Návštěvník
The Visitor
Nepozvaný hosť
Režie:
Tom McCarthyScénář:
Tom McCarthyKamera:
Oliver BokelbergHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Richard Jenkins, Haaz Sleiman, Danai Gurira, Hiam Abbass, Marian Seldes, Waleed Zuaiter, Richard Kind, Frank Pando, Deborah Rush, Hristo Hristov, Amir Arison (více)Obsahy(1)
Walter Vale (Richard Jenkins) je stárnoucím univerzitním profesorem, jehož život je pomalu konzervován v letitém stereotypu. Tento stereotyp se začíná měnit teprve ve chvíli, kde se Walter náhodně setkává s mladým Syřanem Tarekem (Haaz Sleiman). Tarek, sám skvělý bubeník, překvapí jednoho dne Waltera zkoušejícího hrát na jeho africký buben džembe a nevědomky jej tím vyzve na cestu k nalezení netušeného rozměru jeho vlastní osobnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (277)
Nečekán, nezván, nenápadně přišel do mého pokoje, usídlil se v mém nitru a už tam zůstal. Ano, přesně takhle to s Walterem Veleym bylo. Zapůsobil hluboce a já na tom nic nezměním. Thomas McCarhty tichým a nenásilným způsobem promlouval tóny, na které já slyším. Co víc dodat? Výkon Richarda Jenkinse byl parádní, příběh mě zasáhl a atmosféra byla "jednoduše" dokonalá. ()
Hlavní hrdina je vyhořelý stárnoucí muž, který od smrti své ženy vlastně jen přežívá a post univerzitního profesora ekonomie mu umožňuje předstírat pracovní vytíženost, aby před ostatními zakryl svoji prázdnotu, zatrpklost a osamělost. Náhodné setkání s dvojicí imigrantů mu umožní upnout se k něčemu novému a v pomoci zatčenému muži, kterému hrozí deportace do vlasti, nachází nový smysl své existence. Potíž je ale v tom, že to je takové uměle naaranžované, zkrátka mě to nevtáhlo do příběhu a nevybudilo to ve mně - autory bezpochyby očekávané - emoce. Neprožíval jsem dramata těch hrdinů a nesoucítil s nimi tak, jak by se dalo očekávat. Ten film totiž ukazuje jenom jednu stránku věci a to ještě citově manipulativními prostředky. Není to film analyzující a opravdu provokující. Ona ta záležitost s početnou armádou ilegálních přistěhovalců je pochopitelně mnohem složitější. Celá Amerika vyrostla na práci bezprávných přistěhovalců, kdy obvykle až druhá generace mohla těžit z výhod systému a stát se právoplatnou součástí společnosti. Pro systém je pochopitelně výhodné, že v něm existuje skupina těch, co bez odmlouvání berou podřadnou práci a nechávají si vyplácet minimální mzdu. Tomu je uzpůsobená i represivní složka, která nemá za cíl zlikvidovat nelegální přistěhovalectví, ale udržovat ho v nějakých rozumných mezích. Tady by se našlo pro kritiku spoustu prostoru. Na druhou stranu, co si budem namlouvat, myšlenka, že kdokoliv má právo vstoupit do cizí země, pracovat tam a žít, je pochopitelně naivní a nepřijatelná. Tohle by žádný sociální a ekonomický systém neunesl. Ta imigrační policie a příslušné úřady pochopitelně dělají špinavou práci na politickou a potažmo i veřejnou objednávku. V tomhle je film neupřímný, protože jen na základě toho, že jste slušný, se azyl, resp. trvalý pobyt, udělovat nedá... Celkový dojem: 45 %. Trochu mi vadilo i pomalé tempo a sucharský zjev hlavního hrdiny. ()
První půlka je výborná. Má rychlé tempo, příjemný humor a zvedne náladu o dobré dva stupně nahoru, jenže přechod k vážnému "oscarovému" fláku bolí docela dost. Skoro jako kdyby vás někdo nechal vylézt na petřínskou rozhlednu a pak vás skopnul ze schodů. Asi byste se zvládli oklepat, ale ten příjemný pocit při stoupání vám to docela zkazí. 7/10 ()
Výborný minimalistický kousek o stárnoucím učiteli, který znovu najde radost ze života skrz hudbu a přátelství s hudebníkem Tarekem. Film, při kterém vás občas zamrazí, ale v první řadě pohladí na duši. A Richard Jenkins je dokonalý! (43. MFF KV - 5.7.08) ()
[imdb: 7.7/10] | me: Citlivý harmonický film, ktorý sa dotkne človeka na správnych miestach. Film ma vhodne zvolenú stopáž a herecké obsadenie ladí s myšlienkou filmu. Dotýka sa podstatných tém emigračnej politiky USA, ale iba čiastočne a v takej miere, ktorá je v celkovom meradle pre film len prínosom. ... Veľmi príjemná záležitosť. Oh shit! We have to get home! Zainab's gonna kill me, I'm on Arab time again. ()
Rozvláčný příběh o stárnoucím vysokoškolském profesorovi, znuděném svou dvacetiletou téměř neměnnou rutinou v zaměstnání i osobním životě, kterému nakonec krev do žil vlije párek zamilovaných imigrantů nastěhovaných v jeho starém bytě, který už pětadvacet let střídmě navštěvuje. Velice pomalým dějem proplouvá Richard Jenkins v životní formě, který po desítkách štěků a zapamatováníhodných vedlejších rolích konečně dostal tu, na kterou snad celou kariéru čekal. S jeho Walterem jsem se sžil hned po příjezdu do New Yorku a jeho rychle nabyté silné přátelství s Tarekem jsem mu místy dokonce záviděl. Konečné vyústění je nakonec stejně citově tragické jako hrozivě skutečné. Amerika se tváří sice přívětivě a demokraticky, pod slupkou z prvních dojmů však dokáže člověku ukázat peklo, i když v tomto případě si za to mohl nevědomky sám. Příjemné překvapení, které stojí za to zhlédnout. ()
Rytmus bubnů mě přímo uhranul a byla slast je poslouchat. Při filmu jsem si říkala, že si musím sehnat nějaké cd s touhle hudbou. Černoch byl hrozně sympatický a zahrál to na výbornou, nemluvě o perfektním introvertním duševně ztuhlém hlavním hrdinovi. P.S. To, že Zainab řekne habibti (můj drahý) nejen svému synovi, bylo více méně jasné, ale i tak to byl pěkný film:) /MFFKV 2008/ ()
Lidské a úsměvné drama o ilegálních přistěhovalcích v Americe. Sice je hlavním hrdinou rozený američan, ale ten se brzy dostane do neobvyklé situace, kdy pozná skutečné přistěhovalce. Režisér Thomas McCarthy už ve svém debutu Station Agent ukázal, že umí vyprávět příběhy a díky zajímavým dialogům držet celý film v celku. Velký podíl na tom bude mít to, že režisér má hodně zkušeností i před kamerou jakou herec. Nejedná se o velký americký biják, ale o téměř nezávislý snímek. A konec filmu je nádherný i když smutný... ()
Veľmi senzitívna a citlivá dráma o osudoch štyroch ľudí, ktorých osud spojil tým najpodivnejším spôsobom. Riešením problému a prezentovanej témy ma film veľmi prekvapil. Mohol byť obyčajným tuctovým filmom o ilegálnych prisťahovalcoch, ktoré možno niekedy boli v kurze a každý z nich bol výnimočný, no dnes už zapadajú do podobnej rutiny ako romantické komédie, či béčkové akčné snímky. Thomas McCarthy a jeho druhý film, v ktorom si príbeh zachováva duchaprítomnosť a divák má z neho pocit nevšednosti a veľkého filmového uspokojenia. Rytmické kreácie hudobnej časti filmu boli na skvelej úrovni, Richard Jenkins bol vo svojej roli a hlavne za bongom neodolateľný a výkon Haaza Sleimana bol takisto na nomináciu. 85%. ()
Thomas McCarthy si získal mou pozornost filmem Přednosta. Nejednalo se o bůhvíjaké dílo, ale minimálně začátek filmu se mi opravdu líbil. Nezvaný host má s Přednostou až příliš mnoho společného. Je to takzvaně "malý", festivalový film s nepříliš známými herci, nejsou zde žádné hollywoodské hvězdy, místo toho realistická zápletka - alespoň dle mého soudu, ale také fakt, že film mě pouze zaujal, ne uchvátil či ohromil. Hlavní hrdina Walter zapadne ani neví jak do koloběhu událostí a skončí to tím, že si uvědomí, že Amerika je policejní stát, čímž se nijak neliší od například Sýrie či Senegalu. Vylíčení trablů, kterými si musí ilegální imigranti projít, mě docela uzemnila, ale to na celovečerní film nestačí. Přesvědčivé všední situace bohužel zastiňuje fakt, že je z filmu cítit až přílišná snaha o jakousi politickou korektnost, navíc zatímco zápletka je realistická a uvěřitelná, tak chování jednotlivých postav už ne, například Tarek je větší klaďák než Mirek Dušín, snad jen, kdyby se neřídil Arabským časem... PS: O plakátu se nemá cenu zmiňovat, fakt smutné. PSS: Také jsem si všimnul "reklamy" na Grand Theft Auto:) ()
Pokud bych měl tento krásný a dojemný film shrnout v jednom slově, bylo by to lidské. Thomase McCarthyho jsem znal spíše z rolí neškodných troubů (2012) a podlých zmetků (The Wire), ale v této roli (režiséra) se mi zatím zamlouvá nejvíce. Poměrně jednoduchý, ale silný a krásný příběh nám zde podává s lehkostí a nenuceností, kterou dokresluje dokonalá hudba Jana A.P. Kaczmareka (který složil geniální hudbu k českému filmu Karamazovi). Navíc výkon Richarda Jenkinse je opravdu působivý a po zásluze odměněný nominací na Oscara. Tady jsou veškerá slova zbytečná, to musíte vidět, prožít a (v tomto případě) slyšet. 100 %. ()
Poctivý, chytrý, pomalý, upřímný, lehce zábavný, tichý, citlivý, přemýšlivý.. a hlavně nestandardní se standardně skvělým Richardem Jenkinsem!! ()
Vděčné téma, kdy bezcitný sobec překoná sám sebe. Terek se mi líbil moc, jeho neherectví a osobní kouzlo zapůsobilo. Vše směřovalo k "happyendovému konci" - profesor se ožení s maminkou Tereka a bude po problému s nelegálním pobytem. Nestalo se - maminka odjíždí definitivně za synem zpátky do Sýrie, aniž by si jakkoli uspořádala předchozí existenci. Trošku překombinované, teď najednou bez syna nevydrží ani minutu, před tím klidně žila sama na úplně jiném místě v Americe a stačilo zatelefonovat.. A návrat do Sýrie (mohli vybrat nějakou problematičtější zemi) v dnešní době asi nebude taková tragedie (dokonce tam mají i telefony), pouze měli našetřit nějaké peníze a odvézt je s sebou. Jinak zévěrečné bubnování v metru - sice symbolické ale pro mě trošku křeč. Ale stejně celkově moc hezký film. ()
No, nestalo se tam vůbec nic, co by se nedalo čekat. Líbilo tak napůl. ()
Jak báječně dokáže být člověk překvapen obyčejným příběhem, když si předem ke snímku nepřečte obsah a nezjistí žádné podrobnější informace! Nezvaný host byl pro mne impulsem, který jsem si vyhledal v databázi jako jedno z nejlepších dramat roku 2007. Dlouho jsem nerozmýšlel, film si sehnal a ihned pustil. Již od prvních minut mne herecky nadchnul Richard Jenkins, a začal jsem se ZAJÍMAT, co se s jeho charakterem bude dít dále - tak bezchybný a uvěřitelný herecký talent jsem dlouho neviděl. Pak přišel na scénu sympatický Tarek se svou přítelkyní a jejich nepohodlně pohodlný život, a já se do děje doslova zamiloval. Hltal jsem každý okamžik, užíval si perfektních rytmů afrického beatu a samou radostí jsem ani nedýchal. The Visitor mi dokázal simulovat pocity nevýslovného štěstí z toho, že si v něm "všichni pomáhají a mají se dobře". Zlomový okamžik na sebe ale nenechá dlouho čekat, a film se stává postupně napínavějším... až do finále. Finále, které jsem rozhodně nečekal. Díky němu je celé story o duševně umírajícím melancholickém staříkovi, který hrál na bubínek, něčím, co zůstane v mém srdci navždy. ()
Walter (Richard Jenkins) ako starnúci univerzitný profesor ("ožiarený" klavírom) v zovretí nekompromisného stereotypu exceluje. A čo viac, pri náhodnom multikultúrnom zoznámení (Zainab, Tarek) preukazuje svoju distingvovanosť, dobrosrdečnosť, veľkorysosť - dnes tak málo prejavovanú empatiu. Môže sa aj rozkrájať, ale zabednenosti celosvetového (stavu) zmýšľania niet pomoci a preto cestou do metra pod pazuchou zviera djembe, sadá si na lavičku a razantne bubnuje na protest. Paradoxy, ohrozenia a nepokoj prisťahovaleckých presunov. Muzikálne očarenie ako aj novo nájdená chuť byť na povrchu zemskom. Materský inštinkt v službách lásky. Hurá, Amerika má McCarthy-ho ! Niekto z tejto samovražednej PREkomercializovanej ríše konečne pred oponu podsúva významovo nedoceniteľný a už desiatky rokov spoločensky trpký vzlyk. NEnarcistický, ľudský, kde tu milý a na kopu nespravodlivých skutočností vyhranený poklad, ktorý je možno zakopaný aj v samom vnútri tvojho ja. Ja už som "bohatší", teraz si na rade ty. ()
Typický festivalový snímek: komorní, multikulturní, hlásající toleranci, pochopení, lásku k bližnímu, otevření svých srdcí a následkem toho zlepšení životů třeba tím, že budeme mlátit do djembe a pomáhat těm hodným imigrantům, kterým ten zlý, diskriminační systém hostitelské země strašně ubližuje. Tolik ve zkratce k poněkud naivně černobílému příběhu. Vyzdvihnout si zaslouží Richard Jenkins - udělalo na mě dojem, kolik toho dokáže sdělit beze slova, pouze mimickými svaly a výrazem očí. Tempo filmu bylo na mě bohužel až příliš vláčné, tak jsem si 15-20 minut před koncem bucla a viděla jen poslední vteřiny před závěrečnými titulky. Nezbývá, než po jednom z oblíbených uživatelů vyšpiónit, jak to vlastně dopadlo (tuším, ovšem potvrdit si to nezaškodí). Zdejší vysoké hodnocení ve mně vzbudilo přemrštěná očekávání, nějak extra hluboce mě "Nezvaný host" nezasáhl, ale to holt bude tím, že nevyznávám politickou korektnost a jsem přesvědčená, že návštěvník, zvlášť pokud se chce stát domácím, by měl dodržovat pravidla stanovená hostitelem a nebýt přítěží, co kolem sebe dělá akorát bordel a ještě si stěžuje. 67% ()
Velmi kvalitní nezávislý snímek.. přirozený, o vztazích mezi různými odlišnými lidmi a jejich společném a nejen o tom. Prostě o lidech pro lidi. ()
Poměrně silný snímek o starém mrzoutovi, kterému hra na buben otevře oči a pomůže změnit náhled na lidi a život. Herecké obsazení v tomto dramatu je vynikající, všichni herci hrají velmi autenticky, což dodává na poutavosti příběhu, který je obohacen o příjemnou hudbu Jana A.P. Kaczmarka. Některé scény dokáží být docela emotivní a za pochvalu stojí také nikterak laciný závěr. ()
Komorný film, ktorému nemožno uprieť veľké srdce a citlivosť. Štyria ľudia hľadajúci šťastie a životnú rovnováhu, istoty a oporu. Režisér veľmi šikovne a nevnucujúco informuje o "emigračnej politike" v NY po 11.septembri, pričom podáva len toľko, koľko je dôležité pre každú osobu zvlášť. Moment, keď sa všetky štyri osudy pretnú je veľmi silný a hlboký. Vhodne zvolená stopáž, herecké obsadenie a práca s tichom, hudbou a dialógmi. ()