To, co dýchám

A půl. Další variace na mozaiku lidských osudů prolínajících se v jeden celek. Tentokrát v podání debutujícího režiséra, který divákům předkládá velmi povedenou ukázku v provedení, které už většina zná z filmů jako Magnólia, Crash, Babel či 21 gramů. Na debut rozhodně vyzrálé, ale pořád jde vidět, že pan režisér tvořil film jakoby opatrně a důsledně, s jistou nezkušeností. Myslím však, že s filmařským zráním by jednou svým dílům mohl propůjčit punc dokonalosti. V jednotlivých příbězích pro mě ještě nedokázal vyjádřit potřebné množství "síly", která by zajistila vyšší hodnocení. Půl hvězdičky přidávám za excelentní poslední příběh s Kevinem Baconem a Sarah Michelle Gellar. Ten je pro mě tou nejsilnější částí a zároveň dokonalým završením filmu. (02.08.2011)

Nic, co by mě překvapilo, provázanost osudů v labyrintu životních epizod tady byla už několikrát a troufám si říct, že určitě sofistikovanější, nicméně, v případě The Air I Breathe mě zaujala (mimo sympatického osazenstva) především hudba, jako by to byla ona, kdo určuje děj, tempo, emoce i chování postav - chvíli nespoutaná, úderná, vzápětí něžná, romantická i nahánějící strach - vše ostatní působilo jako její doplněk, a tím byl pro mě film odlišný a zajímavý. (22.06.2012)

Jieho Lee je asi šaman, čaroděj nebo něco podobného. Neumím si vysvětlit jak mohl přijít debutant k takovým hercům…Forest Whitaker (motýlek) dostal bohužel nejméně prostoru, ale hrál nejlíp. S.M.Gellar hrála popovou tvářičku obstojně, ale ze začátku mě její příběh vůbec nebral. Všechno se to pěkně zamotává a rychle ubíhá, další dva příběhy jsou kvalitativně docela vzdálené, ten s Fraserem mě zaujal daleko víc než s Baconem…pár hluchých míst, jinak povedený film s dokonalou hudbou…7/10* (01.04.2008)

Hrozivě nevyrovnaný snímek - Whitaker jako vždy nezklamal, ale nechápu, proč lezl do filmu, ve kterém se budou pitvořit Brendan Fraser a S.M.Gellar. Rejža má očividně nakoukaný Fight Club a filmy Jarmusche a Ritchieho, snaha by byla, ale ... Některé scénky jsou velmi zdařile provedené, jiné schématicky a amatérsky. Líbilo se mi provázání příběhů na konci (tedy kromě Gellnarky snažící se o šťastný výraz), historky měly světlá místa, vše ostatní byl zmatek, nuda, nelogičnost a záseky. Hudba tam byla sice cool, líbila se mi, ale její střih a využití hrubě rušilo vizuální stránku. Tohle se nedalo zachránit, mohlo to ale dopadnout taky mnohem hůř. Pro odpočinkové shlédnutí je to ok. (18.03.2008)

Po dlouhý době zase vidím film, který dokáže zaujmout jednotlivými příběhy, který se na konci vesměs dokonale protnou a vznikne z toho jedna velká náhoda. To, co dýchám to v sobě má a vyzní to naprosto neuvěřitelně, každopádně takovýdle filmy o šílenosti a neuvěřitelnosti přesně jsou a nejhorší na tom všem je, že to je klidně všecko možné. Naprosto úžasný debut, kde je naplno využito úplně všecko. Například herci, takových hereckých hvězd v jednom filmu jen tak neuvidíte. O to drsnější je, když si každou roli zvlášť perfektně zapamatujete. Ten film jim prostě sednul naprosto perfektně a nejvíc překvapil Brendan Fraser. Další věc je atmosféra nebo i hudba, která onu atmosféru perfektně vystihla. Horší už to bylo se samotným protnutím a faktem, že ne každý měl stejně drsně navazující příběh jako ten předchozíí. Přesto jsem ale nestihl zírat nad tím, co občas člověk v hlavě vymyslí. Zkurvenej pátek, 21 gramů, Crash....teď i To, co dýchám. Uvidíme, co příjde příště. (28.11.2010)