Paní Liška

Když jsem byla malá, tak jsem strašně moc chtěla tancovat s liškami na paloučku, proto jsem neměla ráda Veroniku Žilkovou. Ona s nimi mohla tancovat a já ne! Dnes se těm vzpomínkám směju a nenechám si ujít žádnou reprízu této pohádky v televizi. Pohádka má velmi jednoduchý příběh, který ale vůbec to nebrání tomu, aby se člověk u ní pobavil. Lišky jsou navíc moc roztomilé. (17.11.2012)

Důkaz, že v 80. letech se na Kavčích horách daly sehnat kvalitní drogy a že liščí taneční hit tu byl už před hochy z Ylvis, které ovšem ze zhlédnutí Paní Lišky těžko podezírat. I když... V každém případě jako pohádka je to nejspíš odpad, jako cokoliv jiného na pět hvězd. Svým způsobem, na rozdíl od rutinérských historek o princeznách, fascinující. Postavy morálně či jinak pochybné, lehce dementní Paní Liška coby kápo ujeté komunity a liščí girls v maskách jak z Opičího krále. Sakra, nemůžu ten song dostat z hlavy! (22.06.2014)

Dneska jsem uklízel knihovny páč už ty knížky nemám kam dávat a slíbil své drahé polovičce, že trochu uvolním prostor (který pokud vůbec vznikne v budoucnu ale stejně zaplní další knihy .-). Já tuhle činnost miluju. Dobře vím, že z baráku půjde sotva promile potištěného papíru, ale je čas každou knihu prolistovat a začíst se. Zavzpomínat na doby jejího čtení a pozdravit hrdiny v ní čekající na podanou ruku otočením stránek. Do toho si cosi brebentila TV a najednou jsem zaslechl známou melodii. Absolutně jsem nevěděl co to je, ale hned jsem věděl, že to znám a skvěle to popsal v komentu Adam Bernau. Jako by ten synťák odemkl cosi v hlavě a mně ta hudba odvedla před obrazovku. S prvními slovy písně a křepčícími lištičkami v minisukýnkách jsem si rozpomenul na ten dávný nasazovaný kalibr Studia kamarád. Já naše pohádky dělil vždy na dvě kupy. Ty lepší -  točené venku, filmové jako byla třeba Šíleně smutná princezna nebo Honza málem králem. Druhou horší sortou  byly ty studiové. Když si dal někdo práci a do studia nanosil větve a listí a loupežníci pak koukali na pocestného skrze skutečnou haluz s šiškou, ještě jsem to toleroval. Čím jsem ale pohrdal byly kreslené kulisy včetně domů, stromů atd... Paní liška je něco mezi tím. Dneska když jsem tak přemýšlel o čem to vlastně bylo, tak je to fakt šílenost včetně té hudby. Ale optikou tehdejší doby, kdy u podobných nepohádkových melodií z rádia regulérně vyřvávala Zagorka, Hložek s Kotvaldem, Penk nebo Černocká, tak člověk musí přimhouřit oko. Takže za to retro a tehjdejší zájem dávám za dva lišcí ohony. A ano, dokoukal jsem to dnes celé ... .-) * * (07.01.2023)

Další ujetá perla z pokladnice předrevolučních TV hudebních pohádek s hvězdným obsazením. Kolářová s jejím zapálením pro roli je neuvěřitelná a zbytek herců se zjevně dobře baví s vyjímkou mizerného neherce Karla Effy. A ta titulní synth-pop hitovka se skvostným textem od Jiřího Chalupy je prostě nesmrtelná. :) (26.11.2011)

Československá pouze půlhodinová televizní pohádka o dobrotivé paní Lišce (usměvavá D. Kolářová), jež ve svém kouzelném domě příjímá pohádkové hosty a dává jim dobré rady (např. rozčilenému přerostlému trpaslíkovi V. Jandákovi). O co jednodušší zvolili autoři v čele s režisérkou L. Koutnou interiéry a kulisy, tím větší důraz kladli na neobyčejně výstřední kostýmy zpívajících lišek, jež jsou na celém díle nejvýraznější. V pohádce se pochopitelně objevuje zamilovaná dvojice, v tomto případě se jedná o toulavého královského syna Šimůnka (J. Langmajer) a nevychovanou a nevděčnou Elišku (nesympatická V. Žilková), u nichž mě zaujala především rychlost jejich seznámení a sblížení. Ve vedlejších malých, ale milých rolích se představil královský pár v exkluzivním složení K. Effa a Z. Hadrbolcová, postavu liščího majordoma příbytku Paní Lišky Obrtlíka ztvárnil M. Masopust. K hudební složce bych snad zmínil pouze ústřední song o Paní Lišce, všechny ostatní písně jsou hloupé. Příběh samotný je velmi jednoduchý až naivní, zápletka prakticky neexistuje, avšak prostřednictvím bizarních kostýmů a dobrých hereckých výkonů pohádka přesto zaujme. (15.03.2015)