Precious

Na Precious ma zaujali dve veci, ktoré by som od podobne ladeného filmu nečakal. Za prvé je to pohľad do afroamerickej komunity, ktorý dokáže byť poriadne krutý aj bez toho, aby sme sledovali dealerov drog, zo zbraní strieľajúce deti a chápavo kývali hlavou nad bezvýchodiskovosťou situácie. Precious si vystačí "iba" s krutým životom ako takým, bez akcie, sprevádzajúcej spomenuté charakteristické prvky "černošských" filmov. Za druhé cítiť vo filme niečo ako autorský vklad, ale neviem, či striedanie nálad nie je spôsobené iba románovou predlohou, ostatné Danielsove filmy som nevidel. Z toho vyplýva aj jediná výčitka, mierne zbrzdené tempo v druhej časti filmu. Príjemným bonusom je vidieť Mariah Carey prvý krát na kamere v "civile", ako priemerne vyzerajúcu štyridsiatničku. Bola mi tak sympatickejšia, ako v jej ľubvolnom videoklipe. Zato Kravitz musí byť čávo vždy. (27.12.2012)

Oskar rozhodně zasloužený. Takhle démonická máti nebyla ani Sára Connorová. V druhé půlce film ztrácí dech a mění se z drsné sociální sondy v typický slaďák (no ne tak úplně typický, ale určitě vám došlo co myslím) s happy endem (ehm... více méně, film skončí dřív něž... no nechci spoilerovat :D). Ale místy jsem se vážně bavil. Hulk smash s televizí, výborná bitka a občas i hlášky za které by se nemusel stydět ani Joe Hallenbeck. (18.07.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Zvládnout tíhu filmu je jedna věc. Pochopit film, věc druhá. Myšlenka třetí, finální a rozlučková zní: Jak naskočit zpátky do rozjetého vlaku? Do běžnýho provozu, když jste viděli Precious? Lee Daniels natočil ohromný film, ve smyslu: nechám diváka patlat se v lidských sračkách a pak ho vykopnu na světlo. Není to vyloženě duševní bomba, to asi ne, já říkám, že ten film mě rozkopnul proto, že jsem nebyl připravený. Antihrdinka a její ošklivý káčátko byli jako děti, který se perou o místo na pískovišti. Krutý, ukřičený a uplakaný. A tyhle rozhozený duše byli zahrány tak, že mrazilo. Ženský, klobouk dolu..." (06.02.2010)

Explicitností k velkému umění. A funguje to překvapivě dobře. Silný skutečný příběh obohacený ještě silnějšími hereckými výkony zastiňuje režisérův záměr explicitně šokovat a zároveň dojímat diváky po hordách o životě na dolních stupních společenského žebříčku. Jenže v tomto případě se záměr obrací v pravdu a Precious je vážně docela silné kafe – jak pro notorické plakálky, tak i bezpáteřní cyniky. (08.03.2010)