Milionář z chatrče

Lidský život přece nemá cenu 20 milionů rupií! Tento rozpor mi s mnoha dalšími brání přijmout Milionáře z chatrče s entuziasmem jeho i jeho tvůrců. Ač bych rád předstíral, že mi párkrát do roku (kdy se z toho díky mediální masáži stává móda) není stydno oslavovat zástupce jindy opovrhované sorty „naivních filmů s dobrým koncem“. (Když si ovšem zkusím představit Jamalovu nejpravděpodobnější budoucnost, je to vlastně konec ultratemný a spíš bych mu přál, aby dopadl jako hrdina indického Amala.) Zrežírován je Milionář bravurně a třebaže neustále opakuje skoro totéž – někdo před někým/za někým utíká – atraktivní (byť nevábné) reálie, dynamická kamera a výrazný soundtrack nás udržují v neustálé pozornosti. Dívá se něj dobře hlavně proto, že nám neklade žádné složité otázky a na těch pár naťuknutých si pro jistotu odpovídá sám. Je to prostě film, který zná odpovědi. Správné? Ano, akorát ne mimo diskurz filmu. Odpověď na otázku „Z čeho budeme žít?“ je tedy OK, ke konfliktu dochází mezi snahou pravdivě vypovědět o životě v bombajském slumu a současně nebýt filmem bolestivým či jakkoli nepříjemným. A když už, tak jenom chvilku. Zvolené míšení jistých faktů s čirou fikcí ne náhodou v lecčems odráží styl, jakým Alexader Dumas psal své romány, konkrétně Třem mušketýrům připadla speciální, až po zralejší úvaze vlastně notně nedomyšlená role. Krom sveřepě zlých arcizlosynů, kteří do pohádek holt patří, pro mne zůstává nepochopitelným především chování Jamalova staršího bratra, který je chvíli za největšího bastarda a hned na to prostě za staršího bratra, přičemž Jamal tuto amébovitost nijak neřeší. „Neřešení“ je vhodným přístupem k průběhu celé soutěže, která by v reálu samozřejmě takto nikdy nemohla probíhat (čurpauza PO zadání otázky – tss, tss). Za největší Milionářovu chybu, za chybu, která mu a priori znemožňuje členství v klubu Jednoduše pěkných filmů (Frajer Luke, Papírový měsíc, Život je krásný - 1946), považuji úpornost, s níž se stylizuje do posla dobrých zpráv. Ale ten nadpozemsky odlehčený tanec mě stejně nutí jít nad tři. 75% Zajímavé komentáře: imf, Bluntman, H34D, tangerine1, Mahalik, FateKEEPER, mm13, lakikaki, seeker23, Brandon, Sokkk_y, Triple H, curunir, spacylemon, anura, Trifi (31.03.2009)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $141,319,928║Tržby Celosvetovo $384,519,665▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,298,046 //počet predaných kusov ?║ Tržby za predaj DVD v USA $37,883,846 //počet predaných kusov 2,007,727║ Príjemný a zároveň drsný film. Možno nie úplne zaslúžene toľko krát Oscarový ale dobre čo už, nič prekvapivé na tomto poli. Našťastie filmová skladba je na toľko hútna, že po celý čas má čim zaujať a nechávať sledujúceho v napätí. Film zdobí v prvom rade skvelá réžia a taktiež herecké výkony, tých pôvodne amatérskych hercov, hrajúcich lepšie, pútavejšie než slušná väčšina hollywoodskych hviezdnych okukaných stálic. /90%/ (17.01.2010)

Všeobecné nadšení z tohohle filmu mě dost silně odrazovalo a nebýt toho, že mi to doporučil nejlepší kamarád, asi bych si to nechal ujít. Ale nenechal a je to dobře. Vzdor až pohádkovému závěru (i když jak pro koho) na mě působil film dost opravdově a sympaticky, na čemž měl kromě skvělé Boyleovy režie a Rahmanovy hudby (jeden z nejlépe sednoucích soundtracků) i hlavní hrdina, který se přes své mládí celý film choval jako chlap. Nutno říct, že že kromě něj se dozvíme více pouze o jeho bratrovi (nejlíp napsaná postava), ostatní jsou tam spíš z titulu své funkce v ději. To ovšem bohatě vynahrazuje podle mě dokonale zachycené prostředí ulice a slumů, v nichž Jamal se svým bratrem vyrůstají. Celkově jsem někde mezi těmi, kteří se pro film bezmezně nadchli a těmi, kteří film tak nějak "z principu" odsuzují. Prozatím velmi dobré 4*. P.S. Že je Freida Pinto kočka přede mnou dokonce prohlásila přítelkyně. Tak na ní asi doopravdy něco bude :)) (17.05.2009)

Nefalšovaný celuloidový kolotoč života. Zločin, osud, napětí i osobní drama. A hlavně opatrná love story, která je právě tím rozhodujícím ukazatelem, který Milionáře odděluje od jiných životopisných příběhů. Za doprovodu soundtracku přesně na rozhraní dynamického Boyleho stylu a fascinujícího orchestru se zřetelně ukazuje, že divácká obec potřebuje "lidské příběhy". Ještěže tak. (31.12.2008)