Noc oživlých mrtvol

"Jsou jako my. A my jsme jako oni." První a převážná část filmu mě příliš nezaujala, pomalé, především ve stylu "Musíme se zabednit a pan Cooper je (i scénáristicky nevěrohodný) idiot, co zase provede..." Vše přejde k lepšímu až když se na scéně objeví procitnuvší dcerka. Největším kladem filmu jsou určitě masky a proměna hlavní představitelky v "lady s puškou". Za první část **, za konec ****. Celkově přijatelná podívaná, která ovšem příliš nepřekvapí. (02.05.2004)

Romerov originál je veľmi strašidelný a veľmi depresívny. Pohrebná hudba, čiernobiely obraz, hromady minút bez jediného slovíčka, žiadny humor (ani čierny, ani biely), až divadelne perfektné herectvo hlavných postáv, úplne uveriteľní nemŕtvi (Romero uvážlivo používa tak tri dni "odležané" mŕtvoly). Saviniho remake takú jedinečnú atmosféru nedosahuje a tí, ktorí si originál pozrú neskôr mi dozaista dajú za pravdu. Savini je menej filmový a viac konzumný. Romero je viac kultivovaný a menej zábavný. Vyberte si. Napriek tomu, že k remakom mám obrovskú averziu, zvlášť ak scenáre sú takmer totožné (a Saviniho film je práve ten príklad), tento je naozaj báječný. Je tu síce dosť vecí, ktoré vadia (mŕtvoly vyzerajú skôr ako po exhumácii, farba paradoxne znižuje dojem autenticity, hudba vyšumí z hlavy do 24 hodín, veľa rečí, priveľa čierneho humoru, skutočne dobre hrá iba Tony Todd (Patricia Tallman bola neporovnateľne lepšia v párminútovom šteku ako "possessed witch" v Evil Dead 3), na druhej strane oceňujem úctu, s akou sa pristupovalo k divákom originálu, stratégiu prekvapiť a šokovať tam, kde to najmenej čaká (chovanie úplne prvej nemŕtvoly, identita úplne poslednej obete atď.). S potešením ďalej konštatujem, že nemŕtvoly sú pomerne pasívne a niekedy priam apatické ("matka"), čo len zodpovedá ich skutočnému fyzickému stavu (dekompozícia). Klasik povedal, že "mŕtvi cválajú rýchlo", nie "mŕtvi kráčajú rýchlo" (však, pán Snyder :-) Ak Romerov film bol "správou" o Vietname, Saviniho (kto by to čakal :-) znepokojuje stav ľudskej civilizácie a charakter ľudskej povahy (scéna s obesenými-neobesenými). A že vraj horory nezdeľujú nič relevantné! (19.05.2007)

Jak už tu psali jiní, Saviniho remake slavného zombie hororu od mistra žánru George A. Romera se povedl na jedničku, atmosféra počas filmu houstne a houstne, až se dá nakonec krájet, masky jsou povedené, hudba správně temná a depresivní. Barbara se nám z původní "dámičky" proměnila v drsnou zombie-killer, Ben opět sympaťák, zkrátka vykreslení charakterů a nastavení zrcadla na tu naši lidskou společnost funguje i po dvaceti letech stejně dobře. A jelikož už je i tomuto snímku taktéž dvacet, třeba se dočkáme dalšího remaku, pokud by dopadl jako tento film, byl bych absolutně spokojený. Night of the Living Dead je král všech zombie hororů, aneb jak zatlouct rychle a kvalitně všechna okna v domě :-) (01.11.2011)

Tak tohle se mi HODNĚ líbilo. Spousta napětí, skvělých zombie, vystrašených (atypických) hrdinů a zvratů v ději. A s výborným Tonym Toddem v hlavní roli. Jen ta pravá strašidelná, temná a beznadějná atmosféra, která by mě lákala si film znovu pustit i po desátém zhlédnutí, tu chybí. Ovšem i přes tuto výtku se stále jedná o nadprůměrně zdařilý zombie horor. 80 % (19.01.2004)

Savini se s remakem Romerovy klasiky popral, jak nejlépe mohl. Za nehty lezoucí syrovost, depresivnost a pocit reálu jsou sice pryč, ale nová verze disponuje větší dynamikou, lepšími maskami a vůbec rozpočtem, díky němuž se tvůrci mohli dosyta vyřádit. A hlavní hrdinku se nelze nezamilovat: ta, s puškou v ruce vystřelující mozky, odhodlána přežít za každou cenu, totiž připomíná Sáru Connorovou. Klasika, kterou tehdy s oblibou vysílala nova. (05.12.2012)