Vzhůru do oblak

Vzhůru do oblak, animák, kterým Pixar výrazně vybočil směrem, který již naznačil ve Wall-em. Tatam je bezelstná radost a nevinnost, sálající z některých nedávných děl (Rattatouille, Auta)... Vzhůru do oblak je velkolepé, spektakulární dobrodružství, klasicky Verneovsky naivní, přesto ale ne tak nevinné a bezelstné... O to ale napínavější, natřískané emocemi a spoustou vrcholných momentů... A že je k tomu všemu ještě animované? To už je jen lahodná třešínka na delikátním dortu. Dortů se šlehačkovými oblaky, náplní z dětských snů a ověšeného barevnými balónky... (06.09.2009)

Nádherná, dětsky hravá i silně profesionální animace není u Pixarovek žádným překvapením, vyzdvihnout je však ještě třeba perfektní Giacchinovu hudbu, jenž podbarvuje, zjemňuje, popř. dramatizuje scény přesně dle potřeby. Nicméně do první třetinky filmu nebyla technická stránka jedinou složkou blízkou dokonalosti. Vynikající, v podstatě srdceryvný úvod do děje, práce s nadsázkou, skrytá hloubka obsahu (stáří, nostalgie) zabalena ve srozumitelné pohádce - bravo! Zbytek filmu je sice vtipnější (rozhodně vtipnější než WALL-E), ale také jednodušší, infantilnější (polidštěná zvířata), nijak opojný a zkrátka "obyčejně Pixarovský"... Což ovšem pro řadu lidí bude i tak představovat vrchol zábavy. 7/10 (01.06.2009)

Přišlo mi celou dobu, co jsem na tenhle animák koukal, že tohle prostě pro dětičky v žádným případě není. Hudba je nádherná, jenže hrozně smutná a ten příběh ze začátku také neoplývá optimizmem...spíš se to všecko s prominutím sere a ukazuje to zkráceně život, takový jaký prostě je, a ty děti to nebudou schopný pobrat. Příjde mi to hodně zvláštní, že Pixar zkouší na děti zapůsobit v tomhle směru. I když v průběhu to dokazuje, že dětičky mají cílený trh pro Pixarovce, stejnak se toho dojmu zbavit nemůžu. Uvrhne ho na mě totiž hnedka při první scéně, kde jsem snad i vypustil pár slz, protože spojení s hudbou tu bylo dost na psychiku a já měl dojem, že takhle zle mi bylo naposled u závěrečné scény Gladiátora..no fakt...až tak mě to vzalo. Přitom je Vzhůru do oblak hezký filmík, i animace je hezká. Přesto je to hodně zvláštní animák, který mě dokázal dost položit na kolena, ne koncem, ale už začátkem a ta hudba zde je jako seslání z nebes...nádherná, příjemná, smutná a osudová. Taková, jaká se vkládá do těch nejnáročnějších životních dramat. Ale jenom ze začátku, pak už je to prostě a jenom pohádka a musím říct, že krásná. (24.08.2009)

Útěk, vlastně spíš balonkový úlet do divočiny- tentokrát opravdový, který ukazuje, jak propastný zeje rozdíl mezi pixarovským snílkovstvím té armády animátorů a pennovskou zaslepenou naivitou. Proaktivní senior, teoreticky aktivní skautík a mluvící pes reprezentují různé druhy osamění, ale coby metafora odcizující se civilizace, rozpadu komunity a rodiny je tento uzavřený mikrosvět překvapivě funkční, vesele rozmarný a emočně působivý. Dokonce i notoricky roztomilá fauna je tentokrát vykreslena v neobvyklém modu. Velký náboj do světa dobrodružství ale dodala starosvětská muzika, díky které se navzdory pokrokům ve vědě ukotvil film do doby bezvěké. Pro duševně dospělé jsou tato oblaka příliš vysoko, ale pokud trpíte Peter Pan komplexem a přesvědčením, že omnia vincit amor, pak směle- nowhere but Up. A vezměte s sebou Ellie- než bude pozdě. 85 plus (24.08.2009)

Na začátek jen jedno krátké zamyšlení: Kdy se z kina stal bufet? Chroup, křup, mlask... VZHŮRU DO OBLAK je multigenerační snímek u kterého se musí bavit každý. Špičkové akční scény, romantika nejtěžšího kalibru a dechberoucí dobrodružství, které po vzroru starých průzkumnických filmů člověka vrhne do neznámého, nebezpečného ale zároveň překrásného světa. Příběh tvoří neuvěřitelná spojnice několika životů. Důchodce, chce stůj co stůj završit svůj (stěhovatelský) plán, lovce (jiný důchodce) jež pase po trofeji která mu neustále uniká, osamělý chlapec co chce pomáhat (důchodcům) a matky starající se o své děti. Do tohohle kolotoče přidejte létající dům, mluvící psy, ptáka uličníka a pořádnou kopu legrace. (25.09.2009)