Strom života

Po prvom pozretí som mala chuť dať nižšie hodnotenie, lebo som sa na tento film pozerala len ako na film, v neskorých večerných hodinách a aby som bola úprimná, zaspala som pri ňom. Keď som si ho pozrela druhýkrát za bieleho dňa, konečne som pochopila... A keď niekto natočil takýto film, je jasné, že nie som na tomto svete jediná stratená duša v modernom svete, ktorý sa tak veľmi snaží presvedčiť nás o svojej veľkosti. A pritom je taký chorý, lacný a neustále niečo hľadajúci, hoci všeko dôležité už ľudstvo získalo pred 2000 rokmi. V necelých 140 minútach nám ukazuje Malick krásu a vznešenosť skutočne dôležitých vecí na tomto svete - Boha, lásky, viery, nádeje. Po dlhej dobe konečne film, ktorý mal hĺbku a asi prvý film s Bradom Pittom, ktorý ma oslovil. Nemám chuť sa rozpisovať - skrátka pozrite si ho a utvorte si názor. V každom prípade, scény so Smetanovou Vltavou v pozadí sú tým najkrajším a nadojímavejším, čo som za posledné obdobie videla a počula. Ďakujem. (26.11.2012)

Kdyby Juan de Yepes y Alvarez, jinak Svatý Jan od Kříže byl nyní filmařem, dělal by filmy jako Terrence Malick.Doufám, že se nerouhám.Dává nám vystoupat po tajemném žebříku.... (09.04.2013)

Během tohohle filmu se vám bude chtít spát a budete se chtít zabít. Musíte tomuto mámení odolat a překousnout podivné Putování s dinosaury v první půlhodině. Pak už jen sledujete hezké obrázky a posloucháte místy zajímavá životní moudra postaršího režiséra. (01.05.2013)

Nepovažuji se za žádného vyloženě komerčního diváka,ale skousnout tenhle snímek,tak to bylo málem nad moje síly!Vizuálně nádherný film,ovšem jinak velmi těžký na pochopení a zorientování se.Chvílemi vypadal jako přírodopisný snímek,chvílemi jako nějaká náboženská fantasmagorie,opravdu,tohle není pro každého(jestli vůbec pro někoho kromě Malicka a pár spoluúčastníků),pro mě teda rozhodně ne!Ale odpad se tomu neodvážím dát,aby mě ten nahoře nepotrestal!?! (26.07.2013)

Brilantní filmařina Terence Malicka která se nemusí zamlouvat každému a je hlavně určena trpělivým divákum. 100% (20.09.2013)

Brad má tak neskutečný herecký rozsah až by se z toho jeden mohl cítit trochu méněcenný. Tentokrát oblečený a ostříhaný a lá Forrest Gump si tady dává roličku dosti vyšinutého (nikoliv táty, ale) otce rodiny. Fascinující to herec. Mám-li komentovat samotné dílo, musím říct, že jsem příliš nepochopila, co tím chtěl básník říci a vlastně jsem se o to ani tolik nesnažila, snažila jsem se spíše nedívat se neustále na čas, který zbývá do konce - je to velice převelice dlouhý film. Moje duše rovněž zůstala nedotčena tímto prazvláštním poetickým paskvilem, jediné, co v ní samozřejmě velmi patriotisticky zanechalo stopu byla Smetanova Vltava, která zazněla a připomněla mi tak mé někdejší první setkání s vážnou hudbou. A pokud si toho někdo ještě nevšiml, celý tento komentář píšu šeptem! (07.10.2013)

no nevím... čekala jsem víc než americký sen... poetika s velkým P jsou pro mne filmy Pana režiséra Kachyni, asi jsem přeci jen Češka... mám důvodné podezření, že v tom byl zakuklen trpaslík (03.03.2014)

Film sloužený ze dvou, pro mě dosti nesourodých, částí - dokumentárně-biblický začátek a konec mezi nimiž je výsek zachycující dění během cca 15ti let života jedné americké rodiny. Jak je pro mě úvod a závěr příliš roztahaný, tak střed je mistrovský. Jednoduchost a prostota s nimiž jsou předkládány jednotlivé emočně silné momenty je vynikající a několikrát mě to hluboce zasáhlo. Klíčem k procítění je ovšem asi vlastní rodičovství. Kdo není rodičem nikdy nepochopí např. chování otce, který má velké ambice, ale okolní svět je dusí a on je následně tvrdě projektuje do svých synů. Rodina se po letech opět schází a u hlavního hrdiny dochází k odpuštění, nadhledu a "pochopení běhu světa", kde se nakonec všechno špatné i dobré srovná splynutím se všehomírem/stvořitelem. (31.10.2015)

Prvni tretinu filmu jsem to chtel vypnout, ale nejak jsem to pretrpel. Polovina celkem usla a konec zase do expresivna... Chjo lituju tech dvou hodin co jsem se na to dival doufaje, ze se z toho neco vyklube. Vyklubala pekna blbost. (04.09.2016)

Varování !!! je to jedno velké utrpení, alespoň, že je venku krásně a mohl jsme koukat z okna, a i tento pohled byl zajímavější než tohle dílo. (24.04.2018)

Snaha vyrovnat se se ztrátou někoho velmi blízkého bývá intimní záležitostí. Už samotná forma filmu s hollywoodským obsazením se takové snaze vzpírá. A tak Strom života, přestože se snaží citlivě a hlavně obrazově působit na divákovy smysly, vytváří cosi na pomezí kýče, náboženské propagandy i uměleckého vyjádření. Začátek je ryze špatný. Vlastně doteď nechápu, k čemu je v první třetině filmu ta spousta obrázků vznikajícího vesmíru či počátků života na naší planetě. Autoři se sice pokoušeli o podobenství, ale já viděla spíš špatně sestříhaný dokument. Silou vůle si vysvětluji obrazy vznikajícího světa jako paralelu k našemu vlastnímu zrání, matičku Zem jako symbol mateřství a k ní pomyslný protiklad Boha jako otce, a mezi těmito protiklady vstřícné smyslovosti a přirozenosti a filozoficky odtažité pragmatičnosti všichni žijeme v jakémsi sváru stejně jako hlavní dětští hrdinové vůči svým rodičům. Film nestaví na svižném tempu s poutavým dějem, což mi nevadí. Naopak jeho způsob zobrazování náznaky, detaily, jakési mimovolné budování napětí nedořečenostmi, dějovými skoky, náhlým přibližováním kamery, oddalováním, nenápadnými, přírodními zvuky i monumentálními skladbami, jako je mimo jiné i Smetanova Vltava, vytváří neotřelý a pro mě poutavý způsob vyprávění. Druhá půle mi tak byla mnohem bližší, méně kýčovitá, ne tak vyumělkovaná. Autorům se podařilo vnitřní konflikt nejstaršího syna téměř beze slov a bez rušivých doslovností zprostředkovat divákům, stejně jako snahu rodiny vypořádat se s tragédií smrti prostředního z chlapců. Přestože se do konce filmu nedozvíme, co se přesně stalo, není to podstatné. Důležitější je obraz smíření, jakéhosi vykoupení. Takže můj výsledný dojem je směsicí snahy o maximální umění, která pro svou urputnost vždycky působí poněkud jalově a směšně, a kouzla okamžiku, jenž má sílu i v momentě, kdy je nahraný. Věřit v boha mě to nepřinutí. Krásy světa budou existovat také tak jako tak, nezávisle na současné cyničnosti. Život bude dál vznikat i zanikat. A my s tím vůbec nic nenaděláme. Můžeme zanechat stopu, ale těžko říct, jak moc můžeme ovlivnit její přijetí. Pro nás samotné bude vždycky nejdůležitější náš vlastní, intimní pohled, jak se s věcmi sami vyrovnáme, jak vše přijmeme, protože máme-li fungovat, musíme se s realitou smířit. (02.09.2019)

bože...Verbale, už jdi fakt do hajzlu, nejsi nic jiného než narcistický negramot....Och, škoda, že tě nejde zablokovat, protože ty tvoje rádoby smysluplný nesmyslný výblitky už mi lezou nejen krkem. (23.01.2021)

Poezie. Život. Vesmír. Bůh. Slzy i spasení. Pro mě jeden z nejlepších filmů všech dob. (06.11.2022)

Film zjavne vyvolal kontraverzné reakcie na CSFD aj na IMDB. Pre mňa to bol zážitok. Napriek neskrývanej kresťanskej mystike, ktorá ani mne osobne ako ateistovi nevadila, lebo sa zameriavala na témy týkajúce sa bytostne všetkých ľudí, sa mi film veľmi páčil. Má veľa toho, čo človek očakáva od dobrého filmu. Viaceré roviny, život človeka v kontexte existencie vesmíru, vynikajúca kamera, citlivé zachytenie atmosféry južanského mestečka a rodinnej dynamiky, vynikajúce herecké výkony detských hercov, Brada Pitta, Jessicy Chastain, hudba. Keby človek chcel veľmi zapárat´, našiel by aj slabšie miesta (napr. dinosaury), ale celkový dojem z filmu je úchvatný aj po dvojnásobnom zhliadnutí. (21.07.2011)

Nedokážu říct, o čem tenhle film byl, snad lze jen vytušit některá témata, kterými se zabýval – vztah k otci, k Bohu, k člověku obecně, k přírodě... Celkově bylo však pro mě Malickovo podobenství nesrozumitelné. Dostal jsem sice pestrou paletu barev, ta však nepředstavovala žádný konkrétní obraz… Z celého toho kaleidoskopu obrazů a vizí šlo jen obtížně vypreparovat nějaký děj. Ty zlomky příběhu byly přitom zajímavé, Pitt zahrál dobře, Penn v podstatě neměl prostor. Převládajícím pocitem, který ve mě ze Stromu života zůstal, je zmatenost, částečně i rozladění. Přesto z respektu k autorovi za jeho osobitý styl dávám 2*, i když jeho tvůrčí záměr jsem nepochopil. Možná by měl Malick točit spíš umělecké dokumenty, tam by jeho zvláštní náhled na svět nalezl větší uplatnění... (23.07.2011)

Dobrá tedy: Jak hodnotit film, jehož sledování bylo nadzemským zážitkem a přesto jsem z kina odcházel mírně zklamán? Terrence Malick je režisér, jehož dílo se vymyká současné běžné tvorbě a doslova ji předbíhá o dlouhé míle. Mně osobně jeho filmy nejvíce evokují Andreje Tarkovského. Místo toho, aby diváky vtahovaly do děje spíše se zaměřují na vykreslení pocitů a myšlenek postav, což se jim daří skvělým způsobem. Ve Stromu života ale Malick na děj téměř zcela rezignuje, a to je bohužel znát zejména ve druhé půlce filmu, kdy to prostě jen krásné obrazy neutáhnou a poněkud se to začíná vléct. Zkrácení o 15-20 minut by filmu možná prospělo. Jinak jako filozofické dílo a rozjímání nad místem člověka v tomto světě, stejně jako o vnitřních zápasech, které prožívají naše duše, to dopadlo na výbornou. (28.07.2011)

S očekáváním neskonale dokonalého s nádechem úžasnosti, kterou měla Fontána, na to jsem celou dobu čekala. Po prvních deseti minutách se mi zdál čas nekonečný a bylo mi jasné, že jsem se zas jednou sekla. Nejlepší z celého filmu byla přítomnost vedle sedícího přítele. Pánové a dámy, co měly safra znamenat pohledy do vesmíru a dinosauři? A mimochodem, proč jsem si celou dobu připadala, jak když mi někdo nutí víru v Boha?....Ale možná jsem to jen nepochopila…. Nejlepší záběr mi trvalo dlouho vymyslet a nakonec toto: obrázky z vesmíru – mlhoviny, planety, hvězdy…aspoň to bylo krásné. (30.08.2011)

Tento film sa hodnotiť proste nedá z mojej strany, tie rozpoluplné pocity z tohto snímku mi to proste nedovolia. Nechápem čo tým chcel autor povedať, asi jediný kto to chápe je on, ale na druhej strane ten film neviem dostať z hlavy. Bol by som spokojný aj keby som dal 5* aj odpad. Ani neviem či by sa tento snímok mohol nazývať filmom. (09.09.2011)

(V kině 11.9.2011) (11.09.2011)

Skrátiť minutáž, zredukovať obrazy, vyhodiť dinosaurov a buď vystrihnúť alebo rozvinúť Pennovu líniu. Záverečný Eden tiež preč. A ženská, čo pochováva svojho 19-ročného syna, by nemala vyzerať ako jeho vrstovníčka. Potom by som si to možno pozrela ešte raz. (16.09.2011)