Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

Průměrná výpravná koprodukce na půdu jedné české chalupy, kde je spousta haraburdí a krámů. 50% (31.12.2014)

Hravý film plný spousty nápadů má vcelku jednoduchý příběh, ale co nechete od starých hraček povalujících se na půdě. (21.12.2009)

Hlavními klady jsou množství animovaných nápadů, které by hravě vystačily na další tři filmy a podivně surrealisticky úchylný padouch, který však při troše přemýšlení je nezvratně aktuálnější než klasičtí černokněžníci ve věžích nebo zlí králové v pevnostech. Současný padouch vás sleduje na obrazovce v pohodlí svého domova a dotírá na vás přes zvednuté telefonní sluchátko. Pohádky měly vždy děti varovat před nebezpečím, které na ně ve světě kolem nich číhá a v tom nakonec Bárta funguje 100x lépe jak slavnější světoví kokurenti/kolegové. Škoda jinak slabého scénáře s mnoha nedořečenými odbočkami, které z půdy dělají docela nepřehledný zaprášený labyrint. (17.09.2014)

Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto! (18.02.2018)

Je pravda, ze co do scenare tenhle kouzelnej film jisty nedostatky ma. A to predevsim v zaveru, kterej je az nelidsky uspechanej. Ale po formalni strance je Na pude natolik neuveritelny, okouzlujici, propracovany a vycizelovany, ze si alespon podle myho nazoru hodnoceni peti hvezdickama zaslouzi. Tam kde Fimfaristi vytvorili roztomilou a puvabnou zabavu, tam dal Barta vzniknout skutecnymu umeni. To je nezadrzitelna exploze predstavivosti, pred kterou nezbejva nez se uklonit az k zemi. Moc doufam, ze tenhle film v Japonsku uspeje a prihraje tak Bartovi novy investory, ktery tady - a nejen v Cechach, ale primo v Evrope - nikdy nesezene. A je uplne jedno, jestli by pak ony finance byly vynalozeny na znovuvzkriseni Golema, nebo na neco uplne jinyho. U Barty totiz zjevne nejde slapnout vedle - kdyz dostane dostatek prostredku, casu a dobrej scenar, stane se z nej skutecnej divotvurce. P.S. - A je fakt, ze deti u toho budou ucuravat, stejne jako my u Krysare nebo Rukavic. (12.01.2009)

Lepší tři hvězdičky za skvělou animaci a úžasný závan "starých dobrých česk(oslovensk)ých animátorských časů". Zlaté české ručičky, ale nedokáží zakrýt neuvěřitelně plytkou zápletku (lehký odvar z Toy Story..) a nevyváženou dramaturgii příběhu, kdy mnohé motivy jsou jen naznačené a záhy opuštěné, některé zásdní věci pak už vůbec zůstávají zcela nevysvětlené (co to sakra bylo s těmi dvojnicemi??!!). Navíc si říkám, že vlastně nevím, pro jakou cílovou skupinu je film určen, protože rodiče se budou nudit, větší děti ušklíbat a ty menší pravděpodobně místy dost bát (soudím podle malého skučícího chlapečka v řadě přede mnou,s kterým musel tatínek asi v polovině projekce odejít ze sálu...). Jinak ale opravdu solidní kousek v současném českém filmu! Mohl být lepší. (btw, nechápu, kde se bere údaj o 90 minutách; snímek nemá více než osmdesát čistého času) (05.03.2009)

Jiří Lábus jako Hlava byl opravdu děsivý :-)) (12.07.2010)

Animace a zpracovani je nadherne a velmi originalni ( za ni ctvrta hvezdicka ), kdyz ne ve svete, tak u nas urcite. Dejova linie neni nijak komplikovana, spousta napadu kolem a zkoumani ledabyle pohozenych veci vsak muze hezky odvadet od scenare. Jen presne nevim, pro koho je toto dilko urceno. Me uspokojilo. (21.02.2011)

OKOMENTOVAT!!! (07.07.2009)

Děti nepochopí metaforičnost filmu - dlouholetá tradice proti nevkusu normalizačních osmdesátých či závěr s hodinkami reflektující pomíjivost všeho hmotného. Dospělý může mít námitky proti nepropracovanosti fikčního světa hraček na půdě (smysl toho jejich pohybu - kam ráno všichni jezdí?; úloha živé kočky ve světě hraček - ta se vytratí do ztracena etc. etc.). Na půdě je hodinové cvičení na téma "půda a hračky", je v něm mnoho výborných nápadů (obyvatelé světa zla), jenže na to, aby se stalo filmem, mu chybí spád a gradace. Loutkaři ho ocení - ale kdo ještě? (21.03.2010)

Neviem, či sa to deťom páčilo, ale mne ta vizáž figúrok prišla nesympatická. Stop-motion technika nie je vôbec zlá, ale ani ničím nová či jedinečná. A príbeh je trochu kopírkou Toy Story...o záchrane hračiek vo svete hračiek, ani ten koniec sa nevydaril. Celkovo to na mňa pôsobilo, ako keby to bolo bohužiaľ urobené o 30 rokov skôr. Hodnotenie: 45% (30.08.2013)

Na jednej strane ste okúzlení tým absolútnym umeleckým majstrovstvom, keď si pri každom jednom zábere uvedomujete, aká makačka to musela byť všetko to okienko po okienku rozpohybovať a poskladať dokopy ( aj keď je tam hromada dobre zamaskovaných digitálnych trikov...) – a aby to ešte tak dokonale a krásne vyzeralo ! Na druhej, ak je vo vás ešte dosť dieťaťa, vás musí okúzliť ten čistý a tak parádne klapajúci príbeh prebiehajúci na jedinej povale, ktorá ale dokonale zastúpi celý šíry svet, kde sa dá donekonečna putovať a kde vás čaká nespočetne tajomstiev a prekvapení. A ešte niečo tu je... NA PŮDĚ vyvoláva jeden z tých dokonale zvláštnych pocitov nostalgie, s ktorými sa neviem vyrovnať, pocit bolesti nad odhodenými, zabudnutými a zaprášenými hračkami, ktorých by som sa pritom sám asi nedotkol, ba dokonca, ktoré na mňa pôsobia strašidelne, a čo nerád priznávam, hádam až odpudzujúco. A to ma strašne mrzí. Som rád, že si preto žijú svoj vlastný šřastný život a je im šumafuk, aké zmiešané pocity vo mne vyvolávajú. (25.02.2009)

Bezpochyby krásný svět. Vše, co jste kdy viděli zaprášené na vaší půdě v tomto filmu ožívá a prožívá své kouzelné příběhy plné fantazie. Ačkoliv na první pohled se může zdát, že to je pouhá vykrádačka Toy Story nebo, že autor nepřichází s ničím originálním, opak je pravdou. Jiří Barta přichází s hračkami pěknými, malými, prapodivnými i ošklivými. Všichni mají své místo mezi tím vším harampádím. Díky propojení animace a nenápadným digitálním trikům se můžeme nechat unášet tím, jak se igelit promění v moře, křídou nakreslené čáry v koleje nebo vysavač v letadlo. Vše spoléhá na divákovu imaginaci, proto kdo není v hloubi duše alespoň trochu dítětem, tu filharmonii sršící z každého záběru možná neuvidí. Když už jsme u té filharmonie, celému snímku vévodí velká hudba, která velkým dílem přispívá k té správné atmosféře. Dabing jako u jednoho z mála filmů je povedený a dokonce velice příjemný. Diktátorská hlava s děsivou podobou Jiřího Lábuse okolí komanduje propagandistickými hesly jako za doby, kdy ještě nějakému pohlavárovi stála na stole. Pravdou je, že příběh není nejsilnější stránkou filmu, ale vše nahrazuje ta všudypřítomná nostalgická atmosféra starých časů. Obzvláště povedený je konec, kde se vyskytla jedna dokonalá "metonymie". Jak symbolické, když se staré hodinky promění v nekonečnou studnu a pohltí vše špatné... (13.03.2009)

Film, který svou dějovou jednoduchost a jednoznačnost, připisovanou na vrub stravitelnosti pro mladší publikum, bohatě vynahrazuje nápaditostí zejména co do použití nejrůznějšího haraburdí - vysavače, starých beden, igelitových pytlů, prostěradel, polštářů k vytvoření fantastického, svébytného světa. (13.12.2009)

Byly-li doby, kdy jsem se bál o budoucnost našeho animovaného filmu, tak už tomu tak není. Musím říci, že film hýří nápady a musel dát ohromnou spoustu práce, kterou málokdo naplno ocení. Dějová linka není nijak silná, ale nudu si člověk bezproblémů vyplní vychytáváním detailů ve výbavě postaviček, pozorováním prostředí. Fantazie miniaturizovaného světa nezná hranic. Perfektní práce...Ať žije Šubrt!!! 100% (02.02.2010)

Pohádka, nebo chcete-li fantasy, Jířího Barty z kouzelného a svébytného světa na jedné půdě razantně připomíná status Česka jako mocnosti v oblasti loutkových filmů. Barta vytvořil celou armádu originálních postav a postaviček, přičemž se nebál příběhu s jednoduchou strukturou vtisknout temnější prvky. Výsledek pak sice působí trochu depresivně „jako z 80. let“. Ale kouzlo zůstává. (18.03.2010)

Technicky a vytvarne krasne, lec bez srdce a zivota. (06.03.2009)

Výtvarně nádherný film s příjemným námětem (á la Číslo 9) bohužel nefunguje ani jako rodinná pohádka, ani jako surreálný horor pro dospělé (což by mu slušelo mnohem víc). K tomu prvému chybí alespoň náznak humoru či hravosti, tomu druhému pak zase škodí přílišná nablblost postav, hlavně těch kladných. Takže je ten pěkný nápad pohřben pod snahou zalíbit se všem, kvůli stupidním hláškám a nepříliš podařenému dabingu, což je velká škoda. (14.03.2010)

Skvělé, jsem nadšená, fakt super. Tolik neskutečných detailů, přesných a vtipných wow. Takový Příběh Hraček, ale kam se hrabe Pixar na českou klasickou loutkovku! Ten je mistr jen ve své 3D animaci (29.03.2010)

Docela jsem se bál (28.03.2009)