Zelená zóna

Pavlík Zelenýtrávník natočil dynamický film o zelených mozcích s názvem Zelená zóna. Ve filmu převažuje zelená barva a pan Vil Hantyng ukazuje, že už není žádný zelenáč. Zdá se, že točení filmů o Iráku má u Američanů zelenou a budou to minimálně pár desítek let omílat, až se budou hory zelenat! Z tohoto filmu je zřejmé, že Američané zaútočili na Irák, protože se třásli na kontrolu ropných polí jako Zelení na biomasu... Pardón, chtěl jsem říct "třásli se na kontrolu zbraní hromadného ničení jako kompostovač na zeleninové zbytky". No každopádně by už mohla bývalá administrativa prezidenta Křovího vzteky zezelenat a konečně nám prostým, co žereme zelené, v afektu nalít čistou zeleninovou šťávu a přiznat barvu. Tu pravou, ZELENOU. (15.06.2010)

Řemeslně samozřejmě bechybně odvedený armádní politický thriller (nikoli akční válečný), pro mne však jednoznačně nejslabší osobní divácký zážitek, co mi kdy Greengrass poskytl. Chápu, co se nejspíš chtělo Zelenou zónou říci, nicméně si myslím, že se z motivu "Kdo chce psa bít, hůl si najde" dalo vytěžit více. Vzhledem k tomu, jak vysokou hru zde tvůrci rozehráli, nemohu scénář Zelené zóny považovat za dostatečný - zvlášť deusexmachinská postava Freddyho je napřesdržku. Zklamán ale nejsem, neboť jsem (kvůli žánru, který mi není příliš blízký) ani žádné nadšení neočekával. (10.06.2010)

Jeden z nejrespektovanějších režisérů současnosti, Paul Greengrass, se opět vrhl vstříc kontroverznímu politickému tématu. Přiznejme si ale, že měl na režisérské sesli už lepší chvíle. Horká půda Iráku se vyrovnává se svržením krutého režimu Saddáma Husajna. Lidé nevědí, co bude dál a navíc tu dnes a denně opruzují američtí vojáci, kteří se snaží dostat zemi zpátky na nohy. Mezi nimi je i velitel Roy Miller, který je v téhle nehostinné krajině zejména proto, aby hledal zbraně hromadného ničení a velké ryby, které v bývalém režimu tahaly za nitky. Jenže to vypadá, že si Miller našel i jeden vedlejšák v podobě přísně tajných informací, které, zdá se, ukazují tuhle válku v trochu jiném světle. Zelená zóna má přesně to, co měl třeba režisérův kritikou milovaný United 93 nebo Singerova Valkýra – a to napětí. Nejednou by se dalo doslova krájet, hudba je dostatečně úderná, neposedná kamera navíc nepřešlapuje příliš dlouho na jednom místě. Neustále kmitá sem a tam a navozuje pocit, že se děje/stane něco sakra podstatného. A to je kámen úrazu. Greengrassův snímek se totiž stále tváří ambiciózněji, než čím ve skutečnosti opravdu je. Může za to zejména scenáristické pero. Toho se chopil Brian Helgeland (L.A. Přísně tajné, Odplata, Tajemná řeka), který vytvořil silně schematický politický thriller. Dialogy jsou mnohdy ukrutně nezáživné, příběh je jednoduše jednoduchý. Prostě další dítko dua Greengrass-Damon (mimochodem je opět výborný) i přes několik plně funkčních dílů úplně nechytne. Na druhou stranu poměřovat ho s díly, jejichž ambice leží někde jinde, není také úplně fér!! Tři * a kousek.. Na lecčems vytýkaném má zřejmě i svůj lví podíl skutečnost, že mě válečné politické thrillery z Blízkého východu, vracející se k bolístkám, které způsobil americký mocenský způsob vlády (Mariňák, Ve službách války, Redacted, Země zatracených aj.), dvakrát moc neberou.. (26.07.2010)

Hodně střihu, kamera těkající všemi směry, blíž a dál, nahoru a dalů, vlevo a vpravo. Obrovské množství vjemů vcházejících a mizejících bez varování evokuje válečnou vřavu, ale i zmatek v informacích, které se k hledačům zbraní hormadného ničení dostávají. Smůla ale je, že Greengrass takto točí skoro všechny scény, jen s minimálním ohledem na situaci (boj či klidný týl) a pokrok v odhalování pravdy. Na druhou stranu není bez zajímavosti, že střetnutí s ozbrojeným nepřítelem, vymlouvajícími se šéfy či dotěrnými novináři obsahují mnoho stylistických podobností. Jinak je však Zelená zóna dosti standardním snímkem s jednoduchým, srozumitelným, pro určitou skupinu lidí příjemným (prostě jim dělá dobře, když nejvyšší americká administrativa vypadá blbě), ale především až příliš dobře známým politickým sdělením. Silné ***. (08.11.2010)

Už je to trochu nuda, ale Greengrass zřejmě neumí řemeslně klopýtat. Zelená zóna je neuvěřitelně dynamický film, který se nezastaví ani na vteřinu (i třetí Bourne proti němu občas přešlapuje na místě) a drží diváka v permanentní pozornosti. Od první do poslední sekundy je o co se opírat – ať už jde o dokonale přehlednou akci (obrovský skok právě od třetího Bournea), či vztahy mezi jasně definovanými postavami a naprosto pochopitelné dialogy, které i běžného civila okamžitě vtáhnou do centra dění. Greengrass navíc na půdorys „velkého problému“ roubuje motiv souboje dvou mužů, který je pod taktovkou burácejícího Powellova hudebního aparátu přesně tak cool, jak tomu bylo v předchozích režisérových filmech (a jak – doufejme! – bude ve všech dalších. Tenhle trademark mám ze všeho nejraději). Tím, čím je Scorcese + De Niro (především) pro sedmdesátá a osmdesátá léta, tím je Greengrass + Damon pro současnou generaci. Dobově – ale i nadčasově - poplatnými a reflektujícími umělci pro diváky, kteří se potřebují personifikovat s hrdinou a prožívat příběh jeho očima. Greengrasův tým poskytuje úchvatné řemeslné prostředky (kamera!) a svět, kterým už Damon proplouvá naprosto přirozeně a bez sebemenších zádrhelů. Jedinou vadu vidím paradoxně právě ve scénáři, který je tak neuvěřitelně přehledný a pochopitelný, že ve světle Bourneova světa (nelze nesrovnávat) lehce ztrácí na té jemné přitažlivé vrstevnatosti a chuťovém ocasu (a místy zkrátka a dobře připomíná obyčejnou adventuru ve smyslu „půjdeme z bodu A do bodu B a tam najdeme C, které nás dovede k D“). (11.03.2010)