Na vlastní nebezpečí

Proč bychom se netopili po balkánsku... Renč si střihl po vzoru západu edvenčr ekšn sryler a jelikož české toky nejsou zřejmě až tak exotické, zajel to točit kamsi na Balkán. Naštěstí nejmenoval stát a Černá je předpokládám fiktivní název... Za to palec nahoru, protože si ušetřil podobnou ostudu jako tvůrci Hostelu u Slováků... Jelikož hrdinové zhruba od první čtvrtiny filmu jsou kontaktováni místními (zprvu jakousi karikaturou dvou strážců rezervace a posléze domorodci) bylo třeba přistoupit k vytvoření jazyka jemuž by český divák rozumněl. Třeba ještě existuje jiná verze, kde místní mluví vlastním jazykem, ale já viděl komplet dabovanou verzi, kde místní šišlají slovensko-ruštinu tu více tu méně s důrazem na přízvuk. Výsledný efekt je věru strašný! Nad scénářem ještě teď kroutím hlavou a nechápu... Začátek byl velmi slušný. Langošovo obdržení balíčku s pásky a fotkami, flasbacky na tátu, kterej se nevrátil z expedice, retro záznamy s Lubošem Veselým... Vše Ok - První okamžiky na řece i nalézání dávných značek na skalách. Divil jsem se co kdo proti tomu má moc dobře se to rozjíždělo.... Pak přišla kontrola povolenek ke vstupu do rezervace na mostě, noční přestřelka s Nikolou Šuhajem a dál už to kvalitativně padalo jak Krobot po vodopádu.... Naštěstí asi ke konci produkci došly peníze, protože film zničeho nic skončil. Naštěstí. ----- Renče bych za tohle dal do kajaku a poslal bez pádla po proudu na vodopád. Tak Filipe - ahóóój. * (10.08.2012)

Takhle komickou sračku jsem už dlouho neviděl. Nejvíc mě drtila ta řeč domorodců složená z češtiny s moravskym přízvukem, slovenštiny a asi tří ruských slov. Fakt tam zazní třeba věta: "Jak se česky gavarí neštěstí?" a oni mu odpoví "neštěstí." Bohužel je to blitka i režijně a scénář taky stojí za hovno. Renč má asi rád Deliverance, ale zoufale málo umu natočit napínavý dobrodružný film. Fakt to působí jako parodie. Aspoň že tam jsou ty hezký baby. (05.09.2010)

Na tento film jít prosím jen opravdu na vlastní nebezpečí. Kdybych neměl chuť se podívat na nějaký český film, tak se na tuhle zhovadilost snad ani nepodívám. Už když jsem viděl na Nově ukázky na supr český akční film, kterých se u nás točí opravdu hodně po málu, řekl jsem si, že větší kravinu už natočit opravdu nemohli. Když jim týden dá práci natočit závěrečná scéna, kde s raftem skočí z vodopádů v Bosně, kde ostatně točili celý film, tak je jasný, že prostě tenhle film z akčních scén nemůže těžit ani náhodou. Ani herci na to nemají, v čele s Jiřím Langmajerem, u něhož jeho hlas mně už začíná lézt krkem více než obvykle. Veškeré očekávání se splnila. Na vlastní nebezpečí je příšerná zhovadilost o ničem. Snaží se to být originální, nápadité a hlavně originální, což určitě je, ale pochybuju, že to někoho bude zajímat za pár měsíců, a bůhví jestli ihned po shlédnutí. Horší nekomediální a český film jsem dlouho, opravdu dlouho neviděl. (15.06.2008)

Chválím Filipa Renče za odvahu vyrukovat na českého diváka uchlácholeného hořkosladkými příběhy s čistě žánrovou záležitostí, která silně koketuje exploatací. Na vlastní nebezpečí je zjevnou variací na kultovní exploitation thriller Vysvobození Johna Boormana, se kterým toho má až nezdravě mnoho společného – motiv měšťáka vracejícího se do přírody, která pro zhýčkaného tvora není dvakrát přátelským místem pro rekreaci; nepřátelsky naladění tamní obyvatelé;zuřivá řeka, atd. Tahle podobnost by ani nemusela být na škodu, zdá se, že se Renč především snažil o poctu žánru – pokleslý pastiš – avšak jeho verze je v některých ohledech pokleslá až moc. Mám tím namysli především špatně napsané postavy, které v některých případech v kombinaci se špatným herectvím balancují na hraně trapnosti, dialogy jsou taktéž povětšinou zoufalé a, ačkoliv nejsem expert na jazyky, řeč tamního obyvatelstva se mi zdála být nešťastnou směskou ruštiny, češtiny a kdoví čeho ještě, přičemž všichni mluví tak, aby jim čeští návštěvníci a hlavně diváci bez problémů rozuměli…a působí to přinejlepším úsměvně. Samotný příběh je klasický vzhledem k žánru, což se z určitého hlediska dá brát jako klad, neboť jsem se při sledování párkrát přistihl, jak mě to opisování žánrových prvků vlastně docela bavilo. Film Na vlastní nebezpečí je poměrně zábavný i díky Miroslavu Robotovi, jehož postava je po většinu dění tak mimo, až jsem se musel smát. V jeho postavě se snoubí čecháčkovský šašek s žánrovým arogantním blbcem a skoro všechno, co řekne, je nechtěnou(?) perlou. Celé vyprávění je navíc ještě obohaceno o finální zvrat, který se však dá odhadnout hned v první třetině a abych se přiznal, v hlavě jsem si vymyslel ještě trochu divočejší rozuzlení (stále jsem čekal, kdy si ten dědula oholí plnovous...). Jakožto žánrového pokusu v české kinematografii si tohoto filmu vážím, z bažin průměru se však téměř po většinu stopáže ne a ne vynořit. 50% (21.06.2010)

Tohle byl vtip, že? Tvůrci tohle přece nemohli brát jako opravdový dobrodružný film! Je to dlouhé, nudné, naprosto o ničem a herecké výkony jsou na bodu mrazu. Filip Renč režíruje, jako by právě točil domácí video ze svojí dovolené a podle toho to i vypadá. Na vlastní nebezpečí je veskrze zoufalý film, který si zaslouží procenta leda za to, že je barevný a ozvučený, protože dobrodružství je ve filmu asi jako při venčení psa v parku. Ubohé. (13.12.2009)