Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

V mnoha ohledech mě naopak od ostatních bavila jednička o něco víc. V EPILOGu sice Richet a Cassel pracují se svébytným charakterem Mesrina, ten se ale s příchodem 70's stavá tak trochu buranským egoistou, sebevědomým a troufalým zlodějem, který místo aby využil svoji štěstěny, se potlouká Paříží a troufale čeká, kdy se zase objeví na první stránce novin a svoje gaunerství maskuje za fádní tvář politického radikalismu. To sice v žádném případě není chyba tvůrců, ty svůj díl odvedli skvěle. Skvostná režie, bravůrní herecké výkony, v EPILOGu určitě zaujme i šílený Amalric. EPILOG je vlastně dokonale odvedené řemeslo o někom, kdo byl totální blb. 95% (03.01.2009)

Výrazně lepší než první část a to jak po stránce děje, tak hlavně i co se týče prokreslenější psychologie ústřední postavy, jejích pochybných motivací a vztahu k okolnímu světu. Přesto se ale neubráním dojmu že masivní zkrácení a složení Mesrina do jednoho filmu bez některých hluchých míst a méně důležitých akčních vložek by mu dosti prospělo. 8/10 (12.02.2010)

Nechápu, jak Richeta napadlo nasadit na úvod filmu to, co tam nasadil. Nejenže tím přeráží přes koleno i ten zbytek napětí, co mu zůstal po začátku první části, ale vlastně film (pro neznalého) zbaví jakéhokoliv puncu překvapení. Nepřítel nicméně v druhé části zakotví v mnohem menším časovém prostoru, a proto je srozumitelnější, o něco pomalejší, ale pro mě, bohužel, i méně zábavný. Oproti nařvané jedničce se totiž ustoupilo od pořádné akce, místo toho se pořád kecá prakticky jen o revoluci a o rozdílu mezi revolucionáři a gangstery, a než dojde k činům, film skončí (ano, vím, že k těm činům dojít nemohlo). Beltrami a Cassel ovšem válí. (14.01.2009)

Vrcholně boží. Dvojka je nemyslitelná bez jedničky, aby děj i vývoj postav nechala vygradovat do dechberoucího finále. Vincent Cassel zde herecky předvádí něco naprosto neuvěřitelného, a díky vydatné podpoře fantastického hudebního doprovodu exceluje v dramatu, u něhož jsem napětím skoro nedýchal. Když si k tomu přičtu celou tu plejádu skvělých herců, která se v obou filmech objevila, a bravurní technické zpracování, nemám daleko k tomu, abych toto dvoudílné drama vynášel do nebes. (03.03.2013)

Akosi nedokážem identifikovať výnimočnosť tejto snímky a taktiež jej rozdielnosť oproti prvému dielu. Mesrinovi dominujú francúzske herecké hviezdy a hlavne ten najzásadnejší - Vincent Cassel, jeho robustná postava, ktorá nás sprevádza oboma filmami je zahraná bez chybičky, postava, s ktorou nedokážete sympatizovať, no fascinuje vás prakticky nepretržite. Bohatým castingom disponujú obidve časti, v Epilógu som aj napriek krátkodobému pobytu vo filme neprehliadol vždy roztomilú Ludivine Sagnier, charizmatického veterána Gerarda Lanvina, na jeho postavu sa čakať rozhodne vyplatí, Oliviera Gourmeta (ktorého výzor vo filme je radikálne odlišný oproti jeho tunajšej foto v profile) a prvýkrát som sa stretol aj s ospevovaným pánom Amalricom. Richet, ktorý má za sebou hviezdne obsadený a zbytočný remake kultového filmu Johna Carpentera, sa prezentuje ako filmár s veľmi dobrým citom pre akčné scény, ktoré však po čase začínajú zaváňať stereotypom, no ako rozprávač príbehu určite neoslní, najpôsobivejšie scény premrhá v prvej tretine a po zvyšok minutáže len chronologicky predhadzuje udalosti zo života hlavného hrdinu, v ktorých sa striedajú Mesrinove lúpežnícke excesy s jeho nepredvídateľnou a excentrickou povahou. Záver je očakávaný a preto postráda potrebnú silu a pôsobivosť, ktorá naopak nechýba naturalistickej poprave novinára zo záverečnej etapy života hlavnej persony. Verejný nepriateľ nenudí, no jeho príbehová epickosť a existencia dvoch filmov mi pripadá pomerne zbytočná. Napriek kritike sa jedná o solídne odvedené komerčné remeslo, ktorému možno trochu chýba hĺbka, alebo skúsenejší remeselník na režisérskej stoličke. (27.02.2009)