Klub poslední naděje

Víte, co jsem zjistila na konci tohoto příběhu? Že se nedívám na Matthewa, ale na Ronalda, který má AIDS a bojuje, co bojuje, přímo se rve o svůj život, potažmo i o životy těch ostatních všemi možnými prostředky. Když mě tenhle fakt došel, tak jsem si uvědomila jaký je Matthew Pan herec, který nota bene ubral pro tuhle roli hodně na váze a já tiše doufám, že to zase nabere nazpátek. A to byl stěžejní moment, kdy jsem se rozhodla dát si ho na výsluní do mé topky, protože to byl luxusní výkon. Tím to neskončilo a nechci se tady opakovat, ale já jsem Jareda taky vůbec nepoznala, takže jemu patří určitě také můj obrovský obdiv, protože tu roli dal na sto procent věrohodně. Určitě souhlasím s tím, že to byl herecký koncert dvou mužů, kde mě jejich skutečná identita došla až na konci. Bravo, tomu se říká herectví !........... Byl jednou jeden den, kdy v ranních zprávách hlásili, že v Dallasu je krásně jasno, ale pro Rona to byl ten nejčernější den v celém jeho dosavadním životě. (17.01.2014)

Po nějakém přemýšlení se nakonec musím přiklonit k názoru, že mi film přijde ze všeho nejvíc jako víceméně prázdná oscarová návnada. Ohání se založením na skutečném příběhu, ale při bližší inspekci je velmi povrchní, neosobní a tradičně manipulativní jako bič. Všechny situace vykresluje jakoby z první dobré. Napočítala jsem jenom dva momenty uhrančivé magie (motýli, Rayon s otcem) a to je na dvouhodinový film zatraceně málo. A zároveň mě to přivádí k tomu, co mě nakonec rozptylovalo úplně nejvíc a to bylo právě zavedení postavy Rayona. To je bytost, která s sebou přináší tolik tajemství a traumat, že mě okamžitě přestává zajímat charakterová studie hlavního macha Rona, jenomže ten film pořád dál je o hlavním machovi Ronovi a Rayon se tam jen tak mihne jako trofej, ale jako se skutečnou postavou se s ním nezachází. Zároveň je to taky trochu o tom, jaké jsou korporace zlé, a nejspíš ještě o něčem dalším, nicméně ta střídající se a manipulující optika z toho ve výsledku dělá film o ničem. Konečně také můžu definitivně informovaně říct, že vážně nemám ráda herecký projev Matthewa McConaugheyho. (02.01.2017)

Zdá se, že konče Klubem poslední naděje jsem všechny letošní „ambiciózní“ na Oscara nominované kousky viděl. A můžu tak o krapet „objektivněji“ hodnotit a oceňovat. Nelze jinak, než smeknout před zásadně pohublou dvojicí Jared Leto a Matthew McConaughey. Druhému jmenovanému stačí nějaká ta šichta na zaplacení poplatků, rodeo, něco práškovitého do nosu a lehká holka k tomu. Několik následných omdlení má ovšem jasnou příčinu – AIDS, jehož léčba je toho času v plenkách. Měsíc života nebo boj pomocí alternativních (ač neschválených) léků o další měsíce, roky..? Postavy jsou výborně napsané. Pro okolí zbytečný a homofobní elektrikář McConaughey se tu vyzvrací z jižanské vidláckosti, takže nakonec nebudeme jeho primitivní obhroublostí opovrhovat. A to i přesto, že i na své snaze o lepší příští hodlá něco vyrejžovat. Výrazná fyzická proměna platí i pro exhibicionistického transsexuála Leta, který nabízí nepřehrávající postavu, které vtiskl silné tragické i komické rysy. A na mnohem menším prostoru. Navzdory tematice se navíc film objede bez kapesníkových scén, je to solidní charakterová studie o jedné osudové výzvě. Pokorně k látce přistupuje i střídmá režie, která nechce strhávat pozornost. Z filmů, které počtem nominací více či méně promlouvají do blížících se Oscarů, mám tři favority: Her, Blízko od sebe a Vlk z Wall Street. Každý mě oslovil jinak, každému bych úspěch přál. Klub poslední naděje se jim sympaticky přibližuje. (13.02.2014)

Čekala jsem vzorného otce od rodiny, který byl nedopatřením infikován při krevní transfuzi, následně srdceryvný příběh o jeho umírání a hnusnou pachuť na patře. Kanaďan v americké produkci mohl natočit citově vydírající snímek, ale on řekl ne a natočil fakt dobrý film, kterému lze vyčíst jen sklouzávání do stereotypu. Bez opakování některých scén by mohl být snímek o půl hodiny kratší a tudíž dynamičtější. Jinak skutečně nelze vytknout nic. (04.03.2014)

Vynikající film, přinášející něco navíc nejen o boomu viru HIV, ale i Americe 80. let, etice zisku, duchu koncernového kapitalismu, nutnosti boje proti elitám a autoritám, stejně jako třeba jižanském geniu loci. Zprvu to vypadá jako mírně modifikovaný konkurenční Vlk z Dallasu s AIDS (svým zjevným antihrdinstvím) postavený na poetice Půlnočního kovboje, postupně se ovšem charakteristika hlavního hrdiny změní tak trochu na Elektrického jezdce, což celé je pak korunováno přerodem v soudní drama a klasickým finále á la hollywoodský životopisný film - oslava občanského aktivismu (Tleská se s patosem ve tvářích, i když hlavní hrdina má blíže spíše k Larry Flyntovi, než k Erin Brockovich). Pomineme-li tedy konec, překvapí syrové zpracování, originální forma (nepřisvěcování scény, práce s kamerou atd.), hodně civilní projev a hlavně bravurní herecké výkony. Takový přerod z hollywoodského idolu v jižanskou macho-trosku, jaký předvedl Matthew McConaughey, se opravdu hned tak nevidí. Opravdový herecký koncert, do čehož ale nutno zahrnout i další herce. Hlavně ale oceňuji celkový koncept a přístup tvůrců - místo snímku sentimentálního, slzopudného, emocionálně vydírajícího či téma odlehčujícího rastrem černého humoru jdou na věc přímo, bez konceptuálního balastu, což je největší deviza Klubu poslední naděje. (28.02.2014)