Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Trochu konzistentější díl. Mesrinovi tu už hráblo úplně a považuje se za nějakýho revolucionáře alá Che Guevara. Dobře se tu ukazuje moc médií a veřejného mínění, když Mesrine dělá co může, aby se "zalíbil" a když ho jeden novinář pohaní, tak dostane největší čočku života. Akční scény super a Vincent Cassel, tentokrát jako pupkáč, opět září. (11.02.2009)

Tak tomu se říká jízda. Po táhlém "prologu" pojatém až dokumentaristickým stylem konečně přichází "epilog" s jasně definovanou hlavní postavou. Je to něco jako když sledujete seriál, první díl vám v podstatě říká: "Ano, tohle je Jacques Mesrine. On je lupič, víš? On to neměl v životě lehké a tohle jsou důvody, proč si vybral život, jaký si vybral." Když se na ten seriál podíváte o nějaké čtyři týdny později, už vás nezdržuje s tím, kdo je kdo a proč tahle postavička dělá to, co dělá. Prostě to máte vědět a hotovo. Stejně tak epilog by asi nefungoval bez prvního dílu, s ním je ale téměř bezchybný. Je sříravý, sarkastický, akční, dramatický, má stylovou hudbu, charismatického představitele hlavní role, schopného režiséra a hlavně disponuje postavou, která vás zaujme a já jí dokonce první polovinu filmu fandila. Takhle mají vypadat gangsterky. (06.01.2009)

Ani v druhém díle se nedostanu na pět hvězdiček, i když za filmařinu by je film dostat měl. Nějak se za celou dobu o toho chlapa prostě nebojím. Sleduji jeho eskapády, mnohdy těžko uvěřitelné, jak střídá holky a ještě častěji parťáky, není mi ani protivný, ani mu zvlášť nefandím, spíše jen celou dobu čekám, jak to ti profíci od filmu zařídí, aby ho nakonec někdo oddělal. (29.08.2009)

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)

Nechápu, jak Richeta napadlo nasadit na úvod filmu to, co tam nasadil. Nejenže tím přeráží přes koleno i ten zbytek napětí, co mu zůstal po začátku první části, ale vlastně film (pro neznalého) zbaví jakéhokoliv puncu překvapení. Nepřítel nicméně v druhé části zakotví v mnohem menším časovém prostoru, a proto je srozumitelnější, o něco pomalejší, ale pro mě, bohužel, i méně zábavný. Oproti nařvané jedničce se totiž ustoupilo od pořádné akce, místo toho se pořád kecá prakticky jen o revoluci a o rozdílu mezi revolucionáři a gangstery, a než dojde k činům, film skončí (ano, vím, že k těm činům dojít nemohlo). Beltrami a Cassel ovšem válí. (14.01.2009)