Labyrint lží

Z téhle dvouhodinové konverzace, která cynicky glosuje současnou najatou situaci arabského světa, a občas si jakoby mimoděk odskočí k pořádnému akčnímu nátěru, jsem odcházel s vědomím čisté čtyřky. Jenže uplynul den a mě více a více vrtá hlavou to, že Scott s Monahanem to měli promyšlené ještě hlouběji, že ten černý humor je až zatraceně mrazivý a aktuální stav téhle oblasti vlastně změnit nejde, byť do nekonečna se taktéž protahovat nemůže. Hned nato mi blikne hlavou dokonalý herecký trojlístek jistého Crowea, nekompromisního DiCapria a hlavně mrazivě charismatického Stronga, poctivě ostrý vizuál a fakt, že podnětnější film asi letošní blockbusterový podzim mít už nebude, tudíž nemůžu s plným hodnocením váhat. Ridley na stará kolena válcuje Hollywood jako nikdo! Edit: Napodruhé už to takové grády nemá, ale přesto silné 4*. (29.11.2008)

Ridley Scott poslední dobou točí filmy jak na běžícím pásu a vždycky se jedná o nadprůměrný počin. To se týká i Labyrintu lží. I zde odvedl řemeslně vynikající práci a od začátku do konce to šlape jako hodinky. Scénář je dobrej a hlavní tři party výborně napsané a jediné co mě celou dobu tak rušilo byla ta milostná linie. Ta je tady opravdu navíc a úplně zbytečná, protože motivy DiCapriovi postavy by se daly vysvětlit i bez ní. Herecké trio je ale bezchybné. Leonardo DiCaprio pokračuje ve své oslnivé formě a klučík z Titanicu je už dávno zapomenut. Ještě zajímavější je Russel Crowe, který tady hraje takovýho toho arogatního nadřízenýho,kterej o všem rozhoduje, ale sám se obětuje maximálně tím, že brzo vstává. A Russel to zahrál perfektně a jeho postava mě zajímala víc jak Leova. Nejvíc ale překvapil Mark Strong, z kterého jde chvilkama fakt strach a je vidět, že jeho postavu je dobré respektovat. Herci jsou prostě perfektní a po Temným rytíři se jedná asi o nejlepší letošní obsazení. Scott prostě natočil další výborný film, který sice chvilkama mohl trochu šlápnout na plyn, ale i tak mám po jeho skončení o čem přemýšlet. (30.11.2008)

Syriana v komerčnějším hávu. Labyrint lží je oproti ní sice srozumitelnější, širšímu publiku přístupnější, ale zárověň neméně aktuální, ani trochu hloupý, trefný či snad hůře zahraný. Ridley zas a znovu potvrzuje, že v důchodovém věku chytá třetí slinu a neztrácí nic ze svého talentu. (14.12.2008)

Soundtrack Marc Streitenfeld: 1. White Whale [2:14] ,2. Punishment [1:36] ,3. To Amman [2:42] ,4. Aisha [2:11] ,5. All By Himself [1:32] ,6. Burning Safehouse [1:46] ,7. Al-Saleem [2:05] ,8. Manchester Raid [2:40] ,9. Chased [1:35] ,10. NSA Speech [2:46] ,11. Tortured [2:13] ,12. Dead Sea [1:16] ,13. No Touch [1:21] ,14. I am Out [2:37] ,15. Rabid Dogs [2:49] ,16. Lost Vision [2:00] ,17. Never Lie To Me [1:14] ,18. I shutter to think [2:27] ,19. Half Steps [1:28] ,20. Making the Call [1:11] ,21. My Fault [1:53] ,22. Betrayal [3:31], (19.05.2011)

Naneštěstí pro mě všechny filmy, které se mi od něj líbily, Ridley natočil během desetiletí 1982_1992 a moje zhlédnutí každého jeho novějšího počinu připomíná přešlapování otráveného páru, který si spolu svého času párkrát vášnivě užil a není s to si přiznat, že z prchavé aférky se láska století vyvine jen stěží. Chudák chlap se tak snaží a může se přetrhnout s nabídkami kvalitních herců a obrazů, jenže když ona ho s tím Faidra jedna nevděčná pokaždé vyhodí s tím, že by chtěla pořádný scénář a příběh, co chytne za srdce, za mozek a za koule a neuvědomuje si, že když nevlastní ani jednu z těch zmíněných věcí, těžko se jí někdo zavděčí. Tak a k filmu. Při zběsilé jízdě tímhle Orient expresem jménem Body of Lies se zastavuje v Iráku, Jordánsku a Turecku a aby to snad nebylo málo výbušné - v každém smyslu toho slova - odbočí se i do Londýna, Amsterodamu a Washingtonu, jenže nic, co by změnilo výhled na Leovu zarostlou a Russellovu dvojitou bradu v opravdu zajímavou podívanou, se tu nenajde. Abych jenom nehaněla, tak herecky je to ošéfováno opravdu skvěle, postava DiCapria není "Ferris, Roger Ferris," ale utahaný cynik, který často dostane přes hubu a občas přes prsty, Mark Strong je tak často příjemným překvapením celého filmu, že by mě jeho um a charisma už dávno překvapovat neměly, Crowe je správný amorální manipulátorský hajzl a akční scény působí realisticky, tedy aspoň z pohledu akčního analfabeta jako jsem já, i když navozují podezření, že Ridley občas zašilhá do domácích úkolů svého mladšího bratra. Jenže já jsem holt jen Faidra a ne Ariadna, takže i když jsem v Labyrintu nezabloudila, vítězný tanec nad Mínótaurovou mrtvolou jsem taky zrovna nekřepčila. Nedalo mi to nevzpomenout na palestinsko-izraelský rozhovor v Zohanovi: "Nikdo nás nemá rád. "A proč?" "Protože si nás pletou s váma." Oproti tomu, co se tvrdí jak tam, tak v Labyrintu, já mám Střední východ ráda. Proto bych si o něm přála opravdové filmy místo nablýskaných tuctovek, do kterých Russell Crove na rozdíl od George Clooneyho v Syrianě nabíral kila celkem zbytečně. P.S. Myslela jsem, že románky s domorodými ošetřovatelkami se považovaly za klišé už v době W.S. Maughama. (08.02.2011)