Oblečen na zabíjení

Tak jestli to v té sprše byla opravdu Angie Dickinson, tak vzhledem k věku respekt k jejímu tělu a Robocopova parťačka taky nebyla k zahození. Jenže tím pozitiva končí. De Palma odhalil karty snad po pětadvaceti minutách a to člověk ani nemusí být nijak zvlášť bystrý. V té chvíli pro mě film vlastně skončil, ale i když bylo předem jasné jak a kdy, pořád jsem si říkal, že by mě De Palma mohl něčím překvapit. Nepřekvapil. Kdyby člověk neznal Hitchcocka, byla by to jiná, i když i tak to bylo průhledné, ale takhle to působí jako nepovedený remake. 30% (25.01.2016)

Je to víc Argento než stále omílaný Hitchock. Ve své konstantní snaze vyprávět obrazem je to fascinující a dokonalé, ale taky malinko legrační. Dressed to kill je až béčkově přímočaré - ale skrz všechna ta zrcadla, split screeny, zrychlené obrazové záznamy, zamlžená skla - jako by De Palma pomrkával po divákovi, že to celé je jen rafinovaná, sebe si uvědomující hra na realitu - film. (25.10.2023)

První půlku filmu jsem se díval, druhou spíš už jen poslouchal. Možná tomu někdy dám ještě šanci, chce to ale dívat se za horkého a větrného letního dne, kdy budou dveře okna dokořán a záclona každou chvíli pleskne o okno. Ačkoliv se vyústění může zdát překvapivé, zdejší odborníci jistě budou tvrdit, že to věděli dopředu. Já nemůžu soudit, protože jsem se díval na půl oka. (19.12.2021)

Větší či menší inspiraci Psychem nelze upřít. Hitchcockovství také ne. Nicméně, i když je Hitchcock ve filmu cítit, tak De Palma vytvořil své a osobité thrillerové krimi s přiměřenou dávkou hororové atmosféry. Od začátku je přítomno krásné mysterično, které s ubíhajícími minutami a dějem přidává na gradaci. Ale ne skokově, nýbrž postupně, nenásilně, až to člověku skoro nepřijde. Diváci podobných filmů znalý samozřejmě asi dříve či později odhalí kdo a co, ale nemyslím si, že by snímek byl až tak průhledný. Osobně jsem ale nepátral a nechal se unášet snímkem tak, jak mi byl vyprávěn a asi i proto, že jsem se ho nesnažil prokouknout a už vůbec přirovnávat k "Hitchcockovinám", jsem si ho poměrně dosti užil a sdílel napětí s pronásledovanou. Atmosféru naprosto skvěle umocňuje hudební podklad Donaggiho a dlouhé, až nervy drásající, scény jakbysmet. Hlavně scéna v galerii či poslední scéna mne naprosto dostaly a sledoval jsem je až se zatajeným dechem. Trochu chabě v tom kontrastu pak působí, až kečupoidní, barva krve, ale to beru, vzhledem k datu filmu, s rezervou. Člověka to sice do očí praští, ale zážitek nezkazí, což je podstatné. Dressed to Kill sice není mistrovské dílo, ani jím asi býti nechce, ale za shlédnutí podle mne stojí. (16.03.2014)

Jedna z Palmových poct Hitchcockovi. Dressed to Kill je taková stylová blbinka, která je v několika momentech a scénách naprosto božská (přesně v Palmově režijním stylu), ale jako celek bohužel trochu nudná. Pokud by vám někdo vystřihal jednotlivé scény a koukli byste se jen na ně, budete mít pocit, že to je ten nejstylovější thriller ever. A takhle nějak se i celý film pokusím zapamatovat. Brian De Palma je totiž frajer. 6/10 (20.02.2017)