků v rolích synů se vidí málokdy a Terrence Malick musí být v práci s lidmi opravdu mistr. Neustálými jízdami kamery prohlížejícími každý kout, sofistikovanou hudbou a nahodilými obrazy štěstí i bolesti z dob, kdy se osobnost jedince teprve utvářela, kdy ještě nebyla otupena životní zkušeností a prožívala vše s tou nejhlubší emocí, nám režisér dává nahlédnout do duše muže ohlížejícího se za minulostí i do surreálného bezčasí, jehož původ si lze jen domýšlet. Pokud nebudete čekat "klasický" narativ, nemusíte se nutně pídit po otázkách a odpovědích, vykašlete se na nějakou domnělou esoterickou hloubku, kterou všichni ve snímku hledají a necháte se nést na meditativní vlně třeba až k branám vlastního dětství, bude to pro vás povznášející zážitek. Stejně jako pro mě. (13.01.2012)

A tak šel život. Sice ve krásných obrazech a za krásné hudby, ale za to sakra pomalu a nudně. Dozvěděl jsem se kde bydlí Bůh a že dává a taky bere. Kdo nevěří nepochopí. Kdo nevěří nedokouká. 41% (26.01.2012)

Tento film mohol byt umeleckym dielom, keby si Malick odpustil vlozku o dinosauroch, vesmire a zaberoch z National Geographic. Pribeh to vobec nepotreboval. (05.02.2012)

Tak moc by film chtěl být epickým až vlastně zapomíná na to proč. Po technické stránce "nabušený", po te dějové a sdělovací téměř u nuly. Pro mě obdobná záležitost jako Melancholia - snaha tohoto snímku mě citově rozebrat nefungovala. Předlouhé pasáže ze začátku i konce jsem nucem při hodnocení přehlídnout, protože tuhle neefektivní snahu o citové vyděračství bych musel penalizovat sníženou známkou na hodnocení. Bohužel, ačkoliv se film snažil, ke mně se prostě propracovat nedokázal. (21.02.2012)

Strom života je pro mě filmem roku, přesto mě neudivuje, že nedošel patřičného uznání. Myšlenka filmu je jakoby v protikladu s dnešní společností. Kdo dnes přemýšlí, zda je je lepší cesta života přirozenost nebo ušlechtilost? Kdo spatřuje krásu i ve věcech, které nepřináší pouze hmatatelný požitek? Kde je pravda, co je věčnost? Tohle skvostné umělecké dílo se povznáší nad všecky malichernosti dnešního světa. Každý obraz filmu v sobě nese velkou hloubku, po jednom zhlédnutí se nedá vše vstřebat. Je to poezie v pravém slova smyslu, můžete se k ní vracet a stále objevovat nové. (11.03.2012)

Po dvou dnech jsem se dostal k tomu, abych tohle všeobsahující dílko, které sbírá jedno ocenění za druhým, mohl konečně poplivat. Tohle ne, záběry přírody a vesmíru patří do dokumentu, citace z bible do kostela a patos do amerických akčních filmů. Film, který za 20 minut nudí a má před dvě hodiny, je prostě v něčem špatný. Možná jsem došel na hranici toho, kde jsem schopen nějak chápat umění, ale tenhle film je prostě v mém případě střelou mimo. Nedokoukáno a musel jsem do hospody na frisco, abych tenhle zážitek zahnal. P.S.: dinosauři jsou snad jen žertem. (11.03.2012)

Prvních 20 minut jsem nechápala vůbec o co jde. Začalo to smrtí jednoho syna a pak hned něco jako o stvoření světa. Kdyby, ale existoval Oscar za nejvíc deprimující film, tak tady ten ho určitě dostane. Po jeho zhlédnutí jsem si chtěla jít hodit mašlu. (02.07.2012)

Velmi, ale doopravdy velmi, zvláštní film k jehož popsání jen ztěží nacházím ta vhodná slova, která by ho vykreslila tak, jaký ve skutečnosti je. Rozhodně to není snímek pro každého čemuž odpovídá i jeho hodocení. Já za sebe ale musím říct ano. Nějakým prazvláštním způsobem jsem si k němu našla cestu, vnímala jeho děj i nádherné, leckdy zvláštní, krajinné záběry, naslouchala nádherné a velmi dobře zvolené hudbě, jenž dodávala jistým scénám patřičnou důraznost a dynamiku a svým způsobem byla po celou dobu sledování ohromena. Ona epičnost a umělecké cítění na mě dýchalo snad z každé scény. Velký důraz na leckdy nepatrné a drobné detaily, vážná hudba, doba, do které je děj snímku zasažen. Těžko říct, zda-li jsem viděla zvláštnější film, který by mě i přes svoji odlišnost od ostatních "svých kolegů" natolik okouzlil. (22.07.2012)

Nevšední, na sledování náročný, těžko racionálně vstřebatelný, ale přitom emocionálně velmi silný film. *** Ve zkratce: Stromů je mnoho druhů. Najdi si ten svůj. (18.06.2013)

Jeden z nejhorších filmů, které jsem kdy viděl. Dvě neuvěřitelné dlouhé hodiny nesmyslných kýčovitých frází z bible a na druhé straně záběry z vesmíru a obrázky dinosaurů. Hovadina! (25.09.2013)

Tesně před smrtí bych to snad dokoukala, ale tohle se nedalo. Dovolím si sebe zařadit na stranu lidí s poetickým i uměleckým cítěním ale tohle mě ne nudilo ale spíš děsně štvalo, měla jsem nervy jak blázen z každé zpomalené chvíle, z každého záběru na herce braného zespodu. Sean Penn a Brad Pitt - jednu hvězdu za ně. (18.09.2015)

Film, který sám o sobě nic neříká, nijak diváka neobohatí. Film, který mapuje jisté části lidkého života, vyjadřuje krásu zrodu nové bytosti ale také utrpení při ztrátě blízké osoby. Film, jehož tempo je tak pomlé, že u něho máte čas na přemýšlení, vzpomínání, sympatizování a přirovnání osudů dětských hrdinů se svými vzpomínkami z vlastního dětství. Film s vizuální stránkou, která sama o sobě vyprávý příběh, slova zde mohou fungovat pouze jako podbarvení pohyblivých obrázků a hudebního doprovodu. Film, který není pro všechny ale ti, kteří se nebojí se na chvíli zastavit, popřemýšlet a zavzpomínat budou nadšeni. (05.11.2015)

Chápem, prečo film mnohým leží v žalúdku. To je holt daň za to, že ide o kúsok presne na rozhraní medzi hollywoodskymi blockbustermi a artovými experimentálnymi filmami, na ktoré sa chodí do zaprdených kín plných študentov fildy. Práve bastardoidnosť snímku je to, čo ma na ňom najviac baví – filmová lyrika nie je odkázaná na predstavivosť diváka, ale je mu predložená v plnej konkrétnosti a naservírovaná priamo do krku. Skvelá lekcia zo subjektívnej kinematografie, najmä v pasážach tesne po narodení. (22.07.2017)

Cisarovy nove saty pro porotu v Cannes, pro normalniho divaka je kral nahy.... ten film se nelibil nejen mne, ale vsem, co ta se mnou na nem byli. Jeden cizi pan za mnou usl a bylo slyset behem filmu hlasite chrapani a v nekterych momentech, kdy byl zaber na vesmi, pak na kapradi a dinosaury a pote na Brada Pitta v tak neskutecne trapnych sekvencich, tak se kino i zacalo smat (prestoze vtipne to byt nemelo)... holt toto Malick prepiskl. Kde Fontana vas prikurtovala k sedacce at celou svoji magii, podmanivou hudbou i tematem a jeho rozuzleni. Tam Tree of life nefunguje. Postrada hloubku, hudba nezapada ani prilis do podivnych sekvenci a tema se nepodari rozuzlit, nepodari se dokonce ani Malickovi odpovedet divakovi na otazku:"Proc jsem za tenhle film vyhodil 5 euro?"... tot cele... (02.07.2011)