To, co dýchám

Slovy klasika: "Všechno už tady jednou bylo." Snímek "To, co dýchám" nepřináší v zásadě nic objevného ani převratného, filmů s propletencem několika zdánlivě nesouvisejících lidských osudů už bylo natočeno povícero. Ale tak, jako to vesměs fungovalo v jiných filmech, funguje to na diváka (až na výjimky) i tady. Scénář a tudíž ani děj není nikterak překombinovaný, herci odvádějí výborné výkony (opět mě potěšil Brendan Fraser), povedená je taky hudební složka, stopáž jen lehce přesahuje 90 minut - tady se vážně nedá skoro nic vytknout. A Sarah Michelle Gellar je obvykle hezká ve všech filmech, kde hraje, ale tady je přímo okouzlující a když ji člověk vidí na střeše ve vlajícím prostěradle proti potemnělé obloze, je to až kýčovitě krásný výjev. Fakt jsem si tenhle film užil. Je to tak na 4 a půl hvězdičky. (24.05.2013)

Pro svůj celovečerní debut získal Jieho Lee do svých řad vytříbenou hereckou smetánku a je to znát, především Forest Whitaker a jeho Štěstí mi padlo nejvíce do oka a trochu mě mrzelo, že jeho postava nedostala o kousek více prostoru. Poslední kapitola příběhu s Kevinem Baconem trochu zaostává za ostatními, ale jako celek velmi působivé s dokonale padnoucím hudebním doprovodem. (11.03.2008)

Hodně zvláštní film. Nějak jsem nepochytil celkové sdělení. Tedy pokud tam nějaké vůbec bylo. Plno emotivních momentů a zároveň několik logických děr a míst, které jsou zcela zbytečná. Všichni hlavní představitelé předvádějí opravdu kvalitní výkony a i na režisérovi Jieho Leem je vidět, že má bezesporu talent, avšak na mne celý snímek zapůsobil tak nějak polovičatě. V mých očích mu chybí celistvost. (29.12.2010)

Tak na tento film jsem se chtěl podívat nejen kvůli tomu že tam hraje Kevin Bacon, ale také proto že jsem někde támhle slyšel, že to nějak do sebe "dobře zapadá". Po shlédnutí filmu, jsem rád že jsem ho viděl. Má to skvělý scénář, a vážně celý příběh všech lidí do sebe zapadá správně, ikdyž jsem ale čekal, že hlavních navazujících událostí zde bude více. (14.12.2010)

Scénář není úplně dokonalý, ale díry v něm plně vynahrazují herci, kteří svojí práci odvádějí na výbornou - všichni, takže nemá cenu někoho vyzdvihovat. Navíc i přes scénáristickou nedokonalost se mi všechny čtyři příběhy strašně líbily a vlastně ani nedokážu říci, který z nich nejvíc - každý měl zkrátka něco do sebe. Dokonce jsem se i dvakrát rozesmál (Whitaker vs. schody a útok Mexičanky na Emila Hirsche), což jsem u podobného filmu nečekal. Leželo mi to doma dlouho, protože jsem čekal na to správné rozpoložení, v kterém jsem sice před začátkem nebyl, ale Lee mě do něj rychle dostal. 90% (08.11.2009)