Kautokeino-opprøret
Kautokeino-upproret
Kautokeino-opprøret
The Kautokeino Rebellion
Guovdageainnu Stuimmit
Režie:
Nils GaupKamera:
Philip ØgaardHrají:
Anni-Kristiina Juuso, Aslat Mahtte Gaup, Mikkel Gaup, Nils Peder Isaksen Gaup, Mikael Persbrandt, Bjørn Sundquist, Sverre Porsanger, Peter Andersson (více)Obsahy(2)
V roce 1852 se v severonorské farnosti Kautokeino vzbouřilo přes 50 Sámů proti místní norské správě. Zabili jejího nejvyššího představitele, obchodníka s alkoholem, zbili pastora a několik dalších lidí. Za útok bylo odsouzeno 17 žen a 11 mužů, dva z nich k trestu smrti stětím hlavy. Působivý film o sámské kultuře se zabývá událostmi předcházejícími krveprolití. Norský režisér sámského původu N. Gaup hledá příčiny extrémního chování nejstaršího laponského etnika, které se vždy vyznačovalo mírnou povahou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
Kam až vede chlast a fanatická víra na mrazivém severu. ()
Moc zůstává mocí, ale víra ve spravedlnost přetrvává... ()
Za poslední rok jsem neprochlastal ani jednoho soba. Ženský by mě za to měly mít rády, ale nemají. A ti sobi? Ti se zatím někam rozutekli. Podobně i tento film je spíš suchý než by páchl po alkoholu. Produkce: Norsko / Švédsko / Dánsko; chybí tu jen Finsko, a tam to znám! Ráno ohrnují nos a večer by se bratříčkovali, bez ohledu na ženy i na soby. Poměr odsouzených za protialkoholní povstání 17 : 11 (ženy/muži) odpovídá rabování konzumu v Zolovi. Sámským etnikem, které se vyzačuje mírnou povahou, jsou nejpíš myšleni jen muži. "Sámská krev" je opravdu lepší. ()
Hlavní téma byla očividně nespravedlnost, která, co si budeme povídat, byla ztvárněna špičkově, ale celkově mě to zas až tolik nechytlo, takže z celkového pohledu dobrý film, ale nic přelomového. Co se mi líbilo, jak tam všichni chlastali, protože co jiného se dá v takové zmrzlé prdeli taky dělat, že jo? 75% ()
zaujímavý príbeh v nádherne studenom prostredí, s ľuďmi čistými ako ten severský sneh. Dráma o boji (vzbure) proti bezpraviu, kazdy narod má svojho revolucionára rebela . severní nóri majú svojho ASLAKA, a ja im ho prajem. ()
I pres standartni stopaz mi prisel dej filmu velmi urychleny. Nejzabavnejsi asi bylo, kdyz cela vesnice jakoby mavnutim kouzelneho proutku prestala pit. Ale kritika cirkve te doby je vystizena dobre. Divaka zaujme i prostredi, ve kterem se film odehrava. Pekna kamera, dobri herci. Presto jsem se neumel zbavit televizniho dojmu. ()
Orwelovské "Všetci sú si rovní, ale niektorí sú si rovnejší" platilo a aj bude platiť. Prostý historický príbeh z chladného a surového škandinávskeho severu, ktorý má v sebe ale toľko horúcich a silných emócií, že by mu mali závidieť všetci južania. A všetko to začína pri takej nepodstatnej veci, akou je alkohol - táto metla ľudstva. Tak, asi taký nepodstatný, ako sa na prvý pohľad môže zdať, nie je. Hlavne, keď je v ňom namotaná ekonomika, politická i správna moc. Ťažko to ale vysvetliť hlupákom, ktorí trávia čas v putikách, krčmách či baroch a trávia svoje telá. Nie je preto divu, že tí "rovnejší" ich majú presne tam, kde ich mať chcú. Klobúk dole - skvelo natočené. ()
I když to byl vlastně velkofilm, který ve Skandinávii asi zaplnil nějaké to kino a neoplýval na první pohled něčím výjmečným, tak pro svou exotičnost (Je opravdu málo hraných filmů týkající se "běžnhého" života etnika Laponců - částečnou výjímku tvoří filmy: Kukuška http://www.csfd.cz/film/37945-kukuska-kukacka-kukushka,/, kde opět hlavní ženskou roli hraje Anni-Kristiina Juuso, či film Stopař http://www.csfd.cz/film/90299-stopar-ofelas/ - od stejného režiséra, který je historicky položen o devětset let dříve ), skvělou práci z kamerou (která hýří barvičkama, nutno podotknout že nepestrými severními odstíny - viz galerie), práci s hudbou (komponovala Mari Boine - laponská umělkyně, která vytrvale bojuje za práva svého etnika a která se veřejně nebojí promluvit, že i ve vyspělých západních zemí jsou i v dnešní moderní a multikulturní době porušovány práva menšin), tak především, hlavně pro svoje originální historické ztvárnění ( dobové kostýmy a každá věc polžená na stole působí přirozeně a věrohodně), hodnotím tento film, díky mé zálibě v etnické mapě Evropy, nadstandartně. Filmové zpracování této dobové a významné události (Povstání v Kautokeinu z roku 1852, které jasně bojovalo nejenom proti alkoholu a církvi, nýbrž i proti obecné korupci a kolonizaci vůbec) vede k posílení národní identity Laponců, ba i přispívá něčím "vyšším" i samotým Sámijům (ekv. k Laponcům) k nesnadnému boji o navrácení zkonfiskovaného území, který trvá bohužel dodnes.... ()
Síla filmu tkví v krásném, mrazivě zasněženém prostředí severního Norska a v poutavém odvyprávění skutečného příběhu z roku 1852, kdy se místní obyvatelé Sámové vzbouřili proti úředním norským orgánům kvůli problémům s alkoholem, náboženstvím a korupcí. Díky úvodní vsuvce víme jak celý příběh dopadne, ale i tak mě problémy tamní komunity odtržené od civilizace bavily sledovat, stejně tak i vykreslení charakteristiky jednotlivých postav, jimž docházela trpělivost a vystupovaly tak ze své ulity přirozené mírumilovnosti. Plný počet nedávám jen díky úvodnímu prozrazení pointy, což lehoučce zmírnilo moji zvědavost, jak celý ten hon na čarodějnice dopadne. ()
Klasický příběh o bezpráví na obyčejných lidech. Pěkná ilustrace fungování státní správy a církve na území Laponska v polovině 19. století. Jednoduchý, ale silný film. Vše je poctivé...příroda, herci, příběh - kdo má rád autentickou filmařinu, ať neváhá. Nevím co bych vytknul = 4,5*. ()
Brr, hodně studejnej film. Jeden z mála, který sem viděl o skoro eskymácích. O lidech kdesi v Laponsku, a bohužel i tam se dostala dobrosrdečná "víra" :o). V podobně jednoho zlýho pastora, jedna z těch postav, kterou si fakt nejde oblíbit. Údajně je to celý podle pravdy, což je teda drsný. Líbily se mi stáda losů, který pak eskymáci prochlastávali v tamní knajpě :o). Inu, taková ohnivá voda dokáže překvapit nejen zlý indiány, ale i eskymáka :o) ()
Nádherný a krutý film. ()
Za pár dní na tento snímok asi zabudnem, avšak čo mi natrvalo ostane v srdci je krásna, tvrdá a mrazivá nórska krajina. ()
Vynikající film, perfektně zahráno, krásné prostředí, perfektní příběh podle skutečné události. Boj domorodců na samém severu Norska proti norským lokálním autoritám, proti alkoholu a alkoholismu, proti zkorumpované církvi. Opravdu silný snímek. ()
Těžkým tématům obzvlášť sluší více lehkosti. Sámové, sobi, tradiční styl života, všechny předpoklady pro to, aby se mi líbilo. Co mě okamžitě odradilo od dalšího sledování byla nucená komunikace směrem k divákovi - hele, tenhle pije, tahle je kvůli tomu hodně sama, tihle mu to dají sežrat, tohle dítě poznamená utrpení... ()
Severský snímek (záměrně píši severský, neboť se jedná o koprodukci Dánska, Norska a Švédska, přičemž nejsem sto odhadnout, která země je v tomto ohledu ta "klíčová", vzhledem k událostem asi Norsko) Vzpoura v Kautokeinu se promítal i u nás v rámci "severských čtvrtků", bohužel jsem jej tehdy neviděl, nicméně v čase internetu není prakticky nic nemožné... Předně je dobré vědět, že snímek je do jisté míry filmovou rekonstrukcí reálné události. Do jaké kvality a věrohodnosti se to podařilo neumím posoudit, protože o problematice soužití Sámů (Laponci) s jinou kulturou toho vím velmi málo, nicméně je jisté, že toto téma v Norsku rezonovalo dost dlouho (vždyť konečná tečka za tamní vzpourou byla učiněna až v roce 1997). Děj filmu nás přivádí do roku 1852 mezi norské Sámy, kteří mají velké problémy s alkoholismem, z čehož logicky profituje místní obchodník. Když ale na scénu přijde charizmatický luteránský kazatel, který cituje Bibli a velmi působivě mluví k Sámům s jasným záměrem alkoholové abstinence, tak se situace zcela změní. Obchodníkova krčma trpí prázdnotou a peněz se nedostává. Je třeba jednat... Určitou nevýhodu filmu - z pohledu neznalého diváka - spatřuji v tom, že už na začátku vlastně spolehlivě víme, jak celý snímek dopadne, což výsledný dojem trochu kazí, na druhou stranu zase chápu, že někdo ze zahraničí může mít podobný pocit z některých českých filmů (Tmavomodrý svět) věnujících se událostem v minulosti. Velmi krásná je ve filmu příroda a přiblížení života Sámů v polovině 19. století. I režisér se činil a po stránce technické rozhodně není co vytknout. Když už jsme u toho režiséra - je jím Nils Gaup (možná jej někdo bude znát díky norskému filmu Stopař z roku 1987) - tak by asi bylo vhodné zmínit, že sám má Sámské předky. Vzpoura v Kautokeinu je velmi zajímavým filmovým zážitkem plným záběrů oslavující krásu tamní přírody a tehdejší život obyvatel. Zároveň je ve filmu silně přítomno téma boje za svobodu a proti bezpráví, což je univerzální motiv, který může promlouvat prakticky ke komukoliv. ()
Alkohol a církev, to dokáže naštvat. Je škoda se nechat vyprovokovat až k zabití, ale když někdo může dostat rok a půl vězení za přerušení pastora v kostele, něco není v pořádku. ()
Těžká depka. Zima, šero, chlast, chamtivost a církevní hodnostář křivej jak ruskej srp. Film má nicméně jeden veliký problém. A to, že je velmi předvídatelný. Díky začátku člověk ví, jak to celý skončí. A to mě těžce nebavilo. ()
Silná severská dráma podľa skutočných udalostí - čo ma dostalo bol fakt, že ľudia sa vedeli s problémom (alkoholizmus) vysporiadať, a to legitímnym spôsobom, ale bol to sprostý ľudský charakter, ktorý im hádzal pod nohy polená a snažil sa im život všemožne znepríjemniť - vôbec sa nedivím, že to skončilo vzburou, divím sa, že si nechali tak dlho srať na hlavu - má to nádherný audiovizuál a hrá tam niekoľko známych severských hercov, no ja som ako jediného spoznal Jamieho Lannistera ako biskupa :) ()
Severská dráma odohrávajúca sa medzi Laponcami, kde alkohol ničí celé rodiny a malá drobná žienka, povbudená pastorom sa snaží zvrátiť chod celého života. Dráma sprevádzaná nádhernou hudbou poukazuje práve na zápas medzi dvomi skupinami ľudí. A nielen vtedy, ale i dnes aktuálne spôsoby akými kto poráža súpera, by mali ľudom rozviazať oči. Myšlienka z filmu: "Vy ste kňaz? Tak prečo bijete ľudí?" Akcia: ** Vtiahnutie do deja: **** Príroda a exteriéry: **** Hudba: ***** Realita: **** Posolstvo: *** Hudobný Klip: http://www.youtube.com/watch?v=hfxZ2l9PlsE ()